Je to pár dnů, co mě právě tenhle recept vyvedl z momentální nenálady - nebylo to moc pracné a během přípravy jsem na ni pozapomněla. Nejvíce euforických pocitů samozřejmě následovalo při konzumaci křupavých, uvnitř měkkých a ještě horkých rohlíčků přímo z plechu a odlupování jednotlivých zákrutů ...v puse se úplně rozplývaly a lehce voněly po česneku i rozmarýnu, zkrátka dodaly jako příloha i běžným jídlům šmrnc. Ještě druhý den jsme si na nich pochutnávali. Vzorek ponechaný do třetího dne již byl tvrdší.
K pomazánce, jen tak s máslem, k polévce či k dušenému kuřeti se zeleninou se hodily báječně.
Zkusila jsem to i napodruhé, chuťově i terapeuticky se opět osvědčily. Nemohla jsem nevzpomenout na matku, která v takových situacích v době pubertálních splínů razila metodu: když máš blbou náladu, jdi dělat něco užitečnýho:) Totiž - ani když práce na psychiku nepomůže, je aspoň něco uděláno.
K rohlíčkům mě tentokrát inspiroval červnový Albert magazín. Poměr surovin jsem dodržela: 1 vanička tučného tvarohu, 1/2 kg polohrubé mouky, 150 ml slunečnicového oleje, 125 ml mléka, 1 prášek do pečiva, trochu soli, 2-3 stroužky česneku a snítka rozmarýnu (asi 10 cm).
Dík tvarohu se těsto lehce zpracuje, což jsem udělala v míse, je dost mokré. Těsto jsem osolila a přidala i nasekaný rozmarýn a česnek. Podruhé jsem zkusila vodu místo mléka, v tom problém není, to nevadí. Ubrala jsem i olej, což se musí opatrně - rohlíčky byly hned o poznání sušší, i když jsem množství snížila jen tak na 130 ml. Z téhož důvodu není dobré podlehnout dojmu, že je těsto moc měkké a že by chtělo více mouky. Bude-li se příliš trhat, stačí jí přidat 1-2 lžíce.
Vyválet však jeden kruh z takového množství těsta? Tolik místa nemám - uválela jsem nadvakrát spíš pruh asi 15 cm široký, silný 3-4mm. Z nakrájených trojúhelníků s tak sedmicetimetrovou základnou jsem zavinula rohlíčky. To přece jen zaměstnalo ruce i mysl, která neměla čas zabývat se sama sebou, ale hlídala výsledek. Je úplně jedno, zda jsou rohlíčky stejně velké, naopak různé velikosti strávníkům vyhovují více. Nějaký ten tenčí konec nebo nepravidelnost se pěkně vypeče a zdánlivý "nepodarok" hned získá na přitažlivosti. Ať to zkrátka dopadne jakkoli, nemůže to být špatně! Vida - další terapeutický prvek :)
Vylovila jsem ze zadních pozic spížní skříňky hrubou sůl a na plechu rohlíčky posypala - sůl byla ovšem všude, ale na rozdíl od cukru se aspoň nepřipálí. Je to tedy jedno, zejména v rámci terapie. Rohlíčky se vešly na jeden velký plch, bylo jich jednou 16 a podruhé 20 kusů.
Pekla jsem asi 20 minut na 200-210 stupňů, prostě dozlatova. Dobrá práce!
Zatepla jsem neodolala hned několika kouskům na zkoušku, vysloveně mě nadchly. Tím byla terapie zdárně dokončena, v duši se rozhostil klid a uspokojení...a když ještě přijde i uznání od strávníků, jsem zase ráda na světě
Žádné komentáře:
Okomentovat