Jak jsem se zabývala hostinami napříč věky, přečasto se zmiňovaly vnitřnosti, jak byly ceněné a považované za nejlepší sousta...pod vlivem četby jsem se po delší době odhodlala zas jednou zkusit ledvinky, takové dobré, klasické.
Hledala jsem recept s nějakými šikovnými radami, ale ve starších kuchařkách včetně Anuše se s tím nijak nepárali - o žádném extra dlouhém proplachování a máčení se nepíše, jenže my už máme zjemnělejší čich. Z dětství se pamatuju, že se ledvinky jen o trochu víc propláchly a bylo.
V dnešních radách je řada postupů, jejichž jakoustakous kombinaci jsem zkusila. Nejdřív se musí omýt vodou, rozkrojit naplocho a vše bílé uvnitř vykrájet. Ano, ten odér příjemný není a z rukou se i špatně myje, doporučila bych choulostivějším osobám rukavičky!
Dá to trochu práce, než z nich upravíte tohle:
Pak jsem ledvinky pokrájela na kousky a znova několikrát propláchla a zalila mlékem a nechala odstát pár hodin, můžou se nechat vymáčet i přes noc.
Před vařením jsem znovu proplachovala vodou. Asi bych přece jen doporučila je i trochu spařit na cedníku, protože přes všechna opatření ještě byly na začátku dušení poněkud urinózně cítit.
Na oleji s máslem jsem orestovala cibulku s česnekem, přidala neosolené ledvinky, opepřila, dala i mleté nové koření a hlavně: zapnula digestoř naplno! Ledvinky pustily vodu, přestaly zavánět a začaly vonět. Pak jsem je už dusila pod pokličkou do měkka. Ke konci jsme je trochu podlila vínem, to dodalo také dobrou chuť. A ještě osolit!
Samozřejmě s rýží byly skvělé. Ta práce s čistěním se snést dá, když to není pořád. A je to zas nějaká změna v masovém sortimentu. Z tří kousků vepřových ledvinek, zasyrova asi 3/4 kg, byly dvě porce.
Žádné komentáře:
Okomentovat