Přivezla jsem si naložené ančovičky-sardele z Andalusie. Při té příležitosti se vynořila stará záhada, zda sardele a sardinky jsou to samé nebo jak to spolu vlastně souvisí.
V době internetu se dá nalézt jasná odpověď z důvěryhodného zdroje, tady je:
Slovo sardinka má dva významy. Jednak je to pojmenování konkrétní drobné sleďovité mořské rybky, která je hromadně lovena, jednak se tak obecně říká těmto, ale také jim podobným rybičkám, sterilizovaným v oleji nebo v marinádě. Sardel pak je něco jiného než sardinka. Slovem sardel se také pojmenovává sleďovitá mořská rybka, ale jiná. Zatímco sardinka je rodu Sardina, sardel je rodu Engraulis a její další jméno je ančovička, v některých knihách se píše anšovka. Také výraz sardel slouží jako obecné pojmenování, sardele jsou rybky - a nemusí to být jen sardele - naložené v soli, z těchto sardelí se pak dělá sardelová pasta. Kuriózní určitě je, že přestože slovo sardinka vypadá jako zdrobnělina od sardel, sardele jsou menší rybky než sardinky. Pojmenování obou druhů ryb a obou typů naložených rybiček pochází od jména ostrova Sardinie ve Středozemním moři, kde se tyto rybky lovily. Zdroj
Takže sardelová pasta nemusí být ze sardelí, tedy z ančoviček...to jsou teda záludnosti. Nicméně pro kuchyňské použití je to dobré vodítko.
U sardelové pasty, kterou babička hojně používala na zvýraznění chutě omáček, nejen sardelové, vždy vzpomínala na pravé ančovičky, které nebyly na žzačátku 60. let k dostání. Očka s kapary se objevovala jen vzácně, jako pochoutka na jednohubky pro dospělé, a vše to chutnalo hodně slaně.
Nám dětem k svačině na chleba s máslem taky někdy mazala slabě trochu sardelové pasty, měla jsem to ráda.
Ještě jsme ji dávali do vajíčkové pomazánky.
Ančovičky jsem tedy pokrájela a rozetřela, jak to šlo, a přidala jsem k nim nasekaná vajíčka natvrdo (bílky protlačuju drátěným kolečkem dvakrát, aby byly kousky menší) a pomazánkové máslo. I ten olej, v kterém filátka leží, je dobré použít. Na zjemnění chuti dávám i lžíci majonézy, tu jsem tentokrát vynechala. Pomazánka se může lehce připepřit. V jedné variantě jsem ji ochutila i cibulí, ale ač jí byl jen kousek, nějak mi to nesedělo - možná jsem ji měla předem spařit.
Krom klasického namazání lze kopeček pomazánky taky položit na salátové "hnízdo" (lože, a jánevímjak by to ještě nazvali v rádobynóbl podnicích), prostě na podklad ze zeleniny, předem ochucené, a pečivo lze přikousnout.
Avokádo přišlo na řadu čistě náhodou, ne proto, že bych se rozhodla vařit podle abecedy. Musí být dobře zralé, spolehlivější jsou v tom avokáda černá, pod pevnou slupkou měkká dužina, která jde rozmačkat vidličkou. Tentokrát jsem využila tip od kolegyně a přidala jsem krom česneku, citrónu, soli a pepře i několik lžic tvarohového sýra. Taky trochu zelené petržele a pomazánka byla na světě. Proležení jí vůbec nevadí, vydrží v lednici nejméně čtyři dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat