Pár polévek podle Kejřky jsem už vařila, dají se tu najít poklady i podivnosti. Ale když se polévky vařily denně, musel být nějaký výběr, obměna, využívaly se nejběžnější suroviny. Falešnou rybí polévku jsem si podle receptu vůbec nedovedla představit:
Tím spíš jsem ji chtěla zkusit, a to v pravém smyslu slova, čistě jako pokus.
Dala jsem poloviční množství surovin, tedy kousek másla a lžíci mouky. Když máslo začalo vonět a mouka lehounce změnila odstín, mimo plotýnku jsem do jíšky vmíchala jedno vejce.
Hm, byla to míchaná vejce s trochou mouky - tak to asi bude představovat tu rybu. Uvidíme. Zalila jsem trochou vody a mraženým domácím drůbežím bujónem. Přisolila a vařila.
Chuť ta polévka neměla žádnou, vážně ne. Zázvor jsem měla jen mletý, ne čerstvý, ale přidala jsem ještě pepř a muškátový oříšek. Snad to mléko se žloutkem polévku vylepší? Nebo pár kapek Maggiho koření?
Mléko se žloutkem polévku více zahustilo.
Petrželku jsem ještě měla čerstvou a chléb jsem osmažila zvlášť. Do rybí polévky totiž dáváme chléb, ne housky, tak to snad bude podobnější...miska polévky vypadala takto:
Po přidání polévkového koření se to dalo jíst, ale je to polévka velmi jednoduchá a nenáročná. Dnes bychom asi volili jinou variantu s uvedenými surovinami: dala bych více zeleniny, vývar domácí nebo z kostky bez glutamatu, vaječné kapání či nočky - a rybí polévku by taky nepřipomínala :)
Možná to někoho zaujme, objeví ve falešné rybí polévce nějaký smysl - mně se to, přiznávám, nepodařilo.
Stejně jako ve vědě mají i ve vaření slepé uličky svůj význam...
Žádné komentáře:
Okomentovat