Tu porci uvařené čočky jsem si odložila na Nový rok, že z ní udělám nějakou polévku. Bylo třeba k čočce něco přidat, aby to vůbec stálo za to. Protentokrát jsem zvolila metodu ŽAVES, pamětníci si vzpomenou:
V době všemocných zkratek na ně vznikly i nejméně dvě písničky, jednu zpíval Mládek a jednu Smoljak. Tehdy také vtipálci vymysleli zmíněnou metodu - žádné velké s*, později rozšířenou o další stupeň, a to VUŽAS - vůbec žádné s*. Dokonce na nějakém školení kdosi prý se vší vážností soudruhům vysvětloval, jak tyto nové metody používá. Jelikož se neodvážili dát najevo, že něco nevědí, k velké škodolibosti zasvěcených to prošlo. Tolik legenda.
U nás se však tyto zkratky používaly jako součást matčina popohánění ostatních členů rodiny k svižnějšímu provádění domácích prací i postupu při studiu: Vem to ŽAVESem!
To na vysvětlenou, proč mi mozek ihned vygeneroval přiléhavý název - polévka žavesová. Do titulku jsem ho ale nedala :)
Do vody jsem vsypala necelou polovinu mražené lux zeleniny do polévky, je v malých kostičkách a brzy se uvaří. K tomu menší cibule, pár nových koření, sůl. Nechala jsem vařit několik minut, obohatila půlkou pixly sekaných rajčat a zmíněnou čočkou. Kdybych ji neměla, dala bych nějaké fazole z plechovky, ba i kukuřici.
Hm, zatím nic moc, ale jeden bujón zeleninový bezglutamátový to vylepší, taky pomůže, až se vše trochu provaří. Nudličky jsem přidala domácí (ne, nedělala jsem, je to dárek od přítelkyně). A kousek másla nakonec, vždyť tam žádný tuk není.
Polévka však byla moc dobrá, i zmíněné zbytky se v ní dobře využily - a při běžném domácím vaření v 21. století se bez ŽAVESU těžko obejdeme. Přikláním se k praktičnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat