Měla jsem skoro kilový kus jehněčí plece, pěkně v síťce, odpočívalo v mrazáku. S tím si Kejřka jistě bude vědět rady, maso to bylo vždy snadno dostupné i levné. Když se rozhlídnu za hranicemi, je tomu tak stále, jen v tuzemsku je to snad od dob družstevních velkochovů problém - že prý by ho nikdo nekupoval, tvrdili kdesi celkem nedávno. Když se semtam objeví za cenu lepšího hovězího, není divu.
Našla jsem si několik receptů na jehněčí i skopové. Chtěla jsem maso našpikovat, nakořenit a upéci. Ale když jsem ho rozmrazila a rozložila, vůbec se mi nelíbilo! Bylo na něm hodně loje, blan a šlach taky dost.
Očistit se to musí, to je jasné, tak jsem tím začala. Trvalo mi to docela dlouho, pracovala jsem malým nožem a pitvala sval po svalu, však taky jsem vyřezala tak třetinu váhy! Ale maso už začalo vypadat lépe. Jenže na pečínku to nebude, krom jednoho kousku ani není co špikovat, tak byly malé...bylo to spíš jako kližka na guláš...nebo, koukla jsem znova do Kejřové, bych mohla použít tady ten recept na skopové, však to moje jehněčí do něj nemá daleko:
Skopové na kyselo po bulharsku
Vypadá to skoro jako na divoko, jen se dává ještě paprika, maso se předem spařuje, hm, to zkusím - to nemůže škodit. Ale koření a zeleniny dám po zkušenostech už více, jak jsem zvyklá. Tak, odsouhlasila jsem si to.
Maso jsem spařila, osolila a s tlučeným jalovcem nechala chvíli stát. Zatím jsem si připravila odvar z trochy vody a octa (po třech lžících), nových koření, pepřů, tymiánu, hřebíčků, bobkových listů, asi dvojnásobně, než kolik se uvádí v receptu.
Zabrání se tím lovení kuliček z omáčky, stačí přecedit malým cedníčkem a je to. Ale odvar zas není tak silný, jako když dáte koření rovnou do masa. Když nejsem líná, umotám z kousku gázy, vyčleněné v kuchyni, malý uzlíček. Na všednodenní vaření v omáčce či polévce prostě koření nechám :) Existují i jiné finty, jednorázové sáčky asi jako na čaj a jistě i další. Jak s kořením nakládáte vy?
Pak jsem maso opekla na sádle, přidala cibuli a stroužek česneku, mletou papriku, podlila odvarem z koření a dusila.
Podle receptu se dává zelenina až později, ale přidala jsem ji skoro hned, strouhanou mrkev a celer, bylo jí taky více. Další dušení netrvalo ani moc dlouho, podlévala jsem už vínem, opět místo jedné lžíce jsem dala více, ta by tam ani znát nebyla! No a trochu zahustit jíškou, provařit. Maso bylo kupodivu pěkně měkké asi za půl hodinky.
Akorát jsem mezitím stihla ustrouhat uvařené brambory na bramborové knedlíky, oloupané jsem je už měla. Osvědčený recept, bezchybně fungující, jsem na ně získala náhodou před lety v jablonecké porodnici! Na kilo brambor jedna dětská krupička (500 g, stačí i 400 g) a jedno vejce, sůl. Knedlíky jsem dala vařit.
Omáčku jsem ještě dokyselila citrónovou šťávou, nebyla špatná - přidala jsem ještě více papriky a soli.
Dle receptu jsem na ukázkovou porci omáčku přecedila.
My si ji dali se zeleninou, máme to tak radši. Název je mnohem exotičtější než výsledek. Omáčka byla trochu kyselejší než na divoko, navíc chuť doplňovala ta paprika. S bramborovým knedlíkem to bylo dobré jídlo. Byla jsem ráda, že jsem maso hodně očistila, i že jsem ho spařila. Chutnalo dosti skopově, ale ne nepříjemně.
I po ohřátí bylo dobré, žádná skopová pachuť, ze které má leckdo strach, se neobjevila. Zajímavé je, že je to úprava bez česneku, ač to je právě kombinace, která první každému vytane na mysli. Docela ráda bych vařila skopové či jehněčí častěji.
