Ne a ne, říkala jsem si vždy, když jsem četla o domácím pečení chleba, k tomu se zmanipulovat nedám, abych to zkoušela...tak šílený foodie zas nejsem!
Ale přece jen nějaká jiskérka zájmu byla zažehnuta...navíc nedávný, jednoduchostí provokující, návod od p. Cuketky, pak opět o poznání méně přijatelný chléb v sámošce, až jsem se přistihla, že o tom vážně uvažuju - tak aspoň vyzkoušet, ne?
No dobře, ale hníst těsto ručně? Lze, ale na to už nemám...Tedy plánovala jsem právě nákup robota, ale kvůli chlebu??? Ach jo, jenže taky pojedu na sever, kde se dá koupit osvědčený kvásek - okolnosti pečení chleba nahrávaly, dokonce jsem zcela neplánovaně objevila v malém krámku i ošatku - teď couvnout by byla už jen zbabělost!
I ten robot jsem si hned objednala - a byla připravená.
Ještě jsme pročetla různé návody a diskuze, zdálo se mi to až moc překombinované - volila jsem co nejjednodušší postup.
K dobře vyzrálému kvásku (asi 400 g) jsem jako inicializaci robota vmíchala vodu a něco žitné mouky a nechala v teple do druhého dne.
Pak jsem malou část přehodila do sklenice s víčkem volně zavřeným a dala do lednice, abych měla základ pro příště. Vydrží jistě pár dnů bez povšimnutí, pak se uvidí.
Ke zbylému kvásku jsem do robotní mísy přidala hladkou mouku a vodu, asi po 300 g/ml. Začala jsem opatrně hníst a přidávala další a další mouku, až bylo opravdu dost tuhé. Mouky mohlo být víc než půl kila. I sůl a kmín jsem zapracovala. Těsto jsem vyklopila na pomoučenou desku a jen párkrát převálela, aby bylo, jak píše pan C., pěkně sametové - potěšilo mě, že to probíhalo přesně podle jeho popisu.
Ošatku jsem hodně pomoučila a šišku z těsta do ní vložila a přikryla utěrkou. Tak, nyní bude čas na spoustu jiných věcí, než těsto dokyne.
To trvalo asi 3 a půl hodiny, zdálo se mi, že už se jeho objem nezvětšuje. Troubu jsem měla rozehřátou po pečení masa, nastavila jsem ji na maximum.
Pak jsem opatrně převalila šišku z ošatky na plech, skutečně docela držela tvar. Jen na jednom místě se těsto trochu přilepilo, to se snad zapeče. A rychle do trouby - ještě cáknout vodu na dno, snad to bude stačit.
Asi za dvacet minut jsem chléb zkontrolovala, vypadal docela dobře. Upečený a zvonivý byl za 35 minut.
Kůrka se mi zdála hodně vypečená, ale během chladnutí trochu změkla, byla pak akorát. Chléb mi praskl trochu u dolního kraje. Jinak vypadal docela pohledně.
Nechala jsem ho vychladnout na mřížce. Lákal, ale byl pořádně horký, zkusila jsem ochutnat až asi za hodinku - to se zdál trochu mazlavý. Ale po ukrojení to bylo v pořádku, struktura pěkná.
Chutnal moc dobře, jak má "normální " kváskový chleba chutnat. Nakyslý, kmínový, akorát slaný, křupavá kůrka a měkká, ale pevná střídka. Recept vážně není složitý, uvidím po dalších pokusech, ale hned ten první se vydařil bez problému.
Předkládala jsem ho i k předkrmu druhý den, všem zúčastněným chutnal. I technolog z oboru mi ho pochválil, že je upečený správně. Čtvrtý den už byl chléb dosti suchý, nechala jsem si patku na testování - do šestého dne nezplesnivěl, sedmý den už byl trochu cítit a osmý den řádně "vykvetl" :)
Podruhé jsem myslím neměla kvásek tak vyzrálý, nakrmila jsme ho dvakrát a nechala vždy 3-4 hodiny zrát. Chléb kynul pomaleji, pekla jsem po 5 hodinách. Více jsem zavlažovala troubu a od půlky pečení chléb několikrát potřela vodou. Praskl jen málo, kůrka byla po vychladnutí měkčí. Chutnal méně kysele a převládala pšeničná mouka. Ale pořád byl lepší než běžný kupovaný, ale sušší.
A já teď budu řešit nová dilemata: zda péci pravidelně či příležitostně, jestli se mi bude dařit uchovávat a množit kvásek, jak vychytat mouchy a dostat pečení do paže, jestli a kterak chléb dochucovat...
Potěšilo mě, že se povedl, dál se uvidí.
Domácí chléb vykouzlí úplně jinou atmosféru. Vztah k němu je plný symbolických významů, vzpomínek, asociací. A těch metafor, citátů, přirovnání ze všech dob (jako v názvu)...
Strávníci získají (samozřejmě oprávněný) pocit, že je o ně mimořádně pečováno. Pokud hledáte, čím podpořit svou roli v rodině, určitě stojí za pokus. V každém případě si pochutnáte.
Žádné komentáře:
Okomentovat