Zobrazují se příspěvky se štítkemS Anuší Kejřovou a Mottem. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemS Anuší Kejřovou a Mottem. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 26. června 2011

Telecí hrudí

Zatímco v době slávy Anuše Kejřové patřilo telecí maso k těm levnějším druhům a považovalo se za dobré tak pro slabé a nemocné, dnes se u nás prodává za ceny, řadící ho k luxusnějšímu zboží. Ve farmářském řeznictví jsem si vybrala levnější telecí hrudí, 1 kg za 140 Kč. Budou z něj aspoň čtyři porce?
Telecí hrudí se často plní, ovšem znám to jen z románů. I moje vlastní matka si vzpomíná, že telecí hrudí s nádivkou mívali, že se krájelo i s tím žebrem.
Ale celý kus se dá i normálně upéct, mateřská rada zněla: na másle.
Maso jsem prohlédla, odstranila nehezké kousky a odblanila - tím se mi samo rozpadlo na sval a kosti, taky dobře. Na nádivku jsem se sice původně chystala, ale toho nápadu jsem se pak vzdala.
Maso jsem osolila, opepřila a vložila do pekáče s pár kousky másla a trochou oleje (arašidového zrovna).
Podle receptu jsem přelévala máslem a pekla doměkka, až kosti začaly vylézat. Směšně jednoduché. Telecí jako mladé maso se nedělá nijak dramaticky dlouho. Upeklo se pěkně.
Když jsem ochutnala, měla jsem se co držet - masíčko měkoučké, šťavnaté, neobyčejně chutné, jemné - lahoda. Hlavně maso na žebrech, tomu se těžko odolávalo. Při obírání masa z kostí mě stálo dost úsilí všechno okrájené maso nesníst...Větší kus masa byl trošku tužší, zdál se mi na nějaké špikování moc malý - ale prospělo by mu to.
A to jsem nedávala dokonce ani cibuli, bez níž se skoro nikdy neobejdu - opravdu to nebylo třeba, chuť masa tak vynikla ještě lépe. Podávala jsem s brkaší a salátem. Ty čtyři porce jsem ale sestavila taktak, maso se pečením dosti smrsklo.

čtvrtek 16. června 2011

Morkové knedlíčky

Morek zůstával dlouho někde za mou "hranicí rozlišení". Jednak v době, kdy jsem se učila vařit, jaksi neexistoval, druhak jsem v mládí byla příznivkyní rychlého vaření a nějaké šťourání kostí mi připadalo absurdní a děsně staromódní.
Postupně přišlo do módy naopak vařit "prvorepublikově" a v takových kuchařských knihách na morek narazíte raz dva. A když ještě u řezníka narazíte i na morkové kosti, nelze tu výzvu ignorovat!
Anuše uvádí několik receptů, zatím jsem se spokojila s morkovými knedlíčky:

Existuje i velká skupina milovníků morku, kteří se dohadují, zda je lepší kosti vařit nebo péci, co k nim ještě přidat, a většinou to končí přiznáním, že nejlépe sníst ho s topinkou hned nad sporákem...snad příště, na pečení jsem měla kostí málo, přesněji dvě.
Pak jsem si vzpomněla ještě na něco - dědeček a babička morek milovali, občas řezali kosti pilkou a byli nadšení, když nějaký objevili. Matka vzpomíná, že za jejího dětství se uvařený morek z kosti vyšťouchl a otec ho snědl s chlebem jako předkrm. Párkrát dostala prý sousto ochutnat, ale nadšení se nekonalo. Otcova matka prý dávala morek do sladké žemlovky, sháněla vždy aspoň dvě kosti, ale už se přesně neví, na co - zda jen na vymazání formy, nebo i spojení housek, zda používala syrový či vařený. Připomíná to ale morkový nákyp, který najdeme i v Zlaté úsporné kuchařce.
Překvapilo mě, jak dobrý vývar jsem z morkových kostí pořídila! Zeleniny jsem k nim nedávala mnoho, koření od oka. Kosti jsem postavila do dvoulitrového hrnce. Vařila jsem poctivě skoro hodinu. Vylovit kosti a zjistit, zda je morek provařený i uprostřed, nebylo úplně jednoduché, vše je horké, mastné a kluzké.
Morek jsem z trochu schladlých kostí nějak vydloubala, bylo ho 65 gramů. Nasekala a rozetřela jsem ho, jak to šlo, přidala dvě vejce, 80 g strouhanky, lehce sůl a muškátový oříšek a namočenýma rukama jsem uválela v dlaních knedlíčky.
Pak mě napadlo, že vůbec nevím, jestli se na ně má použít morek vařený nebo snad syrový? Ale syrový bych z kostí tak snadno nedostala. Nu, prohledala jsem kde co a našla v receptech zástupce obou variant, ale většinou se to vůbec nezdůrazňuje - vida, jak pomalu z kolektivní paměti mizejí znalosti dříve běžné...

Mastnotu jsem z vývaru sebrala lžicí. Z kostí jsem ještě okrájela zbytky masa a do vývaru přidala novou zeleninu. Knedlíčky jsem v polévce povařila a bylo to. Po proležení do druhého či třetího dne se chuť ještě vylepšila.
Do nějaké slavnostnější polévky by se hodilo přidat ještě kus masa, třeba žebro, ale i tak se dá polévkou s morkovými knedlíčky udělat dobrý dojem - za pár korun můžete oslnit výbornou domácí krmí a získat body i u nejzarytějších konzervativců!
Krom toho je opravdu moc dobrá:)

čtvrtek 30. prosince 2010

Křenové variace

Čerstvě nastrouhaný křen babička vždycky podávala i k vánočnímu kaprovi.
křen
Strouhal se na poslední chvíli a přikrýval, aby nevyprchal. Matka s ním v další generaci moc neuspěla, štiplavost křenu rodinu neoslovila. Zdál se mi až příliš ostrý, časem jsem si však oblíbila křen jablíčkový.
Když kousek křenu zbyde a křenovou omáčku právě neplánujete, můžu ho jen doporučit!
Anuše Kejřová uvádí hned několik receptů na studené křenové omáčky, tak jsem to vyzkoušela trochu podle ní.
křen
křen
Radši si strouhám křen víc do zásoby, protože pokaždé extra připravovat lžičku či dvě mě vážně nebaví.  Krom mnoha prospěšných látek působí křen i antibakteriálně, tak ho lze uchovat dlouho. Minulá várka s jablky v lednici přestála bez úhony tři měsíce, ani barvu nezměnila, a jestli trochu vyprchal, byl mi akorát. Kupovaný ve skleničce, to není ta chuť.

Připravila jsem si tedy jablíčkový, ale bez té polévky. To by mě nenapadlo, ale před servírováním se to může zkusit. Stačí jedna lžíce křenu na jedno jablko, trochu osolit, přisladit, přidat lžíci octa nebo citrónovou šťávu. Klasika je křen s olejem a octem, trochou soli a cukru.

A co s pomerančem? To vypadá neobvykle, taková elegantní kombinace by mohla hosty překvapit! Směs bude ostřejší než s jablky, nepřidává se tolik hmoty.
křen
Už při přípravě to dost štípalo do očí, ale pomerančovou šťávu i kůru jsem s křenem zdárně promíchala a trochu osolila a rychle zavřela do sklenice! Má krásnou barvu...zkusím ho podat k silvestrovskému a novoročnímu uzenému, šunce, klobásám. Bude to neotřelé a svěží.
křen
Studené křenové omáčky v tomto ročním období najdou určitě uplatnění a jak je vidět, i taková klasika může mít šmrnc.

čtvrtek 23. prosince 2010

Kapr s černou omáčkou

Letos jsem použila víceméně postup podle Zlaté úsporné kuchařky. Už jsem kapra načerno připravovala vloni a chutnal nám. Recept jsem měla kdovíproč nějak složitý - během roku jsem si ale vyzkoušela  různé variace, protože to bylo tak moc dobré - a zjistila jsem, že stejnou chuť docílím i méně pracně.

Tedy vařená ryba se mi nezdá zrovna sexy, znám to z polévky, to by se mi nelíbilo. Raději jsem zvolila opět rybu pečenou, která se omáčkou jen přelije. To je jednodušší i provozně, protože omáčka může být hotová pár dnů předem a nemusí se vše chystat najednou na Štědrý den.

Anuše dělá omáčku jednoduše do vývaru, je to podobné jako omáčka na hovězí jazyk. A ta byla taky moc dobrá.
černá om
V receptu je hned několik dobových technologií, pro mladší generaci už dost kuriózních: rybovka na vytažení ryby, poučení o plechové lžíci, pečlivé pasírování - tedy ne že by se vůbec nepasírovalo, ale doma mi stačí omáčku rozmixovat, ani nemám potřebu ji cedit.
Naopak používám více zeleniny i dalších přísad, než je v receptech.

Rozhodla jsem se dát tu zeleninu trochu opéci, jak se dnes dělá, pak teprve přidat vývar. Nejlepší se mi zdá vhodit nejprve do směsi másla a oleje kousek drobně pokrájené slaniny. Máslo a slanina je kvůli chuti a olej, aby se to nepálilo. K tomu nudličky celeru a mrkve a po chvíli cibuli, která je měkčí a pustí šťávu. Pak se přidá koření (pepř, bobkový list, nové koření, hřebíček), pár lžic povidel nebo rybízového džemu, nemusí to být právě maliny. Stroužek česneku jsem zkusila pro zvýraznění chuti.  Na citrónovou kůru jsem zapomněla. K tomu vývar - použila jsem svůj mražený. Dobrou službu udělá i zeleninový bez glutamátu v kostce.  Vína dávám trochu více - asi dvě deci. Doplním vodu a dusím, až je zelenina měkká. 
Teď přijdou na scénu vyzkoušené a oblíbené rumové perníčky, které se nemusí proti perníku na vaření strouhat, stačí je nadrobit a rozpustit v omáčce. Někdy nechají drobky - žmolky, ale to rozmixuje.
černá om
Před mixováním vylovím z omáčky větší kusy koření (když jsem si ho nedala do gázového uzlíčku). Hladká, tmavě hnědá omáčka je na světě. Nyní zbývá ji dochutit - dosolit, dopepřit, případně přikyselit citrónem, vínem, povidlím - jak kdo chce. Teprve dobrým provařením se chutě propojí a vytvoří tu úžasnou kompozici chutí. Sušené švestky, rozinky, mandle a ořechy dám do omáčky až před podáváním.
Na loňské fotce byl citrón někde na stole, klínek jsem ale na ozdobu přidat mohla...s citrónem mám prostě potíže :) Knedlík je k černé omáčce skvělý, ale jako první chod či předkrm postačí doplnit rybu opečeným toustem. Vánoční menu taková oprášená tradice báječně osvěží.
černá om

******Krásné a klidné svátky!******

úterý 21. prosince 2010

Falešná rybí polévka

Pár polévek podle Kejřky jsem už vařila, dají se tu najít poklady i podivnosti. Ale když se polévky vařily denně, musel být nějaký výběr, obměna, využívaly se nejběžnější suroviny. Falešnou rybí polévku jsem si podle receptu vůbec nedovedla představit:
pseudorybí
Tím spíš jsem ji chtěla zkusit, a to v pravém smyslu slova, čistě jako pokus.
Dala jsem poloviční množství surovin, tedy kousek másla a lžíci mouky. Když máslo začalo vonět a mouka lehounce změnila odstín, mimo plotýnku jsem do jíšky vmíchala jedno vejce.
pseudorybí
pseudorybí
Hm, byla to míchaná vejce s trochou mouky - tak to asi bude představovat tu rybu. Uvidíme. Zalila jsem trochou vody a mraženým domácím drůbežím bujónem. Přisolila a vařila.
pseudorybí
Chuť ta polévka neměla žádnou, vážně ne. Zázvor jsem měla jen mletý, ne čerstvý, ale přidala jsem ještě pepř a muškátový oříšek. Snad to mléko se žloutkem polévku vylepší? Nebo pár kapek Maggiho koření?
Mléko se žloutkem polévku více zahustilo.
pseudorybí
Petrželku jsem ještě měla čerstvou a chléb jsem osmažila zvlášť. Do rybí polévky totiž dáváme chléb, ne housky, tak to snad bude podobnější...miska polévky vypadala takto:
pseudorybí
Po přidání polévkového koření se to dalo jíst, ale je to polévka velmi jednoduchá a nenáročná. Dnes bychom asi volili jinou variantu s uvedenými surovinami: dala bych více zeleniny, vývar domácí nebo z kostky bez glutamatu, vaječné kapání či nočky - a rybí polévku by taky nepřipomínala :)

Možná to někoho zaujme, objeví ve falešné rybí polévce nějaký smysl - mně se to, přiznávám, nepodařilo.
Stejně jako ve vědě mají i ve vaření slepé uličky svůj význam...

pátek 17. prosince 2010

Bramborové koblížky s uzeným

Chuť pečených brambor a  uzeného je zimní a tradiční, nejen v lidové kuchyni najdeme množství tipů, jak tyto suroviny využít. Jenže takové bramborové placky bývají trochu tuhé a po vychladnutí rády zgumovatí.
Kudy tudy na to? Udělat bramborové těsto kynuté, tak, jak ho uvádí Zlatá úsporná kuchařka.
br koblihy
Nebude to rychlovka, spíš by se daly bramborové koblížky udělat v pauzách mezi jiným vařením a pečením. Když si postup rozložíme na jednotlivé kroky, není to tak složité. Jeden recept najdeme mezi hlavními jídly z brambor (s. 136) a druhý mezi bramborovými příkrmy o pár stránek dále. Postup je detailněji popsán u prvního, poměr surovin se trošku liší.  První recept na jedno vejce a stejně másla jako níže dává 600 g brambor a 300 g mouky, já použila tento poměr:
br koblihy
br koblihy
Nejprve je třeba mít vařeno pár brambor z předchozího dne a nezapomenout koupit droždí a kousek libovější slaninky vcelku. To je dejme tomu nultá fáze:).

V první fázi vyndáme z ledničky kus másla (30 g) a v plátkách ho necháme ležet ve větší míse, aby změklo. 30 g droždí nadrobíme do trošky lehce ohřátého mléka s cukrem, rozmícháme a počkáme, až vzejde.
Oloupeme 400 g vařených brambor. Pak rozmícháme změklé máslo, přidáme k němu vajíčko a utřeme. Já použila nakonec zbaběle tyčový mixér, máslo bylo moc tuhé a vařečkou mi to nešlo. Do mísy jsem nasypala 200 g polohrubé mouky a na ni nastrouhala brambory. Osolila jsem a zamíchala, na vzniklou drobenici jsem nalila vyběhlý kvásek a těsto zpracovala, až nelepilo na mísu. Nechala jsem ho kynout skoro hodinu, pak jsem ho vyklopila na vál.
br koblihy
br koblihy
Druhá fáze zahrnuje pokrájení uzeného nebo slaniny, lehké vyválení těsta na placku na prst silnou a vykrájení větších koleček. Použila jsem na ně hrnek a vše si trochu podsypávala moukou, těsto bylo po vykynutí měkčí. Koblihy jsem spojila a zase dala kynout. Mají se během té doby ještě obracet, na což jsem zapomněla, ale nevadilo to. Kynuly asi půl hodinky.
br koblihy
br koblihy
Třetí fáze - smažení. Aby se těsto nenasáklo tukem, musí v něm kobližky volně plavat. Nejlepší je sádlo. Dala jsem ho skoro půl kostky rozpustit do menšího kastrolku, abych nemusela dávat celé čtvrtkilo. Když sádlo prskalo, teprve jsem opatrně vložila první kobližky - vypouklou stranou dolů. Přikryla jsem pokličkou a pekla dozlatova. Ale teplotu jsem trochu snížila, aby se dobře propekly a nezůstalo uvnitř lepkavé těsto. Obrátila jsem. Pečení netrvá dlouho. Koblížky jsem vytahovala na kuchyňský papír odkapat. Připravila jsem k nim mezi pečením zeleninový salát.
br koblihy
br koblihy
Z první várky jsem jednu poloviční testovací kobližku hned ochutnala - bylo to něco báječného, nadýchaného a křupavého, úplně jiného než obyčejné placky! A propečená byla dobře.
Byla jsem ještě zvědavá, jaké budou koblížky po vychladnutí - ale opět chutnaly skvěle.

Kdo má taková jídla rád, doporučuju mu kynuté bramborové těsto vyzkoušet, i když to zabere trochu času. Z uvedeného množství jsme měla deset koblížků, stačilo na ně 150 g slaniny.
Salát, zelí, špenát - to vše se k nim hodí určitě. Doporučovaná omáčka z nich zase udělá kompletní teplé jídlo. V jednom z receptů je to hořčicová, v druhém okurková. To by stálo za ochutnání, určitě je tak někdy vyzkouším.

úterý 14. prosince 2010

Kiliánkovy dortíčky

Recepty na vánoční cukroví jsme v starších kuchařkách hledali často, býval jich tam výběr - a nejinak je tomu u Anuše Kejřové. Najde se i něco dosti snadného, přitom poměrně luxusního - třeba právě tyhle dortíčky...
kiliánek
Vlastně je to variace na nepečené čokoládové cukroví, ale neošizená, jen s použitím čokolády, másla a ořechů. Vše drží pohromadě díky suché oplatce.
Tabulku čokolády jsem odhadla na 40-50 gramů. Dala jsem ji na vlažnou plotýnku rozehřát a změklé máslo zamíchala s cukrem do ní.
kiliánek
Pak už jen ta hrst ořechů - hmota však byla ještě hodně čokoládová, krémovější, přidala jsem tedy ještě další hrst ořechů mletých. Navíc jsem je zkropila lžící koňaku.
Nanesla jsem vše na prázdnou oplatku a snažila se "dát do vodováhy" i vrchní plochu, aby se druhá oplatka dala dobře přitisknout a nepolámala se. Protože jsem měla oplatky kulaté, urovnala jsem na ně náplň do čtverce, aby mi dortíčky šly lépe krájet. Nebylo toho moc, jen dvě dvojice.
kiliánek
Nechala jsem je venku v chladu pár hodin, a pak ztuhlé snadno zubatým nožem nakrájela na asi třícentimetrové kostky. Ochutnala jsem ty okraje s trochou náplně - božské, prostě čokoláda nastavená máslem.
kiliánek
Na polevu jsem vzala jen 80 g cukru a 2 lžíce silné a horké rozpustné kávy, i tak mi jí ještě  pár lžic zbylo. Kávy jsem trochu přidávala, bylo to moc husté. Je potřeba ji chvíli míchat, aby se cukr rozpustil a poleva ztuhla. Chvíli jí to trvalo.
kiliánek
kiliánek
Místo pistácií, které jsem neměla, jsem dortíčky zdobila jen vymraženou kávou, trocha hořkosti chuť jen podtrhla. Šlo by použít i kousky ořechů.
kiliánek
Kiliánkovy dortíčky bude třeba uchovávat v chladu, dám je do lednice. Kulaté oplatky jsou hodně tenké, asi by bylo lepší použít nějaké s vyšším vzorem. Náplň by se mohla udělat i hustší.
Tenhle receptík je ale pro milovníky čokolády jak dělaný, úspornost šla tentokrát stranou a Kejřka nám předložila vytříbené sladké sousto!

úterý 7. prosince 2010

Huspenina čili sulc

Příprava sulcu možná vypadá složitě a pro někoho i nevábně, neb se neobejde bez manipulace s vepřovými nožičkami - skutečně znám jedince, kteří na ně ve své outlocitnosti nejsou schopni ani pohlédnout!
Kdo ničím podobným netrpí, může si výborný sulc dle své chuti připravit doma - není k tomu třeba více kuchařských dovedností než k přípravě masového vývaru.
Znala jsem recept z rodiny jedné kamarádky. Sulc vařili jen z nožiček a trochy zeleniny, byl ve velkém rovném kastrólu a mužští členové rodiny ho pořádali ve velkých porcích. I jedna moje teta ho vaří, jen tak od oka, když dostanou chuť na kolínko. Nožičku někdy přidá, někdy ne. Maso si dávají jako ovar a ze zbytků a vývaru druhý den udělá trochu sulcu. Poradila mi dát do něj ještě čerstvou cibulku a zeleninu použít novou, ne tu vyvařenou. Obě zlepšení jsem využila.
Přesný recept jsem našla ve Zlaté úsporné kuchařce:
sulc
Tak jsem zakoupila dvě nožičky a jedno střední koleno, to by mohlo stačit. Tu kůži od sádla jsem neměla. Líbily se mi ještě vepřové jazyky, proto jsem si je vzala také, že je uvařím společně. To vývaru jen prospěje.
Trochu mi vrtalo hlavou, kolik té vody by asi mělo být, aby vše správně ztuhlo. Dala jsem asi jako na polévku - maso potopené do dvou třetin. Uvidíme.
K masu jsem dala od oka zeleniny, o něco více než v receptu. Také celou cibuli, koření a sůl - je vidět, jak se pod ní suroviny orosily. Hotová romantika!
sulc

sulc
A po hodinovém vaření v papiňáku zase jiná asociace - vše hrálo valéry holandských zátiší...ostatně i maso bývalo jejich motivem, ale o tom jindy.
Jak vidno, kosti z masa již vylézají ven, tak to bude akorát měkké.
Ještě jsem si zvlášť povařila pokrájenou mrkvičku a připravila cibulku.
Část masa jsem oddělila k jinému použití a část pokrájela nadrobno. Tady už záleží na chuti každého, kolik přidá kůžiček a tučných částí a kolik libovějších kousků. Z nožiček jsem tedy použila jen kůži, ostatní části nevypadaly moc jedle, jen kousek masa velikosti třešňové pecky jsem tam objevila. Z vývaru jsem vytáhla vyvařené zeleniny a dala ho ještě vařit, přilila dosti jablečného octa (jistě 100 ml) a nechala zmíněných deset minut redukovat. Také jsem ho přisolila.
Pokrájené libovější maso a pěknou kůži jsem v miskách promíchala s mrkví a čerstvou cibulí, přidala trochu petrželky, přisolila a připepřila. Chuť by měla být o stupeň silnější, než jaká má být ve výsledku.
sulc

sulc
Přes cedník jsem ochucený vývar nalila do misek, promíchala a dala chladit na balkón, to bylo ideální.
Menší miska ztuhla asi za dvě hodiny, větší za dvojnásobek. Tenkou vrstvičku ztuhlého tuku navrch jsem částečně sebrala. Z nerez misek je vyklopení snadné - stačí trochu nahřát dno pod teplou vodou, pak už to šlo samo. Ani po vyklopení se sulc neroztékal, vydržel i krájení. Tak to té vody bylo akorát a redukce dostatečná.
sulc

sulc
Sulc podle Anuše se povedl. Chutnal na rozdíl od kupovaných výrobků mnohem delikátněji, po čerstvém mase. Cibulka nijak nečpěla, v horkém vývaru se totiž spařila a chuť dodala dobrou. Mohlo by být i více zeleniny, to pro příště promyslím - hrášek totiž nemám moc ráda, ale viděla jsem i kukuřici.
sulc

úterý 30. listopadu 2010

Škvarkové placičky

Tuhle levnou pochoutku jsem vždy jedla jen náhodou, od někoho darovanou či koupenou. Recept ze Zlaté úsporné kuchařky je jednoduchý, stačí mouka, kousek droždí v mléce a domácí škvarky.
škvarkové
Těch v době Anušina působení jistě bylo po ruce vždy dost, ale já musela nějaké teprve vyškvařit. Sádlo jsem si pokrájela na menší kousky a nejprve dusila pod pokličkou s několika lžicemi vody. Teprve když pustilo nějakou tekutinu, pokličku jsem odklopila a pokračovala ve škvaření na mírném plameni, jen jsem vše semtam promíchala, aby se vznikající škvarky nepřilepily na dno. Když byly dosti zlatavé, nechala jsem sádlo chladnout a potom z něj škvarky vylovila do skleničky zvlášť a sádlo slila do jiné.
Receptem požadovaných 150 g škvarků jsou bez lžíce všechny, které jsem získala z 1/2 kg syrového sádla!
škvarkové
Pokrájela jsem je ještě trochu, ale mohla jsem i víc, ideální velikost by byla  tak 5 mm.
Zatím jsem nadrobila do vlažného mléka (asi 200 ml) oněch 10 g droždí a připravila si mouku (350 g). Když kvásek vzešel, přidala jsem ho do mísy a zpracovala těsto.
Pak jsem ho vyválela co možná natenko, tedy skoro přes celý malý vál. Bylo pružné, a jak jsem ho odlepila, zase se hodně smrsklo, tak to byla docela fuška.  Ale podsypávat moukou třeba nebylo.
škvarkové
Nakonec se placka poddala a já přistoupila k potírání sádlem, sypání první půlkou švarků a solí. Poskládání mi šlo, ale vytloukání těsta válečkem a následné válení omaštěného těsta už hůře. Napodruhé jsme tedy vyválela o něco silnější placku, trochu pomazala sádlem, přidala druhou půlku škvarků a ještě dosolila - takové placky bez soli nestojí totiž za moc.
škvarkové
Vše jsem všelijak hnětla a tloukla na vále, až to drželo jaktakž pohromadě. Teď jsem si už těsto podsypala moukou, vyválela bez problému na stéblo silně a vykrájela kolečka. Krájelo se mi těžko, tak jsem ani nezkoušela použít na vykrajování hrnek či podobně, i když větší tvary by byly vhodnější.
škvarkové
Některé nadměrečné škvarky z nich trochu trčely na všechny strany, ale ono se to srovná, doufala jsem. Nechala jsem placky na plechu kynout. Po půlhodině, kdy už jsem měla troubu rozpálenou, jsem do nich ještě na ozdobu otiskla kráječ jablek a dala péci.
škvarkové
Škvarkové placky trochu nabyly a upekly se dozlatova. Byly nejlepší hned křupavé. Do druhého dne se však neodležely, jak jsem si představovala, ale spíše ztvrdly.
Je to takové "mezijídlo", které dáte na mísu a prakticky samo zmizí. Taky se hodí  vzít je na svačinku mimo dům anebo k pivu, eventuelně vínu.  A je to jen mouka, droždí a pár škvarků - a trocha ruční práce.
škvarkové