Už to slyším: Ještě večer vařit, to už chci mít konečně klid, nedělat nic... Ale za sebe musí říct, že taková hodinka a půl, (maximálně dvě) věnovaná po večeři přípravám jídla na další dny, se mi zdá velmi užitečná a může to být i docela příjemně strávený čas. Tentokrát se dařilo a mám tím zbytek týdne docela pořešený.
Maso přijelo v pondělí večer, bůček a vakuovaný jelen.
Ráno v úterý jsem zjistila, že ta ještě nedávno krásná hlaďoučká dýně na lince se začíná kazit a krabatět. Hm, některé kousky vydrží až do jara, ale tahle to tedy nebude, jen další impuls k večernímu vaření!
Co s čím udělám, jsem již měla rozmyšlené. Zbytek tvarohového těsta od slaných koláčů jsem už dala rozmrazit. Půlku dýně jsem nakrájela na kostky a dala vařit, zítra z ní dodělám polévku. Druhou půlku jsem též bez loupání nakrouhala na slabé plátky a inspirována tímto receptem jsem je ochutila cukrem, citronovou šťávou a taky lžící pomerančové marmelády, skořicí a muškátovým oříškem. Těsto jsem namačkala do formy, ale nebylo ho mnoho, tak jsem místo zamýšlených mřížek udělala drobenku.
Koláč šel do trouby a já se pustila do namletí bůčku, který jsem ještě musela vykostit a zbavit kůže, ale mletí robotem je hned. K bůčku jsem přimlela hodně sýra, budou z něj totiž holanďani.
Jelení plece jsem koupila jen na dvě tři porcičky, osoba blízká to nejí - respektivě byl by ochoten to sníst, ale s frfláním, že zvěřinu nemusí a hovězí je mnohem lepší a je to pro něj škoda, což má vlastně pravdu. Holanďan u něj zaboduje mnohem více.
Jelena jsem opekla na slanině a sádle, solila, pepřila, přidala jsem základní zeleninu a pár jalovců a rozmarýn a po orestování jsem vše pěkně podlila červeným vínem a nechala dusit na nejmenší stupeň, vypnu ho až půjdu spát, tak za tři hodinky. Silnostěnný hrnec-železňák se smaltem mi tak zcela nahrazuje tzv. pomaláče (nemám v oblibě pořizování všelijakých úzce specializovaných přístrojů a nástrojů, převážně zbytečných).
Mezitím byl samozřejmě hotový koláč, u kterého se náplň poněkud ztratila - hodně se odpařila. Ještě jsem umíchala směs na ty holandské řízky a vše sklidila, setřela a pak teprve ochutnala - dýně prostě málo a mohla být kyselejší, ale pomerančovka chuť pěkně zvýraznila. Tak to musím ještě trochu vychytat, ne vše se povede napoprvé bez vad. Verze s drobenkou je jinak ok. A mám zas jeden recept do své sbírky moučníků ze zeleniny. Skončila jsem po půl desáté, tak to mi ještě část večera zbyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat