Cukroví se nabízí nepřeberně druhů, ale hodně receptů se opakuje a všelijaké variace nemají většinou vliv na výslednou chuť...tedy krom "zaručených nejlepších a jako od babičky" margarinových těst, pudinkových krémů anebo dalších náhražek.
Letos jsem pekla jen symbolicky s holčičkami, z polovičních dávek na jeden až dva plechy a jen pár druhů, ale našla jsem si zas něco jiného.
Recept na jogurtové těsto, který měl být mnohem lepší než linecké, a bez vajec, tzv. jiné už nedělám, ve mně budil pochybnosti už při čtení: vždyť je to jako obyčejné křehké, mouka, půl váhy másla, něco na spojení - tentokrát jogurt, proč ne. Byla jsem zvědavá, zda mi půjde snáze válet, protože koláčové těsto moc neválím, jen namačkám do formy.
Vůbec jsem nečekala, co z těsta opravdu upeču, obrázek u receptu vypadal velmi přesvědčivě. Spíš jsem si říkala, že to asi bude na chuť jiné, takové obyčejnější, ale že to tedy zkusím.
250 g mouky, 125 g změklého másla, 2 vrchovaté lžíce moučkového cukru, špetka soli, vanilka se nejlépe v robotu zpracuje na drobenku, k ní jsem přidala asi 50 g bílého jogurtu a mixovala chvilku do spojení. Dala jsem těsto na pár hodin odležet. Vyválela jsem placku asi z půlky těsta, vykrájela tvary na plech, pak z druhé a nakonec z odkrojků...pokryla jsem dva velké plechy. Divila jsem se, že bych měla tak křivé formičky, ale ne, to tak pracovalo těsto, nějak moc pružilo a po vykrojení se smrskávalo. No nic, upekla jsem dozlatova na 180 stupňů a po vytažení z trouby jsem se nestačila divit, co se mi to podařilo...malé a poměrně vysoké sušenky, dosti pokřivených tvarů...tak tohle tedy marmeládou nespojím ani omylem! A chuť? Žádná, jen trochu sladká tvrdá sušenka. Linecké? To tedy ta autorka asi nikdy nejedla ani nepekla...
Zlobila jsem se na ni i sama na sebe: sice jsem poznala recept na křehké, a ne linecké, ale nechala jsem se oblbnout pěkným obrázkem. Na mých fotkách je vidět, o kolik se tvary zmenšily...škoda, že jsem je nevyfotila ještě zasyrova, jak byly vyválené.
No nic, jako zkouška s malou vnučkou, aby viděla, jak se vykrajuje, to ušlo. Sušenky jsem šoupla na balkón a uvidíme, co s nimi dál bude.
Trubičky jsme žádné doma nedělali, tak mě lákaly vyzkoušet. Pekla jsem je s větší vnučkou, 3 a půl. Recepty s natáčením upečených koleček zahorka na vařečku jsem zavrhla, když existuje možnost namotat kolečka na trubičky a péci rovnou. Ideální jsou takové menší, ale použila jsem normální velikost jako na kremrole.
Těsto na medové trubičky je jednoduché a válí se po odležení dobře: 250 g hladké mouky, 90 g moučkového cukru, 50 g hery, 1 žloutek, 2 lžíce medu, 4 lžíce mléka.
Kolečka většího průměru (jako na koblihy) jsme natáčely na suché trubičky a na plech dávaly spojem dolů. Nepovedly se všechny ideálně, ale upekly se snadno a stáhnout z trubiček, jen co trochu vychladly, šly také snadno. Dala jsem je odležet na balkón, upečené jsou tvrdé. Nyní již po asi deseti dnech změkly. Chutnají krásně medově. Konce se můžou máčet v čokoládě a krém si doplňte svůj, asi udělám jen ganache. Šlehačka ve spreji je moc řídká, to už jsem taky zkoušela.
Vnučku baví dělat důlkové koláčky, akorát má na to ještě malé palečky. Kuličky už nějaké vytvořila, nevadilo, že byly trochu bachraté. Těsto se sádlem je poddajné, tak to šlo dobře. A mimochodem, bylo to snad první těsto, které jí syrové nechutnalo... Zvládla i krásně čistě plnit důlky marmeládou.
Žádné komentáře:
Okomentovat