Ráda bych napsala, že jsem právě dosmažila bramborové koblížky, Boží milosti nebo aspoň pečené koblihy, usedla k dobré kávě a začala psát masopustní článek...
Realita je trochu jiná, ale psát lze.
V únoru však už proběhla jedna velká rodinná sešlost a ještě jedna menší nás čeká, tak slavnostnějších příležitostí kolem jídla zažívám dost.
Restaurant Day, který proběhne 16. února, je takovým svátkem jídla pro všechny, záleží na tom, jaký si ho uděláme. Zatím tedy účastníků přibývá pomálu, ale jistě ještě jejich počet vzroste. Sama jsem též o tomhle jednodenním festivalu donedávna nic nevěděla, tak dávám dál, abyste se mohli zapojit aktivně či pasivně. Počítám zatím s okouknutím situace a příště bych už ráda něco zkusila. Kdokoli může vyzkoušet cokoli a kdekoli, to je právě lákavé. Zatím jsem neměla problém představit si, co bych mohla nabízet, ale horší je to s technickou stránkou věci, jak vše šikovně transportovat, přihřívat, servírovat, balit. Samozřejmě je potřeba i dost času, a ten mi nyní taky citelně chybí, proto snad až příště.
Jak už jsem psala tady, vždycky mě potěší ohlasy na knížku Cukr na nitku. Dostalo se mi jich i od vzdálených členů rodiny, když přinesli zprávy, kdo že podle mě taky vaří... A na čtení vzpomínek je nevlídné počasí to pravé.
A co jsem tedy vařila? Spoustu halušek či spíš chlupáčů se zelím a uzeným, bramborovou polévku, králíka pečeného na zelenině, pohanku, kuře s arašídovou omáčkou, avokádový salát, čili, makovky, škvarkovou pomazánku, pečenou kukuřici a taky pečenou růžičkovou kapustu. Propagoval ji i pan Cuketka a zaujala mě fotka od Meg i tyhle na Pinterestu. Je to rychlé a chuťově naprosto skvělé, na vařenou s osobitým odérem zapomeňte! Přidala jsem k růžičkám trochu másla a libovější slaniny, pepř a sůl a nakonec lehce stříkla balsamicem.
Dětem na vyžádání zopakuju skořicové rolky. Chystám se péci malé máslové dýně, vypadají velmi hezky. Už jsem o tom přemýšlela vícekrát, že ta zelenina je lepší pečená než vařená, to je další příklad. K dýním nějaké pečené maso, které je udělá (doufám) poživatelné i pro osobu blízkou.
Ale taky mi nevzešel dobře kvásek, trvalo mu to tři dny a těsto rovněž stávkovalo, nakonec se upeklo beztak dost bídně. Stihla jsem se říznout pod nehet, když jsem vytahovala lžíci ze zásuvky, upustila jsem na zem vajíčko, došel mi pudinkový prášek - pravda je, že jsem ho nepotřebovala už asi půl roku, ale běžně ho doma mívám. Tak to pro doplnění pár kuchyňských nehod.
I to k vaření patří.
Moje starší masopustní tipy najdete v tomto článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat