Martinské rohlíky

Jako městské dítě jsem s posvícením žádné zkušenosti neměla, natož s jeho významy. Sice se o tom trochu mluvilo, ale spíš tak teoreticky. Někde se udržely bujaré oslavy a hodování dodnes, tradičně prý na svatého Martina končila po sklizni a následných pracech služba a taky to byla příležitost najíst se dosyta masa a všeho ostatního před blížícím se adventem. Martinská či posvícenská husa, martinské rohlíky a znovu i Svatomartinské víno k tomu patří.

V dnešní době se rohlíčky dělají povětšinou nekynuté, nejčastější poměr na těsto je 400 g mouky, 1 Hera a 1 šlehačka. Dělala jsem už nějakou obdobnou variaci se slanou náplní (recept-slané rohlíčky).

Letos jsem sáhla pro tradiční recept ke Kejřce do Zlaté úsporné kuchařky. Upekla jsem je o týden dříve, abych ctěným čtenářům poskytla inspiraci k pečení včas.

Těsto z půl kila mouky se dalo zadělat docela dobře. Máslo s cukrem a přidanými žloutky jsem vyšlehala tyčovým mixérem, tříti 15 minut ručně je na dnešní dobu až příliš pracné! A zbytečné.

Na kvásek jsem si mléko přihřála a za chvilku v něm droždí vzešlo, podpořeno lžičkou cukru. Poezie všedního dne - vždyť to vypadá jak měsíční krajina. Pak že je vaření málo vzletná činnost :)

Sůl jsem dala až do mouky, promíchala s ušlehaným máslem a přilila kvásek. Více jsem těsto propracovávala rukama než vařečkou, tou jen na začátku. I množství mléka podle receptu bylo tak akorát. Pak jsem těsto nechala kynout.

Jak budu krájet ty trojúhelníky? Byla jsem pro pruh, protože vyválet pravidelné kruhy mi zkrátka moc nejde...a jak jsem si zkusila u těch slaných rohlíčků, ideální formát to nebyl.

Zkusila jsem několik velikostí, první pokus s dobře vykynutým těstem byl až moc robustní, vyválela jsme ho znovu na větší plochu a slabší. Z půlky byla placka skoro na celý malý vál, tu jsem překrojila na dva pruhy a přiměřené trojúhelníky.

Nejčastějši se používá náplň maková, ale mohou být i jiné - vybrala jsem povidlovou, nemusí se s ní nic dalšího dělat a má přiměřenou hustotu. Tvaroh by byl řídký a ta maková asi taky, aby nebyla moc suchá.

A nyní už jen stačí rohlíčky stočit - to je pro mě nejobtížnější část jejich přípravy! Nějak jsem je ale umotala a dala na plech dokynout.

Před pečením jsem rohlíčky potřela vajíčkem a posypala mandlemi.  Pekly se asi čtvrt hodiny na 220 stupňů. Pěkně se nafoukly a zezlátly. Povidla semtam trochu vytekla, ale nespálila se. Ještě že jsou na pečícím papíře!

Klasický recept není o nic obtížnější než ten moderní jednoduchý - tamto popsané těsto se beztak dává odležet a má sklony se lepit, s kynutým se pracovalo mnohem lépe.

Rohlíčky se do druhého dne proležely a vydržely pak velmi dobré tři dny, uchovávala jsem je jen při pokojové teplotě v mikrotenovém sáčku. Pak už lehce vyschly, ale déle by beztak už žádné nezůstaly. Na kynuté těsto je to, myslím, dobrý výkon. Doporučuji vyzkoušet!