Tapas

Letošní zimu se v rodině vyskytlo hned několik významných životních jubileí, a tak jsem se zúčastnila i několika různých typů oslav. Poslední byla domácí, snad můžu prozradit, že matce jako dárek připravila oslavu její sestra s mou asistencí. Byla to taková menší rodinná sešlost devíti lidí.

---

Tématem bylo TAPAS, a to může být skoro všechno, jen když je to v malých kouscích či porcích. Pojali jsme to tedy dosti volně, ač i díky dovoleným autentickou představu máme.

Oslava začínala brzy odpoledne moučníky a kávou.

Na výběr byla dobrá velká dvoubarevná bábovka, tiramisu a já měla dodat ještě něco. Zvolila jsem zase skořicové rolky, kterých se nemůžu nabažit. Zatím jsem je vždy skoro všechny rozdala, tak teď jsem upekla ještě větší dávku, abych taky ochutnala.

Na začátku týdne jsem naložila sýry s olivami do oleje, okořenila jsem provensálskými bylinami, celým barevným pepřem i česnekem. Přidala jsem i pár sušených rajčat. Dva dny předem jsem umíchala majonézu, abych se s tím nemusela na poslední chvíli moc zdržovat, i když to netrvá dlouho. Dělala jsem jednu ochucenou s sebou a druhou základní, že ji použiju do houstiček.

Den předem jsem kromě těch rolek ještě zadělala tvarohové těsto na slané pečivo, odležení mu prospěje, a vydusila jsem mražený špenát na náplň. Udělala jsem i avokádovou pomazánku. Krom toho jsem ještě uvařila asi čtyři litry pomerančové marmelády do zásoby. Je ochucená zázvorem a má říz!

V sobotu v den oslavy jsem začala houstičkami. Něco jsem si zrovna přečetla o majonézových těstech, tak jsem to chtěla vyzkoušet. Používá se místo žloutků a tuku, ovšem majonéza musí být neochucená (tedy zvlášť do sladkých těst) a trochu pořádnější - jakákoli majonéza dnes kupovaná nemá v těstě žádný význam, stačí si přečíst složení. Současná norma dokonce povoluje na 1 kg majonézy jen JEDEN ŽLOUTEK A 10% OLEJE! To stará socialistická majonéza byla proti tomu s osmi žloutky a 75% oleje luxus.

Použila jsem 250 g majonézy do kila hladké mouky, přidala jsem nadrobenou kostku droždí, něco mezi 400-500 ml vlažného mléka a trochu soli (trochu málo, akorát by byla jedna lžička). Těsto jsem propracovala v robotu a nechala kynout.

Mezitím jsem se pustila do šneků, které jsem dříve dělala z listového těsta. Ale tvarohové (1 tvaroh, 1 tuk, 1 vejce, 300-350 g hladké mouky, sůl) bylo možná i lepší. Špenát jsem promíchala s nastrouhanou nivou i dalším tvarohem a vejcem a zatočila. Pečením trochu nabudou a vyhladí se.

Houstičky kynuly jak divé a musela jsem válet tenoučké prameny, abych měla skutečně menší kousky. Až pozdě mě napadlo, že jsem je mohla tvarovat hvězdičkovým kráječem na jablka, bylo by to méně namáhavé a taky by vypadaly hezky. Měla jsem jich skoro čtyři plechy.

S tímto sortimentem jsem se tedy vydala na oslavu.

Tam jsme ještě s tetou přichystaly mísy s malými řízečky a masovými koulemi na plátkách baget, doplněných dalšími přísadami. Nechyběla plněná vejce a rostbíf, všelijaká nakládaná zelenina a houby i sýrové prkénko. Uzeniny a ryby byly tentokrát záměrně vynechané, tepelně upravená zelenina taky. Víno hlavně červené, k sladkým chodům káva a čaj.

Konzumace i konverzace se vydařila a plánovaná "jen" svačina vydala i za pořádnou večeři. Nabídka byla dostatečně pestrá a tapas se dá přizpůsobit. Na důkladnější focení už pak nebyly podmínky, nenajdete ani kompletní studené menu, to mi nějak uniklo - a bylo na něj už málo světla. Jinak však můžu takový styl občerstvení jen doporučit.