Doteď jste se jistě dostatečně inspirovali svatomartinskými tradicemi a nejméně dva víkendy (pěkně se nám to posvícení roztáhlo) jste mohli péci a pojídat husy a kachny na mnoho způsobů, vařit kaldouny a dopřávat si i tradiční pečivo - podkovy a rohlíčky kynuté i nekynuté, plněné hlavně makem a povidlím.
A tak doufám, že nevadí moje zpoždění s tipy na listopad, když v běhu příprav na Restaurant Day a za plného domácího zapřažení ve všech sférách nestíhám už sepisovat další články.
Na další pošmourné dny bych doporučila ještě několik kombinací s domácím ovocem: pečínka z vepře nebo drůbeže, doplněná jablky, hruškami, sušenými švestkami či jejich kombinací, se může jíst i s lehčí přílohou, třeba šťouchanými bramborami nebo mrkvovým pyré, které může mít i podobu šťouchaček, jinak se udělá stejně.
Podzimní se mi zdají i všechny "deriváty" klasických ptáčků, tedy, jak jsem doteď to pojmenování neznala a zjistila až z FB, rozlítaní či dokonce rozstřelení ptáčci: dušené hovězí, krůtí či jiné maso s omáčkou doplněnou hořčicí, vařeným vejcem, slaninou (uzeninu prosím ne), kyselou okurkou anebo jen něčím z toho - v žádném případě neuděláte chybu, všechny kombinace fungují. Hořčice jakákoli. Ideální přílohou je rýže a třeba i kuskus.
Já uplatnila hořčicovou omáčku se smetanou na koule z doma mletého bůčku, brusinky k tomu výborně ladily (řekněme kuličky trochu po švédsku).
Zkoušela jsem i lokše (čili patenty, přesňáky aj.) - tenké bramborové placky jen z uvařených brambor, mouky a trochy soli. Těsto jsem udělala pevnější a vyválela z kuliček do oválků, pekla jsem nasucho na litinové pánvi, až dělaly puchýřky. Pak se na ně uplatní jakékoli sádlo, podávají se nejen jak příloha, ale i samotné na mnoho způsobů, naslano i nasladko.
A ještě by se někdy hodila slaná bramborová bábovka.
Doporučuju i halušky či jiné knedlíky se zelím, zelňačku, segedin. Ten se dá dobře udělat jak s mletým masem (koule), tak i se sójovým.
Konec měsíce už poznamenává advent, a tak jídelníček po posvícenských hodech rádi odlehčíme, abychom do Vánoc trochu vyhládli :)
Sama jsem trochu uvízla v pečení chleba, je to návykové. Výsledek není vždy stejný, tedy stejně pěkný.
Co sladkého? Pustila jsem se z nostalgie do tvarohového "strouhaného" koláče z 80. let, o kterém bude řeč i v mojí knize Zatracené kyselo, ale udělala jsem trochu vylepšenou verzi na formu velikosti klasického pekáče: 270 g hladké mouky a 85 g másla, 100 g moučkového cukru, 2 vrchovaté lžíce kakaa a 1 vejce jsem spojila v těsto (do robotu jsem přidala asi dvě lžíce vody, aby se tak netrápil) a dala jsem ho odležet do lednice do druhého dne. Na náplň jsem vzala tři tučné tvarohy (vaničky), 3 vejce, dvě lžíce maizeny (pudinkový prášek už nějak nevedu), hodně rumu a cukru, vanilkové aroma, trochu mléka. Do formy jsem nastrouhala nahrubo větší část těsta, ale mohlo být i více, tak 2/3. Na něj jsem nalila tvaroh a povrch postrouhala zbylým těstem, je to zábavné. Pekla jsem na 170-180 stupňů asi 40 minut, ono se to moc nepozná, kdy je kakaové těsto dost, zvlášť pod náplní :) Ale tvaroh už po krajích karamelizoval. Měla jsem ještě zbytek, asi půlku, kakaové polevy, takové té více kakaové, tak jsem ji použila navrch. Rázem jsem vytvořila luxusní moučník.
Koláč se dá krájet až po vychladnutí, po provlhnutí druhý den to jde lépe. Za čerstva se rozdrobí, ale zas někdo to miluje právě tak. Býval bledý, z Hery a nekvalitního kakaa, kterým se ještě šetřilo. Náplň chutnala až příliš kysele, koláč byl takový obyčejný, spíš na hlad než na chuť. Aspoň něco je dnes lepší :)
A poslední tip - tarte Tatin - na ten mám už připravená jablka taky pěkně dlouho, snad zatím neshnijí! Ten karamel, co se vytvoří, nemá chybu.
Žádné komentáře:
Okomentovat