Koláčky narychlo podle Anuše Kejřové

Mám pro vás další článek, který vznikl ve spolupráci s nakladatelstvím Motto a je zároveň na jeho blogu - odkaz najdete i pod obrázkem kuchařky vlevo.

Nalistovala jsem si recept, který mi připadal zajímavý - používá do těsta droždí, taky trochu kyne, ale spíš se podobá "cukrářským" těstům, třeba mým oblíbeným koláčkům. Je v něm trochu jiný poměr surovin, méně tuku, více žloutků.

Těsto jsem zadělávala rovnou v míse, nejprve sypké suroviny s máslem vytvořily jakousi drobenku (ano, podobá se to anglosaským postupům, třeba na muffiny), do ní jsem zapracovala mléko (místo smetany) smíchané se žloutky.

Jeden bílek jsem chtěla dát do tvarohu, jeden (místo žloutku) na potření těsta a jeden mi zbyl.

Vařečkou i rukama jsem vše prohnětla, až se těsto nelepilo na mísu. Příprava to nebyla nijak složitá, opravdu docela rychlá.

Pak jsem si připravila plech na koláčky. Tedy dva plechy, na jeden bylo totiž těsta moc, na dva zas málo, Anuše asi měla jiné plechy! Tak to pro příště přepočítám suroviny na půl kila mouky, to bude šikovnější.

Poměr na 500 g hrubé mouky: 170 g másla, 70 g cukru, 4 žloutky, 30g droždí, 200 ml smetany

Dělala jsem kuličky velikosti pingpongového míčku a rozmáčkla je příhodně velkou skleničkou do tvaru koláčku a nechala kynout. Nevykynuly mi za tu půlhodinku moc, ale těsto bylo přece jen o poznání nafouklejší.

Mezitím jsem si připravila náplně, jednu dobrou zavařeninu a trochu tvarohu se zbylým bílkem a rozinkami, rumem, cukrem a pudinkovým práškem.

Troubu jsem včas předehřála.

Stačilo už jen koláčky potřít bílkem a naplnit, pečou se nejvýše dvacet minut.

Vypadaly docela hezky. První den trochu sypké na chuť (že by ta chybějící smetana?), druhý den se více rozplývaly, a když je viděla kolegyně, jak jich v mikrosáčku pár vytahuji z tašky, hned se ptala, odkud je mám, jestli máme někde novou pekárničku?

Možná se dají udělat ještě o něco menší, jak se komu líbí. Těsto je téměř nesladké, to nám vyhovovalo. Mohly by být s drobenkou, ale není nutná, ušetří to práci. Ještě jsem je na tuku trochu ošidila, což taky nevadilo. Určitě jsou o mnoho jednodušší než kynuté a snadno se tvoří, to se o zmíněných cukrářských říci nedá.

Vydržely do čtvrtého dne (v mikrotenu, ale volněji), těsto beze změn, tvaroh trochu vyschl.

Tenhle recept má velkou šanci uspět u milovníků koláčků a pro svou jednoduchost i u jejich kuchařek!

Brynza s lososem a Anuší Kejřovou

Ano, i tenhle recept patří do Zlaté úsporné kuchařky!

Najdete ho i na blogu nakladatelství Motto, s jehož podporou vznikl.

Samozřejmě mi padl hned do oka a způsobil i to, že mě rozesmál nahlas!

I ta formulace totiž dokonale ilustruje, jak se časy mění...a co bylo běžné před dvěma generacemi, je dnes docela luxusem - i naopak.

Lákalo mě však tu kombinaci vyzkoušet - a když byla tedy zvláštnější příležitost, rozhodla jsem se a zakoupila 150 g brynzy a 50 g uzeného lososa.

Recept jistě zvládne i každá ne-hospodyňka a určitě tak zaujme své hosty něčím originálním. Pravdou je, že jsem poctivě hledala, jestli by se k této pomazánce dala vybrat ještě aspoň jedna podobná, aby bylo na výběr, ale kdeže, ty ostatní už se mi zdály proti téhle až moc obyčejné. Ty zkusím zase jindy.

Brynzu jsem koupila u speciálního stánku, váženou. Losos byl na tácku ze super-hyper.

Ale - "prolisujeme lososa", to se snadno řekne - na to vybavení nemám. Tuto techniku nahradím nějak jednoduše. Mixovat se mi lososa nechtělo, že z něj nic nezbude. Rozmělnila jsem ho, jak to šlo, porcelánovou lžičkou.

Pak už jen přidat brynzu a smíchat. Obě suroviny mají tak charakteristickou chuť, že jsem byla zvědavá, jak se spolu poperou - vyhrála brynza!

Ani kousek nechaný k proležení do druhého dne nechutnal více po lososu. Znát tam ale byl, taky kousky byly viditelné a pomazánka působila opravdu luxusně. Obkládat ji další zeleninou mi přišlo škoda, ale dobře jde zjemnit pomazánkovým máslem. Na čerstvé vícezrnné bagetě chutnala božsky!

Přidávám vlastenecké doporučení Anuše Kejřové k častější konzumaci brynzy. I bez lososa z ní bude dobrá pomazánka, zkusila jsem ji třeba s čerstvým koriandrem.

Polévka z bylinek podle Anuše Kejřové

Vyhlašuji nácvik na jaro! Na jarní byliny je ještě brzy, ale už jste slyšeli o polévce z ředkvičkového listí? Právě jsem dva dosti svěží svazky ředkviček koupila, tak jsem využila recept od Kejřové ze s. 101.

Najdete ho i na blogu nakladatelství Motto, s jehož podporou vznikl.

Vybrala jsem ty nejhezčí lístky, umyla je a posekala. Byly jich dvě hrstě. Do hrnce jsem na rozpuštěný kousek másla hodila listí a chvilku míchala, zalila vodou a osolila. Když se chvíli vařilo, přidala jsem jíšku a povařila. Sladké smetany jsem 2/3 kelímku přelila do hrnečku a přidala k ní žloutek, vidličkou rozmíchala, nalila do hrnce. Polévku jsem už pak nevařila.

Pro ozdobu jsem do ní dala pár plátků ředkviček, ale musejí být hodně tenké, aby neklesly ke dnu či při jídle nerušily. Osmaženou housku jsem vynechala, zdála se mi chuťově moc těžká.

Polévka je jednoduchá, úsporná, z bylin bude taky dobrá, a třeba ty sedmikrásky, kterých se jednou taky dočkáme, jí budou moc slušet!

Chlupaté knedlíky Anuše Kejřové

Chlupáči jsou dokonalá příloha k pečením, ale názory na ně se různí. Nejen na přípravu, ale i na konzumaci, slyšela jsem již různé hororové zkazky, jejichž jádrem byly neblahé dětské vzpomínky na cosi lepkavého, průhledného a málo chutného...

Jakpak dělá chlupaté knedlíky pouze ze syrových brambor Anuše Kejřová? Nalistujte stránku 143 se mnou:

Vypadá to úplně jednoduše.

Zkusím tedy brambory vymýt, aby knedlíky nebyly modré, snad to nebude tak složité? Vyšší kuchařská?

Na cedník jsem najemno nastrouhala 1/2 kg oloupaných brambor a několikrát propláchla, dala jsem si hned vařit i vodu na knedlíky, podle rad do velkého kastrólu.

Brambory jsem vymačkala a v míse k nim přidala sůl a přiměřené množství hrubé mouky, tedy jeden a půl hrstě. Nebylo to mnoho - předpis je předpis.

Bude tohle držet pohromadě? Ale nepředbíhejme.

Knedlíků velikosti vejce jsem z toho třetinového množství udělala šest, tvarovat šly snadno.

Pak jsem je začala házet do vařící osolené vody - hm, to tedy budou pořádní chlupáči! Ale ouha, nějak se rozpadají...nu, snad přece něco zbyde!

Knedlíky ze syrových brambor se vaří poměrně dlouho, a tak za nějakých deset minut už ze všeho byla škrobovitá polévka a drželo se pár posledních statečných kousků - přesněji dva!

Dalo by se říct, že zadání jsem splnila :)) Knedlíky nebyly ani modré, ani tvrdé...jen nějak nebyly vůbec! Ten žalostný zbytek byl však žlutý a měkký. S trochou zelí se sníst dal.

Šla jsem ale do sebe - mám totiž obvykle brambory varného typu A, tak koupím přece jen C. A bude to fungovat, když se škrob stejně vymývá? Anebo mám dát víc mouky? Hledala jsem ještě nějaké recepty na googlu i v knihách, poměry jsou nejrůznější, i několikanásobné ... Někdy se chlupaté knedlíky dělají i s krupicí, rohlíky nebo vajíčkem, ale to už jsou trochu moc odlišné recepty.

Zkrátka vyšší kuchařská, tak vidíš, jaks to podcenila, zlobila jsem se sama na sebe, když jsem vylévala kastról plný škroboviny...ani jsem z ní, jak Anuše Kejřová radí v zájmu úspornosti (u špekových knedlíků), neuvařila bramborovou polévku.

Na druhý pokus jsem brambory vypláchla tak napůl, zapracovala nejprve mouku v množství dle předpisu a jeden knedlíček zkusila zavařit, jak se také radí: za minutu nebo dvě se začal rozplývat a vylovila jsem zas jen kousky!

Tak to ne - prostě tam přidám pořádně mouky a uvidíme, jak to dopadne! Udělala jsem hustší těsto, aspoň 150 g mouky a trochu krupice pro jistotu k tomu na půl kila brambor.

Těsto už vypadalo "knedlíkovitěji" než poprvé a líp drželo. Bylo to napínavé - první knedlíček se však choval řádně, pozorovala jsem ho nejméně tři minuty, byl chlupatý, ale držel pohromadě! Tak jsem opatrně dala vařit zbytek.

Knedlíky nejprve klesly ke dnu, bylo třeba je trochu odlepit. Posléze vyplavaly nahoru, ale ještě nebyly dost vařené. Ten první jsem použila i na ochutnávku, vařil se jistě dvacet minut, než z něj přestaly být cítit syrové brambory.

Ale nic se již nerozvařilo. Taky nebyly modré ani tvrdé. Bude třeba trocha cviku, jinak chlupaté knedlíky nejsou složité - Anuše zkrátka s tou vyšší kuchařskou měla pravdu.

Myslela tím i to, že brambory bývají různě moučnaté a vůbec se můžou chovat různě. Taky záleží na tom, jak moc je vymačkáte a jak velké hrstě máte...kdoví, jak velké byly ty Anušiny!

Chlupaté knedle mě tedy docela potrápily, ale nedala jsem se. Nakonec dopadly dobře a s kuřecí špenátovou roládou (o té zase jindy) i výborně chutnaly. Recept najdete na blogu redakce Motto pod obrázkem vpravo.

Králík s hořčicí (po francouzsku) podle Anuše Kejřové

Články v této rubrice vznikají ve spolupráci s nakladatelstvím Motto a mají ukázat prakticky, zda a jak lze podle Zlaté úsporné kuchařky A. Kejřové vařit dnes. Odkaz na redakční blog najdete pod obrázkem kuchařky vpravo.

Prvorepubliková kuchyně běžně pracovala s ohromným druhovým množstvím mas, když to srovnáme s dneškem. I kuchařská kniha zaměřená úsporně využívá spoustu telecího, všelijakou drůbež, divoká masa, plno druhů ryb i širokou paletu vnitřností, o které už ani dnes nestojíme. Rozhodla jsem se projednou aspoň pro králíka a vybrala si jednoduchý recept s hořčicí. Takovou tu klasiku pečenou s česnekem a bůčkem moc ráda nemám.

Očistit rozmrzlý kus vážící 1250g, který jsem pořídila v super-hyper, bylo docela snadné,

s králíkem přicházejícím přímější cestou z králíkárny je to nesrovnatelné - ten se většinou, i když už je stažený, vykuchaný a částečně odblaněný, musí znovu omývat či máčet, aby sezbavil pachutí, a hodně čistit.

Tenhle vypadal celkem dobře, ale v břišní dutině se skrývalo dost sádla, i pod nožkami. Vše jsem odstranila, stáhla ještě pár posledních blanek a dala se do špikování.

Omočit slaninu v hořčici a tu protahovat, radí Anuše. Mě to teda nenadchlo - hlavně mi to vůbec nešlo! Ale jakžtakž jsem špikování dokončila, králík byl dost malý, tak to nebylo tolik potřeba. Přidám slaninu i do pekáče.

Králíka jsem rozdělila na zadní a přední část. Kejřová v receptu doporučuje použít jen zadek, ale rozhodla jsem se, že ho upeču celého, a kdyby byl předek tvrdý, ještě ho můžu podusit déle. Beztak z toho nebude víc jak 4-5 porcí.

Osolila jsem maso ze všech stran a vložila na rozpuštěné máslo s olejem do skleněného pekáče. Navrch jsem ho potřela dosti silně francouzskou semínkovou hořčicí, která má výbornou chuť. Když po francouzsku, tak po francouzsku. Říkala jsem si, že ta semínka králíka aspoň trochu ozdobí a že mým strávníkům nebudou vadit - kromě toho se má omáčka beztak přecedit, tak to v případě nutnosti můžu udělat, ne?

A proti receptu jsem přidala pod maso ještě kus cibule na proužky, pokrmy bez ní mi většinou připadají nějak jalové. K hořčici už není třeba přidávat další koření, vynikne sama o sobě, mám s hořčičnými jídly dobré zkušenosti.

Králíčkovi stačila ke změknutí v hořčici tak ta hodinka. Podlévala jsem ho a polévala omastkem, aby nebyl suchý, ke konci jsem ho ještě obrátila. Šťáva měla dobrou chuť, maso bylo měkké, jak jsem zkusila na kousku bříška, nebylo suché.

Kejřová k němu doporučuje nové brambory, my si dali...chlupaté knedlíky. O těch si přečtete v samostatném příspěvku.

I králík byl, podobně jako mnoho jiných jídel, po proležení další den snad ještě chutnější.

Zbylé maso jsem obrala do šťávy a přidala k němu italské risotto se špenátem. Taky dobré.

Jablkový jemný závin od Kejřové

Chtěla jsem upéct nějaký koláč s jablky, ale ne kynuté těsto. Tak jsem listovala Kejřovou, až jsem nalistovala jemný závin (s. 484). On to ani není závin, ale spíš půlkoláč, protože se má udělat pouze pruh těsta, zvednout okraje a navrch položit na jablka mřížky. Tak to zkusím, mohlo by to vypadat hezky.

Co se do něj dává?

290 g mouky, 210 g másla, 200 g cukru,2 žloutky, 1 lžíce octa a 5 lžic kyselé smetany, 1/2 kg jablek, cukr, skořice, citrónová kůra

Těsto se mi zdálo dobré, varianta na křehké, dostatečně tučné. Troufla jsem si proto nahradit polovinu másla Herou, podobně jako u mince pie. Přidala jsem navíc i špetku soli.

Chce to zpracovat těsto rychle a zlehka, tuk mít změklý, ale ne rozteklý. Kejřová radí překládat a na několikrát rozválet, tak to právě nešlo - aspoň jsem ho dobře zpracovala a dala do ledničky.

Na náplň se má použít jablečná kaše, ale nic bližšího se o ní nepíše ani jinde v knize - předpokládala jsem sice, že jde o kaši z uvařených jablek, ale mám radši náplň z jablek syrových. Aspoň jsem je oloupala a dobře ochutila. A zapnula troubu, má být teplejší.

Těsto si mezitím odpočinulo, tak jsem provedla první pokus o vyválení. Lepilo se a trhalo až hrůza, hlavně díky té zakysané smetaně, myslím. A jak s ním na plech? Kdepak, to nepůjde, tak znova: shrnout z válu, seškrábnout z válečku a přidat trochu mouky, zpracovat do koule, ještě a ještě mouku...mohlo jí být tak do pěti deka, než šlo s těstem trošku manipulovat.

Na druhý pokus jsem vytvarovala rukama šišku a položila na pečící papír rovnou na plech, a pak ho rozválela do obdélníku malým válečkem na sílu dobré 3-4 mm. Asi čtvrtinku množství jsem si odložila stranou na ty mřížky. Na těsto jsem rozprostřela jablka.

Teď už zbývalo jen pomocí papíru zvednout okraje těsta, aby náplň nevytékala, a ozdobit mřížkami - pojala jsem je poněkud volněji, nedařily se moc pravidelné.

Spíš koláč než závin jsem pekla v troubě o něco teplejší než obvykle, asi 210 stupňů. Trochu se roztekl v krajích, ty se neudržely zvednuté.

Přece jen by bylo lepší péci ho v celé ploše - v pekáči či menším plechu nebo rovnou z dvojité dávky - chutnal totiž až překvapivě výborně, opravdu se jen rozplýval, křehký a křupavý, vonící máslem, se šťavnatou náplní.

Snědl se téměř v mžiku, vypečené okraje byly zvlášť žádané. Nikdo nedokázal zůstat u jednoho ani dvou kousků. Zachránila jsem jich pár z pokusných důvodů do druhého dne. To byl koláč proleželý a vláčný, také dobrý, ale tomu čerstvému se nevyrovnal.

Doporučila bych přidat cca 50 g mouky a použít na pečení spíš podélný pekáč či zvýšit množství surovin. Může se dát méně cukru, o 50 g jistě.

Recept najdete i na speciálním blogu - odkaz pod obrázkem vpravo.

Rajská polévka s noky podle Anuše Kejřové

V nové rubrice receptů podle Zlaté úsporné kuchařky Anuše Kejřové bude více článků, které vznikají ve spolupráci s nakladatelstvím Motto a za jeho podpory.

Najdete je už brzy i na redakčním blogu, odkaz pod obrázkem vpravo.

Dnes bych mohla vybrat aspoň nějakou úspornou polévku, která nedá moc práce...tak třeba rajskou? Bývala moje oblíbená, ale nemám ji ráda s rýží. Že bych zkusila tuhle s noky?

Sáhla jsem na obvyklé místo pro rajčata v plechovce, kde teď v zimě vzít nějaká vyzrálá-ale ouha, nejsou tu už žádná! Ten červený obal jsou fazole, je tu jen passata - tak co, vezmu tu. Polévka z ní jistě uvařit půjde. Však Anuše taky pořád radí, jak si mají hospodyňky, zvláště ty zaměstnané, práci ušetřit. A to já jsem, ne? Trochu vylepším skóre domácím vývarem, mám ještě nějaký v mrazáku.

Další postup je jednoduchý - na máslo cibulku, protlaku 250g krabičku, koření trochu víc.

Teď přidat vývar a vařit. Vařím, dokud se všechen nerozpustí.

S jíškou si to taky zjednoduším, mám přece instatní, i to by se, myslím, Anuši líbilo! Ještě sůl a trochu cukru a nechám chvíli vařit, pak přidám vodu do půl hrnce.

Mezitím si chystám nočky - máslo s vejcem mi tedy moc dobře roztírat nejde, dala jsem ho radši do misky než na talíř - nakonec na něj vezmu ruční mixér a s ostatními surovinami umixuju to vláčné těstíčko snáze.

Udělala jsem ho z jednoho vejce, lžíce másla, 2 lžic mléka, 100 g mouky (polohrubé), soli a špetky květu. Po mých nedávných zkušenostech s chlupatými knedlíky se trošku obávám, zda se máslové noky v polévce nerozpustí - ale kdež, dobré je to, jen jsem mohla dělat menší kousky. Bylo by to šikovnější malou mokka lžičkou, tak centimetrové - dost se navařily!

Chuť polévky s vývarem byla moc dobrá i z protlaku, ale použít rajčata sekaná či loupaná by jistě na škodu nebylo. Čerstvá a zralá jsou k mání jen krátkou dobu, ale určitě se pokusím polévku z nich si zopakovat.

Dodatek bez fotodokumentace: vařila jsem ji znova na objednávku s malými pomocníky - ze sekaných rajčat je skvělá, menší nočky se povedly také - příliš malé zas chuťově nevyniknou. A ještě jsme zkusili zahustit několika rumovými perníčky, doporučuji!

Vepřové na pivě s Anuší Kejřovou

V nové rubrice receptů podle Zlaté úsporné kuchařky Anuše Kejřové bude více článků. A to je ta příjemná novinka, vzniknou ve spolupráci s nakladatelstvím Motto a za jeho podpory.

Najdete je už brzy i na redakčním blogu, odkaz pod obrázkem vpravo.

Někdo si možná nedávno všiml v komentářích nabídky Romany Přidalové. Moc mě to potěšilo, co si budeme povídat!

Vybírala jsem nejprve nějaké recepty, které by mohly zaujmout a byly i dnes v duchu úspornosti proveditelné. První volba padla na vepřové na pivě, které jsem ještě nikdy nevařila ani podle současných receptů. Slýchám na ně vždy jen chválu, tak jaké to bude od Kejřové? Je to vlastně téměř jídlo z jednoho hrnce, takové jednoduché a vydatné, na suroviny nenáročné. Maso patří k levnějším druhům, uplatní se i zbylý chléb. To se někdy hodí.

Vepřového plecka jsem měla 1 kilogram, jedno pivo, cibuli, 1 mrkev, půl celeru, 100 g chlebových kostiček, sůl, pepř, kmín, citrónová kůra, 60 g sádla, 1 kg brambor.

Recept jsem si prošla několikrát, protože jsem si potřebovala ujasnit, co a v jakém pořadí se dělá. Začala jsem tím, že jsem pokrájený chléb v misce zalila třetinou piva.

Pokračuje se s opékáním kostek masa, ale neměla jsem plecko s kůží, ani doporučované kolínko, bude to jemnější chuť. K trochu opečenému masu se přidají drobné kostičky zeleniny - aha, no tak to snad radši nastrouhám nahrubo. Pak po špetce koření a sůl, nu, to se mi zdálo moc málo, dala jsem více, a kůru z půlky citrónu. Když byla zelenina odušená, přidala jsem chlebové kostky a taky trochu vody, vzniklá hmota by se ráda připalovala.

Chléb šťávu dobře zahustí, ale musí se provářet delší dobu. Ostatně ani maso není hned, tak jsem vše nechala dusit a dala zatím vařit oškrábané brambory, pokrájené na menší kousky. Teprve po půlhodince jsem přilila na maso zbylé pivo. Chviličku to moc zajímavě pěnilo!

Chuť jsem ještě upravila solí a cukrem, ale jako nepivaři se mi zdála až moc hořká, jinak nepříliš výrazná.

Do omáčky jsem podle popisu nasypala uvařené brambory a nechala ještě dusit.

Vepřové na pivě se dobře hodí k ohřívání, i Kejřová doporučuje, že je lepší po odležení. Chtěla jsem ještě vyzkoušet dokončovací variantu se smetanou, kyselou okurkou a kapary, ale nebylo po návštěvě jistého aktuálně vyhládlého mladíka na čem zkoušet:)

Dala bych asi více kořenové zeleniny - jistě dvojnásobek, víc koření a méně toho chleba. Možná by brambory bylo možné dusit zároveň s masem, jak jsem viděla v jednom soudobém receptu.

Nebála bych se použít ani to maso s kůží, hodila by se k ostatním chutím.

Druhý den je skutečně vepřové na pivě lepší. Je to takový recept pro muže, někam na chalupu, vynikající by mohl být i v kotlíku na ohni!

Jak na bažanta? S Anuší Kejřovou!

Tentokrát jsem vytáhla z mrazáku kilové balení bažantích stehýnek. Nemusela jsem ho škubat ani stahovat. Že se musí hodně obalit slaninou, jsem už předpokládala, ale přece jen jsem ještě prošla i své nové kuchařky, zda tam neobjevím nějaký nápad. Receptů na bažanta však pramálo, tak jsem se přidržela Kejřové, která radí protknout ho slaninou a nejprve dusit doměkka, než se strčí do trouby zčervenat.

Stehýnek bylo deset, spíš menší, bez kůže. Nejprve jsem z nich obrala co nejvíc zbytků žlutého tuku a každé jsem prošpikovala dvěma kousky slaniny - do horní a spodní části, osolila, opepřila a nejprve krátce opekla na směsi oleje a másla. Přidala jsem ještě další slaninu na kostky, jednu cibuli na proužky a trochu podlila. Bažant je dost výrazný sám o sobě, není třeba přidávat další koření. A dusila jsem, obracela, polívala, to vše snad hodinu a půl při nižší teplotě, aby vše mírně bublalo.

Druhý den jsem pokračovala ještě skoro hodinku, až šlo maso od kosti. Vydušenou šťávu jsem doplnila trochou vína. Rozhodla jsem se, že do trouby bažanta ani dávat nebudu. Dala jsem za pravdu Kejřové, že bez dušení by byl suchý.

Mezitím jsem si nachystala červené zelí a bramborové knedlíčky. Kombinace to byla dobrá, klasická. Bažant byl docela šťavnatý a měkký, jeho divoká chuť však není každému příjemná - prý je kuře lepší!