Znáte tuřín čili dumlík čili kvačku? Patří ke starobylým druhům zeleniny, i v našich krajích se pěstoval už od pradávna a v podhorských oblastech byl kdysi spolu se zelím hlavní zeleninou ještě před bramborami. Je nejbližší vodnici. Roste i v chladnějších polohách, není náročný na pěstování, vyroste za tři měsíce. Vyniká odolností i po sklizení, vždyť jen doma v lednici jsem ho měla od dubna, kdy jsem začala tenhle článek psát! Dnešní odrůdy jsou jemnější a dají se jíst i zasyrova.
zdroj:Chou-navet blanc Vilmorin-Andrieux 1883.png
Začala jsem s receptem krkonošským, velmi jednoduchým:
Dumlík jsem nahrubo nastrouhala, dala vařit do osolené vody, když změkl, zahustila jsem máslovou jíškou a dochutila octem, cukrem a solí, i dobromysl jsem našla.
Samotná polévka po uvaření nebyla dobrá vůbec, druhý den se to trochu zlepšilo.
Myslím, že ani ten vyškvařený špek a brambory, jak je v původním receptu, by to nevylepšily.
Tak jsem vyhrábla ještě pojizerskou kuchařku a našla v ní přece jen jiný recept na dumlíkačku: vpodstatě jako bramborová polévka včetně hub a česneku, ale s tuřínem. Dala jsem vařit kořenovou zeleninu s kořením, přidala tuřín a houby, které jsem zrovna čerstvě nasbírala, a trochu jíšky, dochutila majoránkou a česnekem.
Nu, druhý pokus tedy dopadl již lépe, taky potřebovala den odležet.
Dumlík je tak chuťově nevýrazný a celkově vodnatý, že sice neurazí, ale ani nenadchne. Ještě mám myšlenku použít ho do sladkých receptů jako třeba dýni a další podobné nedominantní zeleniny. V nouzi by se dal používat místo zelí a brambor, případně jím něco nastavit, když se tak snadno vypěstuje.
Ostatně v minulosti ho jedli hlavně chudí a vařil se i v koncentrákách, tak se stal doslova symbolem bídy a utrpení. Proto asi byl odsunut na okraj zájmu, až skoro upadl v zapomnění. Myslím, že je dobré o něm vědět a občas ho zařadit už kvůli tradici.
Žádné komentáře:
Okomentovat