Kde se vzal ten prapodivný název? Připutoval až do mých hrnců z Pojizeří prostřednictvím regionální kuchařky V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc (Lidové obyčeje a lidová strava v Pojizeří, V. Jakouběová, 2009 MČR Turnov, 978-80-254-5729-0).
Je to zas jedna varianta na knedlíky ze syrových brambor - už jsem zkoušela různé druhy (zde a zde), ale stále mám pocit, že to není úplně ono. Přitom mě láká relativně snadná příprava, daly by se vařit častěji.
Slovo frncochatý je dostatečně zvukomalebné na to, aby představu takových knedlů vyvolalo. A chundelka? Ta mě taky nejdřív zaskočila, ta představa mi s ničím nepasovala - leč během vaření se to rychle ukázalo úplně jasně!
Nastrouhané brambory (typ B) jsem hodně vymačkala, slila do jiné misky a nechala chvilku usadit, abych mohla škrob vrátit do těsta. Na 1 kilo brambor patří 100 g hrubé mouky a jedno vejce, sůl. Ale po zkušenostech jsem přidala mouky více, pak ozkoušela, zda se knedlík nerozvaří - rozpadl se za pár vteřin, tak jsme mouky ještě trochu přidala - celkem asi čtvrt kila. Měla jsme nový sáček, proto jsme to mohla dobře odvážit. Jenže pozor, bude-li mouky moc, budou knedle tvrdé.
Jak se vařily, hnedle se vytvořila spousta chundelky:
Ta voda od knedlíků se má ještě vylepšit trochou smetany a použít na ně místo omáčky - na to jsem však odvahu neměla a frncochaté knedlíky udělala bez chundelky.
Vařily se asi deset minut, záleží na velikosti. Radši jsem jeden zkusila, zda je už dost i uprostřed. I ve velkém kastrole jsem toto množství vařila na dvakrát. Podávala jsem se zelím, cibulkou a opečenou slaninou. V této podobě je z toho hned pokrm velmi oblíbený. A když něco zbyde, na chuti neztratí ani druhý či třetí den po ohřátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat