Ten zajímavý název patří knížce, která se mi dost líbila, a to minimálně do tří čtvrtin...
Závěr byl už nějak moc vyšponovaný do nereálna, ale prý se to teď tak dělá, aby to bylo zajímavější, no nic.
Hlavní hrdinka zjistila, že v jídle pozná emoce těch, co ho připravovali. Koláč jí chutnal smutně, neb z něj cítila nějaký nelad či dokonce zoufalství, kterým ho poznamenala její matka, když ho pekla. Ale byl to jiný druh koláče (třené těsto s krémem), než do jakého jsem se pustila já.
Chtěla jsem už od léta péci tarte au citron, koláč z křehkého těsta s citronovou náplní, samotnou známou též jako lemon curd. Poměry surovin na tu náplň jsou vskutku různé. Taky se v receptech prolínají dva způsoby přípravy, v jednom se uvaří náplň na páře a dá do upečeného těsta jen zatuhnout, v druhém se těsto předpeče a se syrovou náplní dopéká, případně se obé kombinuje.
Lepší, jaksi autentičtější, se mi zdá postup s pečením syrové náplně. Někam jsem si už dříve jeden recept uložila, ale zaboha jsem ho nemohla najít. Tak jsem hledala znovu, porovnávala poměry surovin a nakonec jsem se přidržela tohoto rozpisu: těsto z cca 125 g másla, 250 g mouky a 3 lžic studené vody se nechá odležet v lednici - dávám chladit přes noc, v robotu jsem ho připravila z celého másla, že budu dělat pak i slaný koláč.
Na náplň se umíchá 200 g krupicového cukru a kůra a šťáva ze 3 citronů, přidají se postupně 4 vejce a asi půl lžičky vanilkové esence. Nakonec se přimíchá 100 ml smetany ke šlehání. Vše se mi zdálo děsně tekuté - i když jsem náplň šlehala tyčákem, nic se nezměnilo. Ale co, vždyť i v jiných receptech to tak vlastně je, napadl mě clafoutis, olivový chlebíček, třívrstvá buchta... jen na to nejsem asi zvyklá.
Než jsem náplň nalila na předpečené těsto (nemusíte dávat na zatížení fazole, když ho pořádně propícháte vidličkou nebo špičkou nože), ještě jsem si vzpomněla na Pohlreichovu radu - dát pečící formu na plech kvůli lepší manipulaci. Taky jsem měla obavu, že z rozkládací koláčovky někudy náplň vyteče, což i nastalo, ale dík plechu bez větších škod.
Pekla jsem na 180°, až náplň zatuhla. Ano, opravdu zatuhla. Dala jsem koláč vychladit, ale při sundavání formy se mi stejně trochu pochroumal, těsto se přece jen místy přilepilo proteklou náplní. Ale rozmočené nebylo. Koláč je dosti osvěžující, asi příště použiji těsto s cukrem a vejcem, může ho být i silnější vrstva.
Prima je, že takový čerstvý ovocný koláč se dá dělat celý rok.
Jako bonus přidávám i slaný koláč, na náplň jsem tentokrát orestovala na pěkné slanině žampiony a pórek, aby těsto, opět předpečené, dobře pokryly. Zalila jsem vše jednou zakysankou s dvěma vejci a trochou nastrouhaného sýra, vše jsem solila a pepřila. Koláč chutnal vlažný i studený a byl dost vydatný. Docela dobře se dal ohřát i na pánvičce, a to chvilku i tou vrchní stranou dolů, přežil to...v mikrovlnce to totiž moc nejde.
Vařím teď nějak hodně, často ty nové recepty ani nestihnu nafotit. Chleba nyní peču co týden, víckrát to nedám. V pátek večer rozkvasím, v sobotu ráno zadělám a kolem poledne peču, mám sobotu většinou vyhraženou na domácí práce. Pak v horké troubě ještě upeču něco dalšího, včera to byly sušenky z arašidového másla a ještě plátky lilků, které naložím. Dělala jsem další paštiku do formy pro návštěvu, tak jsem ještě kousek jater použila na játrové knedlíčky do polévky z žebra, jako hlavní jídlo byly mleté kuličky v omáčce, a tak bych mohla pokračovat... ale přes týden to bude slabší, navařeno je. Některé nové recepty ještě zopakuju a zveřejním později, patří k nim i bác, dýňové lívance či pastiňákový koláč.
Mám víceméně hotovou první etapu příprav na Restaurant Day, a to zavařování: budou to omezené edice paštiky a vinného želé, které ji skvěle doplňuje, a jeden nový druh marmelády, pomerančová s mrkví. Nyní počítám, kolik surovin na zamýšlená množství jídla tam budu potřebovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat