Představovala jsem si, že k narozeninám (nekulatým, jde spíš o setkání) by bylo pěkné někam zajít, nic nechystat, jen se pobavit - no jo, no, probrali jsme s osobami blízkými různé možnosti, a když jsem shrnula svoje požadavky, vyšlo z toho, že asi nikde moc spokojená nebudu a mám snazší a jistější jednoduché menu připravit doma, zvlášť bude-li kvečeru snad už snesitelně.
Za účelem rodinné večeře jsem si objednala nákup šikovně domů až na nedělní odpoledne, vaření jsem plánovala krátké. Moučník jsem udělala dva dny předem a nápoje taky dala chladit s předstihem. Mezitím jsem nebyla doma.
Když jsem se vrátila, při čekání na nákup jsem si připravila cuketové závitky. Podélně jsem mladší cuketu nakrouhala mandolínou na tenoučké plátky, ale bylo to OK. Ogrilovala jsem je na pánvi s trochou oleje, použila jsem litinovou. Dala jsem je odsát na kuchyňský papír. Stačí je po vychladnutí lehce potřít ochuceným krémovým sýrem, přidat třeba pršut a kousek rajčátka a zarolovat. Počítala jsem tři kousky na osobu. Jsou dosti malé, mohlo by být i více. A pozor, cuketa musí být menší, s nevyvinutými semeny, jinak se dají použít jen plátky z okraje plodu. K závitkům jsem podávala preclíky. Nevypadalo to špatně, ale finální porce jsem už nafotit nestihla.
Hlavní chod výborně obstaral losos -ten nikdy nezklame a je hned hotový, ať už opečený nebo na páře. Aby se mi v kuchyni objevil celý filet vážící přes kilo, to je skutečně výjimečná situace!
Doprovodila ho tentokrát studená koprová omáčka ze zakysané smetany. Dochutila jsem ji pepřem, solí a špetkou cukru.
Na šťouchané brambory bylo moc teplo, udělala jsem raději hrubší kaši, tu jemnou vyšlehanou nemám ráda.
Předem jsem si připravila dezert - čokoládový cheesecake. Tedy místo krusty jsem jen položila do formy sušenky, ty karamelové se na to hodily výborně. Dala jsem 1 tučný tvaroh, 250 g krémového domácího sýra a 200 g rozpuštěné čokolády, hořké. Trochu jsem přisladila. Aby se v studeném základě čokoláda nesrazila-neztuhla, musí být teploty obojího vyrovnanější nebo se smíchají po malém množství, aby se to srovnalo: do čokolády jsem přidala nejprve po lžicích asi čtvrtinu sýrové hmoty a potom teprve vše spojila. Když dáte čokoládu do sýra rovnou, začněte jednou lžící a smíchejte ji jen s menším množstvím sýra a postupně přidávejte. Má-li to být opravdu čokoládové a ne jako pribináček, musí být čokolády hodně, asi půlka, co sýra.
Chuť zvýrazní ještě vanilkové aroma a trocha koňaku, uvažovala jsem i o kávě, ale nakonec jsem na ni zapomněla. Dezert celkem zatuhne, z dortovky by jistě šel krájet, z formy šla až druhá porce:) . Dekorovala jsem maracujou, už jsem si ji slibovala dlouho. Lehce broskvově voňavá a nakyslá zrníčka hosté nehodnotili příliš pozitivně, ale když jsem je přemístila na moučník, změnili názor. Chutě cheesecaku a ovoce se dobře doplňovaly.
Víno bílé z Mělníka a růžové z Francie menu doprovodilo.
Večeře pro pět lidí v snadném, ale chutném vydání se vydařila...
Pozvání na "romantickou večeři ve dvou" den před se změnilo na pozdní oběd, avšak v klasické plzeňské restauraci Valcha jsme byli docela zklamaní. Zahrádka ve dvorku s vysokou a bytelnou střechou poskytovala příjemný stín, to ano. Přála jsem si konečně ochutnat Aperol - ale tady to bylo tak vodové, že jsem si říkala, co na tom kdo vidí...krémovitá cibulačka byla silně přesolená, cítit byla práškem na sto honů a čísník se ani nedivil, když jsem ji vrátila, a bez dalších řečí nám ji nepočítal, to bylo pozitivum.
K hlavnímu chodu jsem se odvážila vybrat si tatarák, maso bylo dobré, čisté, čerstvé, jen ta dochucovadla poněkud retro, nu dají se vynechat...pěkně mastné topinky z friťáku taky. Ale budiž. Osoba blízká měla flank steak s grilovanou zeleninou. Maso bylo měkké, ale zdálo se ho být málo, zelenina se skládala převážně z cibule, hodně nacucané olejem, i když dosti připečené. Muž si chtěl přílohu objednat, ale číšník pravil, že to už s přílohou je. Aspoň pečivo to chtělo. Znáte však muže, nechtějí v hospodě moc prudit, znovu už si nic nepřiobjednal.
Tak jsme se tam dál netrápili, kafi v takovém podniku nedůvěřuji. Měla jsem aspoň další důvod, proč zkusit ještě nedaleké Café 8 ve vilové čtvrti Malý Vatikán...tam se totiž vaří jen ve všední den, tak jsme tam nemohli na celý oběd.
Příjemné prostředí, klid, stinný stoleček venku (terasa bohužel na slunci), pěkné zařízení i nabídka, jakou jsem očekávala. A hele, taky mají Aperol...něco mi našeptalo, ať mu dám ještě šanci, když mám ty narozeniny...no a byla to výborná volba, chutnal správně, výborně, kdepak ta voda předtím...tak to potěšilo. Káva taky stála za to. Ještě jsem nasoukala limetkový cheesecake, který byl rovněž skvělý. Nic pro vás? Čepuje se tu i pivo Kácov, nabízejí se quiche.
Hned jsme si říkali, že sem musíme zajít častěji...místo mezi vilami je trochu zastrčené, nejsnáze je dostupné od Bělohorské první ulicí nad školou (ANOA). Nahoru do Říčanovy na malé náměstíčko je to pár minut. Okolí nabízí procházku po LAdronce nebo kolem břevnovského kláštera, tak lákám, abyste se zastavili a rozmnožili řady zákazníků.
To všechno dohromady vydalo na velmi příjemné narozeniny.
Žádné komentáře:
Okomentovat