Slíbila jsem dosti lidem, že uveřejním recept na krupicovou pěnu, válečnou náhradu šlehačky. A taky že přidám něco ze zákulisí našeho Restaurant Day.
Nejdřív tedy recept - bylo to něco, o čem se v rodině vždy vypravovalo, jak to bylo hrozné, ušlehat krupici uvařenou ve vodě do pěny! Když jsem pak hledala recepty na prenzentaci o protektorátním vaření, hned jsem na tuhle kuriozitu narazila v kalendáři receptů z r. 1944:
Zkuste nejprve menší množství - myslím, že jsem prvně dala polovinu vody, ale krupice ne, takže jsem uvařila něco jako lepidlo na tapety, dobré to nebylo, ale šlehala jsem pilně metlou na tyčáku s přestávkami celé chladnutí, opravdu se ušlehala pěna, která byla jako řidší sníh, houstla ještě postupně, jak krupice chladla. Ochutila jsem růžovou šťávou zbylou z třešní s třešnovicí, pak už se to dalo jíst docela dobře. Pěna vydržela několik dnů beze změny a máti potvrdila, že to je ono a že chutná výborně.
Před RD jsem ji ve čtvrtek vařila ve větším množství, z 1,5 litru vody, a měla jsem ji řidší - přesně dle receptu :). Pěna se našlehala balónovou metlou v robotu na velký objem, ale nebyla tak tuhá, tak jsem přišla na to, že jsem poměr musela poprvé splést :). No, šlehala jsem mnohem déle. Dala jsem k ní rybízovou šťávu z řidšího rybízu à la brusinky, taky jsem trochu doslazovala. Uložila jsem velké mísy pěny do chladu - a druhý den jsem viděla, že mi dost spadla, v jedné průhledné nádobě byl na dně snad centimetr šťávy! Ach jo, co s tím? Zkusila jsem štávu slít a obsah jedné nádoby přešlehat - to kupodivu šlo dobře. Ale pak jsem vymyslela lepší věc - přivařila jsem hustou kaši z dvojnásobku krupice a slité šťávy a vařila jsem aspoň čtvrt hodiny. Začala jsem šlehat opět metlou na tyčáku a postupně jsem přidávala řidší pěnu, až se vše dobře spojilo, zchladlo a vypadalo tak, jak to všichni viděli.
Krupice je tedy dosti odolná, když se nezdaří, zkuste předělat...Doporučuji množství krupice zdvojnásobit, toť vše.
Domácí sýr s medvědím česnekem je na výrobu jednoduchý. Nejvíc starostí mi dalo sehnat ten česnek, protože jsem se kvůli PN nemohla nikam vypravit. Nakonec díky jedné přítelkyni česnek byl, a to přímo z Podkrkonoší. Naložila jsem ho do dvou skleniček, zdá se mi nejlepší pokrájený jen nahrubo a s trochou soli zalitý olejem. Takto má vydržet rok, jenže to by ho muselo být... Nejlepší je jíst ho jen tak, zasyrova, takže přidávám nakonec jako pesto nebo dip, pomazánka je skvělá.
Smíchala jsem 1 velký jogurt a 1 velkou zakysanou smetanu, osolila a dala vykapat na cedník s gázou na 24, lépe 36 hodin do lednice. Pak stačí přidat asi dvě lžíce naloženého česneku medvědího a dosolit. Protože jsem dostala takové bio sušené lahůdkové francouzské droždí, určené právě i do pomazánek, přidala jsem ho taky. Pomazánka se musí proležet aspoň jeden den, vydrží nejméně 5 dnů (vyzkoušeno).
A to zákulisí?
Původně jsem nepočítala s vlastním stánkem, že budu mít i tak dost co dělat s organizováním na dvou místech. Zajistit na dálku propagaci, technické zázemí (převoz stolů, prodlužovačky, úklid), najít restauratéry a domluvit se s nimi - každá akce si žádá vyřešit tisíc drobností. Nebyla jsem na to sama, činila se nejen "šéfprodukční" Ivana.
Poslední dva tři týdny se situace měnila snad denně - střídavě jsem si dělala starosti, že nebudeme mít co prodávat, anebo že nepřijdou lidi, protože je další milion akcí a ještě hokej. Když pár dnů před konáním pro nemoc odpadl ještě jeden stánek, musela jsem do toho jít, a dokonce mnohem masivněji. K témuž jsem přesvědčila i další kolegyňky, které už propadaly malomyslnosti, ale nakonec šest stánků na Mariánském bylo domluveno. A to stačilo. V zahradě na Hradčanech taky bylo šest. Průběžně s tím bylo dosti nervů, zvlášť když se vyskytly různé překážky na knihovnické frontě, které bylo třeba překonat jen pomocí mailů a telefonů, když jsem byla v té PN.
V den konání jsem nejprve uchystala stánek na Mariánském a domluvila se s ostatními, co a jak. Rozložily jsme se na více stolů, přibrala jsem doma i palačinkovač a sekané řízky podávala teplé, místo původního plánu nechat je nastudeno. Chyběla jen Eliška s Gâteaux monde...no, uvízli v zácpě, ale dorazili.
Pak jsem pokračovala na Hradčany, kde také jsme vyhlíželi s napětím některé účastníky, kteří se rovněž někde zdrželi, ale to už bylo ok. Kolegyně tu od rána chystaly nábytek a další nezbytnosti. Jak daly ven poutač, lidi začali nakukovat a od jedenácté se už trousili pravidelně. Ital Marco vařil naživo risotto s červenou čekankou, to bylo bezvadné, ale jen jsem o něm slyšela - musela jsem už odejít zpět ke svému stánku dolů. Ostatní si vedli moc dobře, viz minulý článek s fotkami.
Dole na Mariánském taky nebylo prázdno, prý v 11 hodin docela smršť, to potěšilo. "Spojená fronta knihovnic "prodala za více než čtyři a půl tisíce svých dobrot, a to při cenách převážně 10-15 Kč, max. 30 Kč za kus. Zbylo nám pár kousků. Další účastníci vyprodali kolem třetí. Takže spokojenost.
Všichni byli bezvadní. Ten adrenalin při přípravách k tomu patří - investované "sádlo" se vyplatilo.
A ještě připojuji zvláštní poděkování osobě blízké, který si vyslechl všechny moje nářky a obavy při přípravách, umyl spoustu nádobí a odtahal plno materiálu a nakonec mě dopravil, kam bylo třeba, i když nesnáší parkování v centru a takovéto veleakce vůbec...
Už 13. června o Muzejní noci chystám Pražskou pop-up kavárnu, zase na Mariánském náměstí v knihovně. Zatím připravujeme menu a dekorace, snad to vyjde. Účastní se Dortíky od Hanky a Gâteaux monde, vypadá to na velkou zábavu, jen budeme-li mít dost času :)
Žádné komentáře:
Okomentovat