Chtěla jsem jednu přítelkyni vzít na dobré kafe - a sama se taky konečně podívat do kavárny EMA.
Tedy Espresso baru, což představuje spíš rychlou kávu na stojáka, jak sami inzerují. Kupodivu jsme to nejdříve minuly, protože jsme přecházely nějak našikmo. A taky jsem si podle mapiček vsugerovala, že to bude někde ve vnitrobloku...obešly jsme tedy ještě i monstrózní Florentinum a na druhý pokus to trefily - ale ouha, bylo úplně obsazeno! Skutečně IN podnik...vymyslela jsem tedy pauzu v podobě obhlídky prodejny Nowaco za rohem v Havlíčkově - nějaké lahůdky by tu stály za to, hlavně výběr masa vypadal slibně.
A pak už jsme místečka našly na venkovní lavičce a to dobré kafe si daly. Minimalistický "berlínský" styl mě taky bavil, podobal se vlastně i Café 8. Klidné posezení tu sice nepořídíte, ale zajít sem bude určitě dobrá volba. Podnik má výborné recenze a hodnocení na více serverech. První dojem byl pozitivní.
foto EMA
Nabízí se i plno jiných nápojů, malá jídla a dezerty, ale to jsme registrovaly v tom cvrkotu jen okrajově.
Koukněte více tady.
Myslela jsem, že bude na klidnější popovídání lepší změnit lokál - ale sledujte to martýrium!
Co takhle Černá labuť? Tam býval klid, vyhlídka..prošly jsme jiným průchodem k divadku Archa a ještě si prohlídly Gočárův excelentní kubismus. Jenže místo Café je galerie a místo knihkupectví veganská restaurace...aspoň socha pohovky nás pobavila. Projekt Sculpture line probíhá až do konce září.
Pokračovaly jsme po Poříčí směrem k Imperialu, ok, ale nehodil se nám, i když jeho výzdobu kamarádka také velmi oceňovala. Pak bývala celkem útulná pizzerka na dalším rohu na Petrském náměstí, ale nový podnik nebudil důvěru. Míjely jsme i jiná místa. Další, Zlatá ulička, byl rovněž změněn, zůstal jen název a hospoda na malé posezení nelákala. A hele, vyhlášené Sansho, tak tam jsem taky nebyla...od dvou do šesti mají pauzu, takže momentálně ani nenakouknem.
Vedle Maso a kobliha, hm, též jsem slyšela..."řeznická hospoda", další projekt Paula Daye ze Sansho. Tak zkusíme, kobliha by šla...usedly jsme do zajímavého, leč prázdného interiéru. Nejspíš jsme se trefily do nějaké hluché doby. Začaly zkoumat nabídku, dívaly jsme se i k pultu, kde ceny rozhodně nebyly průměrné, jak uvádí scuk.cz. Asi neznám ty nejvyšší... Zmíněná kobliha se žloutkovým krémem stála 55 Kč, koláč víc než dvojnásobek. Tak to jsme mohly už jít do Imperialu (dorty od 85,-). Též se nabízelo nějaké pečivo, chleby i od Maškrtnice. Houska se šunkou, toust, skotské vejce, nic nelákalo. Dala jsem si něco k pití, tedy šípkovou limonádu, jakože přírodní. Skládala se hlavně z vody, chuť se mi zdála velmi slabá: třetina vyluhovných šípků, třetina jablečného moštu a třetina vody. Tak jsme ještě zkontrolovaly sociální zařízení a podnik opustily, pocit to byl trochu divný. Snobárna?
www.fototuristika.cz
Za kostelíkem jsme narazily na obyčejnou pekárnu-cukrárnu, kde měli pár stolků. Taky žádná hitparáda, ale na asi hodinové posezení, na jaké se nám odpoledne tou štrapácí smrsklo, to úplně stačilo. Nostalgický šunkový chlebíček a čaj nám už postačil. Konečně jsme si v klidu sedly, a já z té euforie zakoupila i malý pražský koláč...no jo, nic není ideální: náplň vykazovala sytě žlutý odstín použitého pudinku a holt byla poněkud zkyslá, jak jsem doma zjistila.
Závěr? Jít jen tak městem, kde je podniků na vidle, a očekávat, že najdete místo, které vám bude právě vyhovovat, je zkrátka naivní. Mám s tím spíš špatné zkušenosti, nakonec člověk skončí někde, kam by normálně asi nešel...
Měla jsem i záložní plán, ale scéna se mění rychle, těžko vše usledovat. Těch obecně dobrých podniků je pořád jak šafránu.
Žádné komentáře:
Okomentovat