Čokoládový lilek

Co to jen může být, ptáte se možná, snad nějaká nová odrůda lilků-baklažánů? Ale ne, je to opravdu lilek s čokoládou - když jsem na to spojení narazila prvně, upřímně mě pobavilo jako kuriózní vtípek a nedovedla jsem si tu kombinaci ani představit! Ale znáte to - právě taková nějaká absurdita se člověku v mozku usídlí a klíčí a zraje tak dlouho, dokud ji ještě nepovzbudí nějaký další impuls - u mě třeba Ital v kuchyni, a to na webové upoutávce, protože televiznímu přístroji se vyhýbám. Asociace vzbuzoval i název jednoho z oceňovaných foodblogů Chocolate&Zucchini, i když to není totéž, ale najednou jsem byla chycena - ano ano, právě to musím vykoušet a ochutnat! Ostatně, je to přece zelenina, a tu máme jíst ve všech podobách

Prošla jsem si pár odkazů a zjistila, že Italův recept je skoro nejkomplikovanějí. Existují i varianty, kdy obvyklým způsobem upečeme plátky vypoceného lilku, tedy bez česneku, pokapeme trochu rozpuštěnou čokoládou, eventuelně přidáme oříšky a něco kandovaného ovoce - a baštíme.

Další možností je prolít opečené lilky čokoládovou polevou např. ze šlehačky, tu už jsem zkoušela, a pro jeji jednoduchost se pro ni hned rozhodla.

Ale není všem variacím konec - čokoládovou vrstvu je možno střídat s vrstvou z ochucené ricotty, to taky neznělo špatně. Způsobů skládání vrstev existuje rovněž víc, od halabala navršených plátků po umné vyskládání téměř do ornamentů...zalíbilo se mi skládání dokola s částečným překrytím povrchu.

Tyhle inspirace ze všemožných koutů světa působily docela dobrodružně. Pak jsem taky někde přelouskala, že to je typický srpnový pokrm, a rozhodla se vykonat pokus - kdy, když ne teď? Byl totiž předposlední srpnový den.

Pravda je, že se mi povedlo ho připravit až z třetí várky lilků, které jsem koupila - předtím padly na jiná jídla.

Postupovala jsem takto.

Dva malé lilky jsem oloupala a pomocí krouhače pokrájela na podélné plátky, posolila z obou stran a dala potit.

Plátky jsem osušila papírem a pomoučnila. Opekla jsem je na malých dávkách oleje dozlatova a doměkka po obou stranách. Ani lehce tmavší odstín není na závadu.

Na polevu jsem nalámala 125 g 70% čokolády a přivedla k varu 180 ml šlehačky, kterou jsem

nalila na čokoládu a rozmíchala. Trochu jsem polevu přisladila moučkovým cukrem.

Do přiměřené misky (16 cm v průměru) jsem rozložila první vrstvu plátků dokola, aby zakulacené okraje přečnívaly. Pak jsem na čokoládovou vrstvu naházela trochu mandlí a kandované pomerančové kůry a vrstvila dále. Do poslední čokoládové vrstvy jsem ohnula přečnívající lilkové plátky a celý výtvor dala chladit.

Na dva menší plátky jsem taky nanesla čokoládu a ochutnávala na pokračování hned i za chvíli, když se vše trochu proleželo. Hm, nechutná to vůbec špatně - uvidíme, co tomuto moučníku řeknou hosté. A když se použije jiná než pšeničná mouka na obalení, které ani není úplně nutné, máme tu zas jednu pochoutku bez lepku.

P. S. Hosté byli v dobrém smyslu překvapeni, nikdo neodmítl ochutnat. Chuť opečeného lilku se s čokoládou zajímavě snoubí, odlehčí ji. Příjemná je lehká slanost lilkových plátků (neoplachuji je po pocení), bez ní by to bylo mdlé. Čokoládový lilek je po proležení ještě lepší a s mandlemi působí dosti luxusně. Porce stačí malé, čokoláda je hodně sytá. Kopeček šlehačky by se taky mohl navrch použít.

Ten nápad sice pochází z Itálie (myslím, že jižní), ale jak jsem zjistila, dělají ho v nejrůznějších světakončinách, tak proč ne u nás...je tu nějaký znalec?