Před pár lety byla cibuláda všude, ale to jsem jí zrovna nějak na chuť nepřišla. V létě jsem ji však dostala v jedné restauraci na grilovaný hermelín a chutnala skvěle. Identifikovala jsem v ní i ty rozinky, tak jsem se nyní pokusila takovou cibuládu napodobit.
Jako obvykle jsem si prošla vícero receptů a nějak to zkompilovala, chtěla jsem použít i víno. Váhala jsem, zda má být cibuláda hustá, nebo jako džem, průsvitná. Někdo ji i mixuje. Pak jsem vymýšlela, jaké použít koření a dochucení, možností je spousta a nemůžete udělat chybu: pepř, čili, zázvor, skořice, hřebíček, česnek, koriandr, tymián, rozmarýn, kmín, hořčičné semínko, brusinky, pomerančová kůra... Dává se dost cukru, i hnědého, ale taky med nebo nějaký sirup, ocet, víno, portské, jiný alkohol, pektin... Udělejte si z toho nějaký výběr a máte svoji originální cibuládu!
Nemohla jsem se rozhodnout, co bude nejlepší - uvážila jsem, že cibuláda se dá dochucovat průběžně během vaření, tak jsem si vybrala ty hlavní ingredience a potom jen přidávala. Měla jsem jí více, po dokončení 4 1/2 litru, čili na nějaké špetce nesešlo :)
Vzala jsem: 2 kg žluté cibule, 3 lžíce soli, 1,5 kg cukru, 3/4 l vína a 1/2 l vody, 0,5 l octa, 100 g rozinek, koření jako na svařené víno + kardamom a badyán, 3x gelfix (1:1 nebo 2:1) + 3 lžíce cukru
Cibuli jsem oloupala a nastrouhala na tenké plátky na krouhači rovnou do velkého hrnce (9 l). Kupodivu to bylo hotové asi za půl hodinky. Promíchala jsem se solí a nechala hodinu odležet. Pak jsem lehce cibuli propláchla, aby nebyla moc slaná, ale myslím, že to ani není nutné. Nasypala jsem cukr, nalila tekutiny, přihodila koření, které jsem zavázala do kousku gázy, aby šlo lépe vyndat. Některé druhy jsem dala mleté a pepř vcelku rovnou do cibule, aby tam byl pak vidět (stejně není:).
Ocet jsem přidávala postupně, měla jsem zbytek vinného a více bylo obyčejného lihového. Je ho skutečně potřeba tolik, uvádí se i více. Po hodině mírného varu jsem přihodila rozinky a po další hodince jsem zahustila gelfixem, který jsem si rozmíchala s trochou cukru. Stačí povařit chvilku a je hotovo. Želé jsem nechala trochu řidší, aby šlo lépe servírovat.
Menší skleničky jsem si vypařila a naplnila je. Na chvíli jsem je otočila na víčka. Bylo jich 18 a dvě na spotřebu, tedy 20. Výpočet mi vyšel: 4, 5 litru děleno 0, 225 litru je přesně dvacet sklenic. Byla jsem na to pyšná, že jsem nemusela se sklenicemi všelijak šachovat a měla jsem je nachystané akorát :)
Celou dobu jsem jen ulizovala, bylo to ono jako v létě, i když ne stejné. Chuť se mi zdála báječná, sladkokyselá, spíš lehce kořeněná. A až se ještě proleží... Vůbec nebylo divné, že je cibule nasladko. Napadaly mě hned další kombinace.
Druhý den jsem cibulády ještě krátce zasterilovala, protože konzervačního prostředku v použitém gelfixu bylo vzhledem k množství málo, to by nemuselo stačit.
Cibuláda se moc hodí na zrající a podobné sýry, třeba i na jednohubky, chuťovky, k teplým i studeným pečeným masům, uzenému, paštice. V americké kuchyni se používá i jako glazé na pečené maso, třeba šunku. Dávají na ni totiž často něco sladkého (pomerančový či meruňkový džem, javorový sirup, med).
Ráda zavařuju to, co se běžně nevyrábí, co se dělá jen doma nebo je to trochu zvláštnost. Obzvláště mě baví, když se z nějaké zcela běžné suroviny uvaří něco nečekaného, a sem cibuláda určitě patří. Další tipy najdete v rubrice Sladká jídla a zavařování, ale je to trochu nepřehledné, nebojte se sjet na starší příspěvky... Připravuju ještě nějaké zajímavé novinky, uvidíme, jak se vydaří.
