1. republika na stole

Po stu letech nám má doba 1. republiky pořád co nabídnout, i když lépe se lidé měli jen pár let před krizí sa potom před protektorátem. Tehdy vznikaly nové podniky (Šroubek, uzenáři Maceška a Beránek, cukráři Berger a Myšák, ryby Vaňha, lahůdky Lippert, Linka, Paukert, Zoufalý,) nové kavárny i velkovýrobny, nové technologie (plynofikace, elektrické chlazení, velké pivovary, mlékárny). A navíc vzhledem k dobám následujícím se stala tehdejší kuchyně nedostižným vzorem.

Ve většině domácností se však vařilo jednoduše, tehdejší kuchařské knihy i články nabádají k pestřejší a modernější stravě, třeba i k novým postupům s využitím plynového sporáku. Možná tu přednášku ještě na pdzim zopakuju :)

---

Na ochutnávky jsem vybrala rybí salát od Vaňhy, lomnické suchary a bramborový dort od Kejřky.

Slanečkový salát

250 g matjesů pokrájíme, do mísy dáme i s olejem. Přidáme 300 g vařených pokrájených brambor, 1 cibuli, 1 vařenou červenou řepu, 1 jablko, může být i kyselá okurka. Promícháme se zakysanou smetanou, opepříme, dosolíme, dokyselíme, vychladíme.

Salát měl úspěch, krájela jsem suroviny více nadrobno a podávala na pečivu. Na lehkou večeři nebo jako chuťovku na party a grilovačky jen doporučuju. Už ta barva!

Suchary po lomnickém způsobu

Nejsou náročné na suroviny, ale na přípravu. Pečou se třikrát! Před 10 lety jsem prohlašovala, že tedy tohle nikdy zkoušet nebudu, no a je to tady:)

250 g hladké mouky, 1 žloutek, 10 g droždí, 50 g cukru, 125 ml mléka nebo smetany, 50 g mandlí, nastrouhaná kůra z 1/2 pomeranče, 1/2 lžičky skořice, sůl, 70 g másla na potření, moučkový cukr na obalení (asi 200 g)

V polovině teplého mléka jsem nechala kynout droždí, moc se mu nechtělo dělat bubliny, ale fungovalo. V druhé polovině mléka jsem rozmíchala žloutek a obojí nalila do mouky s cukrem a solí. Zpracovala jsem tužší těsto, nakonec přidala mandle, skořici a kůru a upravila dlouhou šišku. Nechala jsem ji kynout přikrytou asi 2 hodiny na plechu s pečícím papírem. Před pečením jsem ji důkladně potřela rozpuštěným máslem. Vychladlou (lze i do druhého dne) jsem nakrájela na plátky, rozložila na plech a pekla podruhé dozlatova.

Zatím jsem si uvařila cukrový sirup ze 100 ml vody a 50 g cukru. Ještě teplé suchary jsem potírala sirupem a obalovala v moučkovém cukru. Pravidelnou krustičku asi doma nedokážeme, chce to jednak cvik a jednak nějaké cukrářské fígle, např. prý přidat do sirupu škrob. A suchary šly do trouby potřetí, jen na 100 stupňů a s větrákem, prostě sušit. Sušila jsem však dlouho, asi hodinu, až byly na omak tvrdé. Což se ukázalo jako trochu přehnané, ale zas by dlouho vydržely...Tak půl hodinky by asi stačilo, aby šly lépe kousat, ale suchary se patří máčet v kafi nebo čaji. Na chuť byly výborné, hlavně díky té pomerančové kůře, jako ty lomnické, co pamatuju, struktura taky.

Další prvorepublikové inspirace najdete v rubrice S Anuší Kejřovou a Mottem nebo níže. Jsou zcela autentické - babička vařila hodně podle Sandtnerky nebo i receptů z časopisů a samozřejmě i podle receptů od přítelkyň. Já to ale znám spíš v chudších variantách poplatných době, tak její recepty na hlavní jídla ani nedávám, ostatně jsou v knížce Cukr na nitku.

Jablkový sýr

Řezy od Jedličků

Ořechový dort bez mouky

Jarní mandlový dort

Jehněčí na majoránce

Slaninové knedlíky

Zkouška nových receptů na cukroví

Harmonogram předvánočních příprav si žádá své, a když je ještě plno jiných priorit, je to fofr: k napsání článku se dostanu stále méně často, ale přeci ještě aspoň tento jeden adventní dokončím, abyste měli inspiraci.

Ozkoušené a doporučeníhodné recepty nejen na cukroví, ale i další vánoční pokrmy, najdete vlevo v menu (Aktuální odkazy - VÁNOCE).

O tradicích a jejich smyslu povyprávím 14. prosince od 17, 17 h. v knihovně na Hradčanech, také předvedu něco k ochutnání, komu se to bude hodit, je srdečně zván.

---

Vánočka ze šesti je v posledních letech módní, nemohla jsme se pořád dokopat k natrénování: přes několik videí mi to stále nešlo. Nyní jsem se rozhodla, že to přece dám, a tak jsem si umotala miniprameny, mobil s videem položila vedle válu a motala a rozmotávala a motala, až se to jakžtakž podařilo! V tomto videu se pramen drží nahoře a druhou rukou se vezme nový zkraje, omotá kolem toho zdviženého, který se zařadí zpět do středu a nahoře zas zůstane ten druhý pramen, chce to takový svůj rytmus... Ovšem je riziko, že to do pečení velkých vánoček zas zapomenu, zkoušela jsem to proto radši opakovaně. Upeču aspoň jednu ze šesti, i když se mi nezdá tak hezká, je mohutnější. Přidám i nějakou z devíti, ta musí být pro štěstí. Jen pozor: kdo ochutnává nebo dokonce zkonzumuje všechno pečivo a cukroví už o adventu, bude mít smůlu celý rok!

Pak jsem pekla s máti rohlíčky a linecké, klasiku, ovšem to linecké letos nějak nešlo, trhalo se, nakonec jsem i něco spálila...no nic výstavního. Ale na řadu přišla novinka: čokoládové crinkles. Mohly by zajímavě doplnit mísu i vizuálně. Jenže se také nesmějí přepéci, jako každé těsto s čokoládou, leč obávám se, že to nastalo: na těstě není moc vidět, zda už je hotové, navíc s tím cukrem se to už vůbec nepozná! Asi jsem dělala menší kuličky než autorka receptu, takže za doporučenou dobu jsem je měla pečené moc...dávám jim ještě šanci na rozležení, ale byla to jen zkušební várka. Zkusím i jinou čokoládu, s touhle ani moc nepopraskaly, ale zas se těsto nijak zvlášť nelepilo.

Úplným experimentem však bylo šlehání sněhu z fazolového nálevu, což znají zejména vegani. Slyšela jsem o tomto zlepšováku teprve na podzim, a protože jsem měla zrovna nálev z fazolí s cizrnou, z které je to prý nejlepší, uchovala jsem ho k pokusu: šlehají se bílkoviny, proto se dá použít i ten nálev. Šlehání vypadalo slibně, zašlehala jsem i cukr a potom vmíchala trochu mletých ořechů, že upeču takové placičky. Chce to péci hodně pomalu, ale i tak mi nakonec skoro vše spadlo. Z papíru se jim taky nechtělo. I ty placičky, co se upekly dokřupava, po hodině zvlhly a už s nimi nic nebylo. Tedy jako takový "slint" se to ochutnat dalo, něco jako splasklá laskonka, na chuť ok, ale asi by to chtělo více péče...abych to shrnula, tento experiment mě neoslovil.

Ještě jsem pátrala po nějakém šikovném receptu bez másla a našla jiný druh sádláčků-důlkových koláčků se skořicí. Místo kakaa se do těsta nastrouhá trochu čokolády a skořice vše dochutí. Těsto jde smíchat snadno i ručně, což jsem vyzkoušela jen proto, že v míse od robotu kynul chleba:). Vzala jsem 250 g sádla, 250 g moučkového cukru, 270 g hladké mouky, 50 g nastrouhané čokolády a asi půl lžičky skořice. Těsto jsem dala do lednice a do koláčků se pustila asi za hodinu a půl. Šlo to dobře, kakaové mi většinou praskají, to se mi teď nestalo. Stačí dělat malé kuličky a hned promáčknout prstem. Pečením nabydou, tak potřebují na plechu trochu místa kolem, na fotce je to vidět.

Plní se pikantnější marmeládou ještě než jdou do trouby. Ani tohle těsto vám moc nenapoví, jestli už je dost pečené, stačí mu taky 10-12 minut. Úplně čerstvé se rozsýpají, tak je nechte na plechu vychladnout. Z tohoto množství jsem koláčků upekla dva velké plechy, asi 80 kousků. Uložila jsem je do chladu s dobrým pocitem, že se mi konečně něco povedlo!

Dušičky a Halloween na stole

Přemýšlíte, zda jsou nějaká speciální halloweenská a dušičková jídla? Samozřejmě že ano, a není jich málo!

---

Na Halloween, v den spojení světů mrtvých a živých, je vše poněkud strašidelné. Strašit se měly bloudící duše mrtvých, hledající nové tělo, a tomu bylo třeba se ubránit!

Tradičně se pojídá dýňová polévka, pečené kuře, dýňový koláč a strašidelná jídla - hlavně vedou napodobeniny lidských končetin. Hallowenské pokrmy se zdobí i pavouky, netopýry, lebkami, kostmi a zuby. Dekorace je krom hlavní oranžové barvy dýní černočervená.

Malé pizzy mohou představovat mrtvolné obličeje. Z těsta nebo mletého masa můžete snadno upéct celé "usekané" ruce nebo nohy, stačí je hrubě vytvarovat ve skutečné velikosti. A když takovou končetinu navíc polijete kečupem, její odpudivost odežene jistě všechny zlé duchy!

Oči z mletého masa s půlkou olivy místo duhovky upečené v rajčatové omáčce splňují rovněž všechny požadavky na hrůzostrašnost, ba odpudivost, pokud si na to troufnete. Já to zatím nezkoušela.

Jednoduchým moučníkem je krvavý pudink, tedy obyčejný vanilkový pudink nahrubo promíchaný s červenou marmeládou a šlehačkou - nu, řekla bych, že může vypadat dost nepěkně! Viděla jsem i dort ve tvaru mozku, zákruty z krému byly zalité červeným želé. Oblíbené je i želé ve tvaru krvavého lidského srdce nebo uši modelované z marcipánu.

Jedno halloweenské cukroví mi připutovalo před lety mailem, nejdřív jsem nevěděla, proč a nač. V popisu taky bylo jen jako překvapení pro návštěvu, na Halloween nikdo nepomyslil: usekané prsty z lineckého těsta. Vypadají velice věrně a hrůzostrašně! Je to snadné: z běžného lineckého vyválíme plát centimetr silný a nařežeme hranolky 5-7 centimetrů dlouhé, uválíme do tvaru prstu, jako nehet přiložíme půlku oloupané mande a nožem uděláme zářezy v místě kloubů. Prsty upečeme a ozdobíme tmavočervenou marmeládou, kápneme i pod mandli a na tupé konce... Ideální pro pečení s dětmi.

Halloweenské koledování se vyvinulo v nevázanou, lehce nátlakovou akci, doprovázenou četnými zlomyslnostmi vůči lakomým domácnostem.

V některých zemích se ten den prostíralo i pro mrtvé na jejich oblíbeném místě nebo se obětovalo kousek jídla na usmířenou.

Pokud zůstanete u našich Dušiček, je vzpomínka na zesnulé mnohem komornější a tišší svátek, jen světla svic zůstávají. Směs keltských a křesťanských zvyků velela ulehčit tento jediný den duším z očistce jejich úděl třeba tím, že do lamp se dávalo máslo místo oleje, aby si duše mohly namazat spáleniny.

V našich krajích na Dušičky koledovala chudina a žebráci ještě v 19. století. Dostávali dušičkové pečivo, což mohlo být vcelku cokoli.
Dělalo se z těst kynutých, rohlíkových i koblihových. Velké rohlíky nebo bochánky se plnily povidly, tvarohem nebo mákem. Pekly se i překřížené tvary, představující hnáty. Nosilo se i na hroby.

Kuchyně doby Karla IV.

Impulzem, abych si se středověkým jídlem začala, byla možnost podávat o Muzejní noci v MKP nějaká dobová jídla. Vloni jsme tam s dalšími nadšeci do vaření zřídili prvorepublikovou kavárnu, letos se přímo nabízela nějaká krčma.

---

Začala jsem někdy v únoru shledávat informace, prohledávat prameny (Beranová, Vondruška, Winter). Ukázalo se, že současné hospody, středověkem inspirované, se zpravidla zaměřují až na kuchyni o něco pozdější, z 15. až 6. století, aby se nemusely tolik omezovat ve výběru potravin, ostatně jde o komerční podniky, ne o historický experiment. Brzy mi bylo jasné, že taky budeme muset výběr přizpůsobit dnešním požadavkům, ale můžeme se oprostit od zbytečností pro efekt, zato dodržet základní dobové prvky spíš ve výběru surovin, v kombinacích a technologiích než v dekoracích. Autentické sklepení z travertinového vestibulu beztak neuděláme. A navlékat se do kostýmů a sypat kolem slámu se nikomu taky nechtělo.

Dala jsem dohromady pár nezpochybnitelných tipů, protože konkrétní recepty ve 14. století ještě nebyly. Najde se nejvýše tak nějaký popis jídla, jeho složení, ale to je vše. Ostatní se předávalo ústně a záleželo na kuchaři.

Co tedy nutno oželet?

Brambory, cukr, kakao a čokoládu, kávu i čaj, papriky, rajčata, kukuřici, exotické ovoce.

Co bylo dostupné?

Zvěřina (uchovávala se nasolená v sudech)
Drůbež (slepice, kapouni, křepelky) a divoké ptactvo (husy, kachny, tetřevi, drobné ptactvo)
Hovězí a vepřové
Maso vč. vnitřností a krve, lůj
Ryby sladkovodní i mořské z Baltu, slanečky a jiné
Žáby, šneky, ježci, bobři, veverky
Málo mléčných potravin, homolky, syrníky uleželé, vykapaná kysaná smetana už ano, tvarohové šišky vařené
Vejce do všeho
Polévky mléčné, pivní, hrachové
Hlavní příloha-chleba (domácí pečení chleba ustupuje - pekaře podporovala radnice kvůli požárům), pak hrách, kroupy, čočka, pohanka, rýže
Dostupná zelenina: cibule, česnek, mrkev, ředkev, dýně, tykev, řepa, tuřín, okurky, kapusta a zelí, celer, pohanka
Dostupné ovoce: švestky (karlátka-zpopularizoval je Karel IV.), dřínky, višně, jablka, hrušky, hrozny
Slazení medem, sušeným ovocem

Značný dovoz fíků, rozinek a mandlí
Silné koření: zázvor, skořice, pepř, hřebíček (dražší), muškátový květ i vzácně citron, domácí byliny

Zpravidla se jedla dvě teplá jídla denně, dopoledne a odpoledne. Zda a co mezitím, není známo. Výjimečně se ještě brzy ráno před prací na poli apod. snídalo.

Nápoje:
Pivo bylo husté (na lžíci), i chleba se do něj lámal, k tomu se pojídala jablka a hrušky, víno, mošt, odvary z praženého zrní (bylinné odvary jen na nemoc), voda spíše nedobrá-znečištěná

Pokrmy:

Polévky: slepičí, zelná, pivní, hrachová
Knedlíky a šišky z masa - vařené jako do polévky, pečené s omáčkou
K masu omáčky, šalše a kaše (jáhly, oves, proso, luštěniny-hrách nejoblíbenější), svítek
Žlutá omáčka na kuře: s citrónem, máslem, vínem, květem, zázvorem a šafránem

Černá omáčka se švestkami a perníkem, šípková, s lesním ovocem
Vepřové s jablky, cibulí, vínem, pivem nebo se švestkami a višněmi
Studené huspeniny, paštiky, slaný koláč s vepřovým a jablky, klobásy
Kaše a varmuže - spíše slané, tlučené z masa, i v kombinaci s ovocem, luštěninami nebo kaše z mandlí
Hrachové koláčky smažené
Koláče blíže neurčené, sladké šišky-kobližky, pečené nasucho
Máz: marmeláda z mrkve, bezového květu, skořice, hřebíčku, s medem
Kaše i rosol z jablek a sušeného ovoce

Technologie:

Černá kuchyně, otevřený oheň
Pec na chleba
Vaření, pečení, rožnění
Hliněné nádoby na trojnožkách, kuthany s nožičkami, tály na pečení
Jídlo v mísách, samoobslužně
Lžíce vlastní, nože na stole, krajíc chleba jako talíř, velká číše kolovala kolem stolu

Oblíbená jídla Karla IV:

bílý chléb manchet - malé bochníčky do ruky
francouzská jídla: ragú, hustá polévka, masové krokety rissoles
sladkosti z Itálie, víno z Burgund
jelita a klobásy z Berouna
srnčí, zajíci, silně uzené kančí
na jaře hovězí, v létě drůbež, kachny a koroptve s jalovcem, pepřem, šafránem
hodně másla na chléb-na prst vysoko
štika s mandlovou nádivkou
pečená prasečí ouška či bobří ocas a nohy nebo pečená veverka
vepřová játra na rozmarýně

Ještě jsem se byla podívat v květnu na gastroakci hotelové VŠ v Bohnicích, ale krom pár ilustrativních obrázků jsem mnoho dalšího neobjevila. Pak jsem zkoušela některé recepty, uvařila úspěšně mrkvový máz.

Vondruška třeba píše: placka z těsta s jablky a zbytky pečeně, taková středověká pizza. Hm, no zkusila jsem variantu se zelím, hodně jablkovým, na něj bílou klobásu - už jsem zveřejňovala, vypadalo to výborně, ale vůbec mi to nedrželo pohromadě! Pak jsem vše zamotala do závinů z kynutého těsta s celozrnnou moukou, to už bylo schůdnější. Droždí ještě nebylo, ale kvásek ano. A tvaroh se dával všude.

Recept na slaný závin: kynuté těsto s tvarohem připravím jako obvykle. V robotu promíchám 1-2 žloutky, 1/2 tvarohu, lžičku soli, přiliju 200 ml teplého mléka s 120 g rozpuštěného tuku (nejlépe sádlem), přidám 600 g mouky (polohrubá s přídavkem celozrnné) a nadrobené droždí (30 g), zpracuji těsto, až jde od mísy. Přikryté nechám kynout cca 1/2 hodiny.

S kváskem: rozkvas ze 150 ml vody a 150 g žitné mouky přidám do žloutků s tvarohem, přisypu zbylou mouku (tj. asi 450 g) a mléka jen 100 ml. Kyne déle.

Zelná náplň: Mezitím (nebo vůbec den předem) si připravím náplň: na jeden sáček červeného kysaného zelí dám asi 4 jablka, oloupaná a pokrájená na kousky, 2 velké cibule a vše dusím, podlít se může i vínem. Přisladím rozinkami, okořením. Tekutinu co nejvíc odpařím, jablka musí být na kaši, zelí spojí a nejsou ani vidět.

Syrečková náplň: další možností jsou dušená jablka s cibulí a syrečky. Kousky jablek krátce podusím s máslem a cibulí, osolím, opepřím. Na 1 nohu je třeba 2-3 jablka a 1 cibule. 1 bal. syrečků se poklade navrch až na plechu.

Uvedené množství těsta stačí na 3 nohy. Těsto po třetinách rozválím na obdélník v délce plechu (cca 20x30 cm), každý nejprve nařežu po stranách na pruhy, pak dám náplň a umotám. Stačí potřít mlékem nebo bílkem. Peču na 180-200 stupňů, až je zlatavý zhora i zespodu. Závin se syrečky se musí dobře uzavřít. Pokud vytečou, je lepší nechat je ztuhnout na plechu a manipulovat se závinem až potom.

Masové placky? Jasně, předchůdci karbanátků, to se zvládne taky snadno. Podávaly se s ovocnými omáčkami, to se taky dá. Paštiky, rosoly, no paštiku přece umím, přidám do ní víc koření...po upečení ve vodní lázni chladne paštika pěkně zatížená.

Placky, lívance? Výborně, dám do lívanců nějaké další mouky (třeba 1/4 pohankové a 2 lžíce celozrnné) a s tím mázem nebo povidly to bude taky dost středověké. A ty varmuže se mohou dát i na tvarohové šišky, vždyť to nemůže být z logiky věci nic než tvarohové knedlíčky: nějaké vajíčko a mouka se tam dát musí, aby se to dalo uválet a uvařit.

Kaše jsem radši vynechala, snad si je můžete uvařit doma, ale servírovat je ve velkém mi nepřipadalo proveditelné. Totéž jsem řešila s jahelníkem nebo jiným nákypem s ovocem. Jídla, co nevypadají moc hezky, nikdo nechce.

Chtěla jsem dělat ragú, ale zkoušela jsem jedno z vepřového masa s jablky a skořicí, s bílým vínem. Na chuť to nebylo špatné, ale nevypadalo příliš vábně, tak to jsem též nezařadila. Stejně tak játra na rozmarýnu, ta by se dlouze ohřívat taky moc nedala, ale je to jednoduché jídlo, dělám někdy podobně krůtí, jen rychle podlité vínem a s provensálským kořením. Ani s dršťkami či ledvinkami jsem si nezahrávala, ale šly by z nich dobře nějaké variace připravit.

Jinak všechna masa, pečená s jablky, švestkami či hruškami, se už ve středověku dělala, ač asi pocházejí ještě z mnohem starších dob. Vše se může podlít pivem nebo vínem, to používám docela často: taky jedna dobová inspirace dochovaná dodnes. Omáčky - jíchy a šalše se podávaly zvlášť, byly spíše sladké, z ovoce nebo zeleniny, se smetanou, perníkem, tedy ne vše dohromady: černá omáčka, švestková, předchůdce svíčkové, omáčka žlutá s exotickým kořením, to si dovedeme představit docela dobře.

Těsta jsem dělala spíše bez cukru a náplň osladil med a hrozinky, hrušková povidla jsou sladká sama o sobě. Rozvařila jsem oloupané a vykrájené hrušky podlité vodou s trochou octa, až vše dostatečně zhoustlo. Chce to fakt dlouho, aspoň tři hodiny mírně vařit a odpařovat. Může se dělat i v troubě jako švestky. Koláč se dá vylepšit mandlemi a ořechy.

Taková samotná pečená jablka s medem, máslem a mandlemi jsou na přípravu snadná a určitě budou mít úspěch. Ta moje jsem upekla, nechala dojít v troubě - a že to bylo už večer, druhý den jsem je tam zapomněla! Byla to jediná bezlepková položka v nabídce, inu škoda! Tedy sníst je doma problém nebyl, ale přišlo pár potenciálních zájemců, škoda.

S kolegy jsme vymysleli i zřízení ochutnávek piva podle středověkých receptů, jeden druh dosti připomínal dnešní kvasnicové, druhý byl bez chmele, spíš jako sladová limonáda.

Dalo by se toho vymyslet i více - třeba jsem zcela pominula hrách, nemám ho prostě ráda. Pečená a rožněná masa se pro tuto příležitost a prostor taky nehodila, ale domácí kváskový chléb s podílem celozrnných muk jsem přidala beze změn.

Upekla jsem ho ve formě baget, aby se dal lépe servírovat. Zvlášť se hodil na malé ochutnávky, kteými jsem doprovodila následnou přednášku Kuchyně doby Karla IV. v knihovně na Hradčanech. Zapálení účastníci diskutovali ještě o mnohých detailech, přispěli i svými poznatky ke všeobecnému povědomí o podmínkách tehdejšího denního života.

Při tom všem vaření musíme mít na paměti, že autenticky napodobit něco, co bylo před 700 lety, prostě dnes nejde, při vší snaze je to hodně jiné. I když šlo o dobu dostatku, byli chudí a bohatší a jejich stravovací zvyky se dost lišily. Úroveň hygieny by pro nás vůbec nebyla akceptovatelná. Koření sloužilo i k potlačení nelibých pachů jídla, které zdaleka nebylo jen čerstvé. I vaření na ohni, v hliněných nádobách či kotlích, dodávalo jídlu jinou chuť. Samotné suroviny měly jiné vlastnosti, zeleniny i masa byly více "přírodní", ale tužší. Podivuhodné je, že se dodnes tolik středověkých jídel uchovalo v podobě původní nebo jen mírně pozměněné, i když veverku ani vránu si asi nedáme.

Aktualizováno: Vilemína live v červnu=kuchyně středověku

Času se mi nedostává, tak přidávám k článku aspoň pár fotek ze sobotní noci, moc fotit jsme nikdo nestihli, jen před začátkem - zájem o středověká jídla byl enormní. Pivo dle starého receptu na ochutnávku byl dobrý tah. I naučné tabule si návštěvníci četli. A jak pravil jeden návštěvník, muzejní exponáty vydrží i do příště, ale ta jídle ne! Měl pravdu, kolem desáté už bylo všechno snědeno.

Jako první mi zmizely masové placky s marinovanou "zelinou", vzápětí jalovcová paštika s lesním ovocem (lidi jsou legrační: jedna paní se ptala, zda je to opravdu celé z jalovce, jiná zase, zda je v paštice maso), syrečkové záviny s jablky, pak lívance, sladký závin, a končily tvarohové šišky a záviny se zelím, těch bylo nejvíc. Bohužel jsem zapomněla doma pekáč upečených jablek! Vypilo se vše, co bylo. Ostatní vyprodali taky tak, od škvarkových placek, cibulové polívky po buchty všechy druhů. koláče i hrachovou kaši a pomazánky z řepy. Zajímavý byl i svítek se švestkovou nebo šípkovou omáčkou.

Tak ještě si něco z toho užijeme 22. 6. na Hradčanech (viz níže), no a bude se středověkem zas konec - tedy vlastně nebude, protože řadu jídel děláme všichni běžně, navíc ta inspirace středověkem je docela použitelná, jen spíše až na podzim.

Když jsme jeli v noci přes most domů, před sebou panoráma Hradu a Malé Strany, padla na mě nostalgie: připadlo mi úplně neuvěřitelné, jak moc dokáže ten 700 let starý panovník být v dnešku přítomný, jak živý odkaz po něm zůstal. Centrum města je takové, jak ho založil. A i ty pokrmy ještě dokážou v dnešním přetechnizovaném a přepolitizovaném světě lidi nadchnout! Dodnes se švestkám, které zpopularizoval, říká karlátka, abych přidala aspoň jeden příklad.

--xxOxx--

Začnu pozváním na Muzejní noc 11. června večer do MKP na Mariánské náměstí (Praha 1), kde otevřeme krčmu U císaře Karla. Zařídili jsme ochutnávku středověkého piva, ještě nevím, jaké bude, ale na lžíci ne. Nabídneme i medovinu, mošt a víno. Připomeneme, z čeho a co se tak asi vařilo, předvedeme vlastní menu, inspirované středověkem.

---

Žádné brambory, cukr, čokoláda, káva, tropické ovoce či papriky a rajčata. Budou se podávat jídla převážně do ruky, slaná i sladká. Šišky masové i syrné (tvarohové), placky a lívance, koláče a záviny, mazance, varmuže, něco z luštěnin, paštika i jáhelník, svítek s omáčkou, pečená jablka. Přijďte se občerstvit a ochutnat, co kuchaři-amatéři s nadšením připraví! Jídla budou co nejautentičtější, avšak poživatelná, ceny přátelské. Na středověk si úplně hrát nebudeme, jen naznačíme - budovu nepředěláme a na kostýmy jsme rezignovali z praktických důvodů. Inspiraci jsme sbírali i na gastroakci hotelové školy v Bohnicích:

Další možnost, jak se dozvědět o středověké kuchyni, bude v knihovně na Hradčanech 22. června v17 hod.

Povídání doplní světelné obrazy a ochutnávky.

Tak už nyní je zřejmé, proč na psaní článků a pod. nemám moc času, že už vytvářím zásoby, že probírám s ostatními kuchařkami (žádný muž :) různé varianty jídel, ladíme to dohromady a váháme nad množstvím...aby to nebylo málo, aby nám moc nezbylo a abychom to dokázaly v domácích podmínkách včas navařit, uchovat, převézt na místo a naservírovat!

A pak to dopadá následovně:

Včera jsem byla pomáhat snašce s dětským prádýlkem, šla jsem tam i s uvařeným obědem - na to padl páteční podvečer. Bábovku jsem dala přes noc vychladnout na kulaté prkénko - ráno jsem ji nakrojila, že odnesu půlku, a byla celá od cibule! Na nůž pozor dávám, ale na prkénko jsem zapomněla...chtěla jsem to odkrojit, ale to by nedopadlo moc dobře, tak jsem ji jen otočila, jestli to do odchodu nevyprchá - naštěstí vyprchalo, uf.

Abych dnes stihla chléb upéci dřív, zadělávala jsem už v sedm - rozespale. Na sůl jsem tentorkát nezapomněla, ani na kmín, ale jak ho tam ta celá lžíce přistála, zavonělo to jinak a rozeznala jsem už i zrakem, že je to tymián...no nic, tak bude tymiánový. Holt s marmeládou si ho nedám.

Když jsem pak vstala regulérně a začala chystat pomazánku k snídani z vykapaného jogurtu, došlo mi, že tu syrovátku jsem chtěla dát do chleba. Aha. Naštěstí se dá schovat v lednici do příště.

Po snídani při vymývání hrnku od rozkvasu mi blesklo, že jsem si kvásek na příště neodebrala...no, tentokrát jsem měla ještě jeden, odložený na buchty, které zatím nepřišly na řadu, tak to stačí nastavit. Uf podruhé.

Pak jsem rozvařovala mrkev na středověký máz (marmeládu), bez připálení, i když jsem ji vařila snad hodinu a půl. Pak jsem ji rozmixovala, přidala rozinky a trochu medu a vařila dál. Bylo to dost hnusné, dala jsem koření a zase vařila. No, po chvíli to už vypadalo trochu líp, směs se musí proležet a mrkvová chuť otupit...mám to okyselit, nebo ne? Nakonec jsem to neokyselila, nesedlo mi to k tomu, a sladké to bylo dost. Na závěr jsem (ovšem plna pochybností, jak to dopadne, jestli máz bude poživatelný, neb podrobnější návody jsem nenašla) přidala kvítka černého bezu....vypadalo to divoce, ale zdá se, že to bude zajímavé: kvítka zůstala i bílá a chuť se dalším dušením spíše vylepšovala.

Středověký máz na lívance:

mrkev dusíme se špetkou soli doměkka, rozmixujeme, osladíme rozinkami a medem, přidáme mírně skořice a muškátového oříšku, dusíme, dokud se chutě nespojí, nakonec vmícháme kvítka z černého bezu. Uchováme ve skleničce v lednici.

Ještě mě čekají hrušková povidla, koupit jsem je nedostala (v jednom cukrářském e-shopu byla, ale s poštovným by mi vyšla dvojnásob draho). Radši jsem tedy zakoupila hrušky za dobrou cenu, ale zas se musí ještě tak dva dny uležet. Nepotřebuju jich moc, to bude dobrý. Asi udělám samé záviny, slané i sladké.

Dnes ještě přijel poslední nákup a od středy vařím naplno, plán je 150 porcí celkem.

U toho se motala i máti, která přišla na oběd. A neplánovaně dříve přijela osoba blízká z abiturientského víkendu. Vzhledem k jeho názoru na tyhle moje monstrakce (že tedy bych toho měla už nechat) mě to taky právě nepotěšilo...aspoň že jídla jsem měla dost i pro něj. Ale zdrcla se mi chřestová polívka - tyčák to vylepšil, jíst se dala. Pak už jsem jen upekla chleba a po něm tvarohovou bábovku do práce na poslední dámský klub.

Jelikož nejsem superžena, usnula jsem odpoledne na hodinku a něco...žehlení se nekonalo, aspoň ten článek že jsem sesmolila...ještě trochu zdržování s fotkami a je to to. A nyní po odpočinkovém víkendu radostně do pracovního týdne!