Až zas bude pošmourno a budete mít chuť něco upéct, nikoli však zároveň nutně i hned konzumovat, zkuste domácí sušenky - vydrží několik týdnů, dají se předložit návštěvě, snadno kamkoli donést i uždibovat po jedné.
Sušenky ani oplatky už nekupuju, spíše se snažím bez nich obejít, ale přece jen mám takovou ideu, že je pěkné, aby doma po ruce nějaké sladké zakousnutí bylo. Nyní se mi v tomto směru zadařilo, tak hned referuju. Oba druhy chutnají výborně a jsou stejně snadné na přípravu, přitom se liší. Základem je máslo, s jiným tukem to ani nezkoušejte. Jak posoudit, který je lepší? To asi ani nemá smysl, vždyť chuť je proměnlivá a pokaždé nám může sednut něco jiného.
Masarykovo cukroví
Na Vánoce si vždy plánujeme, že přece není problém nějaký ten druh cukroví upéci i během roku - letos jsem se k tomu tedy konečně přemluvila. Cukroví zvané Masarykovo se k takovému účelu hodí výborně. Je to vlastně dobré linecké s ořechy. Bez válení se nakrájejí kolečka z válečku a lehce obalí v moučkovém cukru.
300 g hladké mouky, 200 g másla, 100 g cukru, 170 g lískových oříšků, 1 žloutek
Množství jsem si upravila na celé máslo: 370 g mouky, 120 g cukru, což je na 60 sušenek (2 plechy). Ořechy se dají použít krom originálních lískových i vlašské, namočit je předem aspoň na půl hodiny pomůže při krájení. A bude-li jich méně než v receptu, ani nevadí. Sušenky obaluji v cukru až vlahé, neulpí ho na nich tolik a na chuť to zcela postačí. Dá se do nich přidat i nějaké koření, skořice, muškátový oříšek, ale to je jen nápad, mám je nejradši v základní verzi. Vydrží nejméně tři týdny, v zimě na balkóně jsem vyzkoušela i dva měsíce. Proležení jim ještě přidá na chuti.
Od Masarykova cukroví byl už jen krůček ke vzpomínkám na bretaňské úžasné máslové sušenky - když jsme je pak zkoušeli doma, nebylo to ono, ten správný recept se nedal zjistit ani ve francouzské knihovně, kde po něm pátrala matka, ale s rozvojem internetu se i tohle změnilo.
Opravdu už na mě každý kouká jak na "tydýta", když říkám, že nebyly k sehnání ani ty recepty - za socíku se kuchařek vydávalo málo, recepty v nich nestály za moc, v novinách se taky uveřejňovaly podivnosti, když najdu staré výstřižky, je to fakt na nic. Všechny zajímavé kuchyně byly přliš kapitalistické, snad jedna mezinárodní a jedna francouzská kuchařla existovaly. A tento stav se měnil pomalu, boom kuchařek a intrnetových receptů nastl až mnohem později, určitě po roce 2000...Šárka DolceVita založila svůj blog v roce 2006.
Tak jsem lehce projela francouzské i české verze a vyzkoušela tento nejběžnější recept:
Palets bretons
160 g másla, 160 g cukru krupice, 4 žloutky, 280 g hladké mouky, 9-10 g prdopeče, půl lžičky soli (mořské, i Fleur de sel)
V robotu jsem ušlehala žloutky s cukrem, přidala máslo, pak mouku s práškem a solí a měkké těsto uformovala pomocí fólie do válečků silných dva centimetry.
Odložila jsem je do lednice. Za půl dne jsem je nakrájela na - no, kolečka to nebyla - spíš oválky, těsto jsem měla dosti měkké. Naskládala jsem je na dva plechy a nechala jim pořádné mezery! Dala jsem je péci do vyhřáté trouby (170 stupňů, doba pečení 15-20 minut). Zvětšily se dost, vypadaly krásně žlutě a voněly silně máslově. Rozplývající se, nakypřené, úplně božské - důležité je množství toho prášku, zkusila jsem dát méně i více, ale buď je moc cítit nebo sušenky málo vyběhnou. Nepodceňte ani množství soli. V některých receptech se používá solené máslo.
U nulté verze jsem dala prášek celý a brzy jsem zjistila, že jsem to neodhadla - sušenky se nafoukly do všech směrů a slepily se. Po upečení jsem hned ochutnávala, zdálo se mi, že je to ta správná chuť. Pak se v nich rozležel prášek - proto jsem zkusila dát ho příště méně. Taky to nebude s tím nafukováním tak dramatické. A já do dalšího pečení ověřovala trvanlivost - tipuju dlouhou, jestli to zvládnu :)
Pak jsem ještě další den chtěla naaranžovat nějakou hezkou fotku na talířku s kávou - a jak jsem to nádobí vytahovala, rozflákala jsem na cimprcampr dva hrnky a jednomu ještě ouško-bakuli, ach jo, ten mě mrzel nejvíc. Na dlažbě je to hned! A když jsem konečně sušenky naaranžovala, došly foťáku baterky - no není tohle spiknutí? A drama i v obyčejné kuchyni? Tak to kdyby někdo náhodou měl pocit, že vaření je nuda...
Upekla jsem i verzi s polovičním množstvím prášku - chuť dobrá, ale sušenky se roztekly na placičky, žádné "palets", tedy puky, to nebyly, vyběhly málo.
A kdo by chtěl ještě jiné, může zkusit arašidové cookies nebo třeba osvědčené vanilkové rohlíčky.
Žádné komentáře:
Okomentovat