Zelenina v dezertech: cuketové brownies

Přemýšlím, zda je to dobrý nápad, takové moučníčky a sladkosti ze zeleniny. Pár tipů mám už nashromážděno i vyzkoušeno (mrkev, dýně), ale ráda bych zjistila, jestli připadají vtipné i někomu jinému.

---

Byla před časem i taková výzva Daring bakers, což mě pak vedlo k dalšímu hledání receptů.

Mohla by to být cesta k chuti odpíračů zeleniny, když ji dostanou zamaskovanou v oblíbeném moučníčku? Nebo je to spíš odradí a budou se cítit podvedeni? Lidé jsou různí, dá se čekat obojí. U těch, kdo mají cuketu rádi nebo jim aspoń nevadí, negativní reakci neočekávám. Ovšem musím dát pozor na případnou "neofóbii", jak se teď taky říká.

Cuketové buchty byly populární už před třiceti lety, dělaly se hlavně s perníkovým kořením. Cuketa sama moc chuti nemá, čili přidat ji do těsta je poměrně neškodná možnost, jak dostat do moučníku zeleninu. Proto jsem s ní začala. Jen je třeba ji zbavit části vody, jinak těsto rozmočí příliš a může vzniknout brousek. Z toho důvodu je také lepší polohrubá mouka.

Upekla jsem tedy podle jednoduchého receptu cuketové brownies. Nejprve jsem nastrouhala nahrubo dva hrnky oloupané cukety, trošku posolila a promíchala, aby pustila vodu.

V míse robotu jsem prošlehala 100 g cukru, 100 g oleje, 2 vejce, 1 lžičku vanilkového extraktu a 1 lžičku citrónové šťávy. Přidala jsem hrnek polohrubé mouky (může se namíchat se čtvrtinou celozrnné), půl lžičky prášku do pečiva, půl lžičky skořice, 40 g kakaa a 100 g hořké čokolády, nalámané na cca půlcentimetrové kousky. Nakonec jsem vymačkala cuketu a vmíchala ji do těsta. Doporučuji ochutnat, zda je dost sladké, záleží na čokoládě i kakau.

Množství vyjde do obdélníkové menší formy nebo do dortovky. Vyložila jsem ji papírem na pečení a pekla na 180 stupňů asi 35 minut. Brownie se nesmí přepéci, aby se nevysušilo a neztvrdlo, tomu zde napomůže právě i cuketa.

Je dobré i z oleje, i když máslem by se rozhodně nic nezkazilo...proti klasickému receptu je tu i méně vajec a čokolády, ale výsledek je čokoládový hodně, chuť velmi uspokojivá.

Z asi osmi testujících pouze jeden bez ochutnání odmítl, když jsem prozradila cuketu. Ostatní chválili.

A co vy, ochutnali byste, upečete?

Pokusy s červenou řepou

Na podzim jsem pekla vícekrát těsto s červenou řepou, nejlépe se osvědčilo to s rumem a dobrým kakaem.

Ale zkusila jsem i verzi ještě více "ošizenou", než uvádím zde, kakaa jen dvě lžíce, půl dl rumu, méně oleje...inu, jíst se to ještě dalo, ale žádná bomba to nebyla! Chce to tedy vyvážit, ten uvedený poměr je tak akorát.

Zajímavější byl jiný nápad - upéci řepnou buchtu bez kakaa, bude červená?

Oddělila jsem si trochu těsta a upekla ho v malém plecháčku, takový jeden muffinek.

Na barvy jsem jen zírala - purpurová! Ale ouha, ta zůstala jen na povrchu, zbytek těsta se odbarvil do tmavožluté. Výsledek - velmi zvláštní, esteticky spíše odpudivé, jak pravili strávníci.

A přiznejme, že chutově též pro otrlejší, inu řepa. Jakkoli zcela nerozumím těm reakcím barviva (betakyanin, betanin - poměrně nestabilní, vliv má pH, teplo, světlo, kyslík...), nedoporučuji se o přírodní řepná těsta pokoušet!

Řepou se potraviny běžně barví (jogurty, uzeniny, cukrovinky, zmrzlina). Mně se už jednou stalo, že v tvarožníku se řepa úplně odbarvila, nyní v těstě rovněž. Přitom při vaření i pečení samotné bulvy zůstane barva zachována, v boršči se kousky sice odbarví, ale polévka růžová je. Technolog se zamyslel a pravil, že to všechno je možné, protože my ostatní smrtelníci si nedokážeme vůbec představit, jak složité reakce v takovém těstě či polívce probíhají, že zkrátka se ovlivňuje všechno se vším, a udržet stejné podmínky v kuchyni prostě nedokážeme.

Proti tomu se nedá nic říct - tak o tom nebudu dál bádat, hlavně aby se to dalo jíst...

Perlička: Šťávou z řepy se dají barvit také velikonoční vejce a dokonce i vlasy!

Ale jinak je jedno, v jakém poměru nebo tvaru řepné těsto upečete. Bábovka, chlebíček, muffiny - jak je libo. Moučník výborně vydrží i zmrazení, jen polevu bych v tom případě dala až po rozmrazení.

Moučníky s červenou řepou, nejen muffiny

Moučníků založených na zelenině už mám vyzkoušeno pěknou řádku, ale červená řepa ještě chyběla.Recept nabízí snad všichni známí kuchaři, a to víceméně ten samý - hodně čokolády, hodně vajec, dobrá poleva navrch. Najdete i tady.

Ale pátrala jsem dále, objevila ještě několik jiných variant, a pustila se do jejich kombinace. Tedy vynechala jsem tu veganskou, kde byly použité fazole, vlastně místo vajíček... Líbil se mi spíš australský chocolate beetroot cake, nakonec jsem zkusila tento poměr surovin:

250 g červené řepy, 2-3 vejce, 180 g mouky, 150 g hnědého cukru, 150 ml oleje, 75 g kakaa, 1 prdopeč, 1 dl rumu

Je to vlastně obyčejné třené těsto, není třeba při zpracování strojem vymýšlet, kolik misek na mokré a suché suroviny použít, zda šlehat extra sníh a podobně. Vsadila jsem na zcela jednoduchý postup.

Nejprve jsem do mísy nastrouhala upečenou řepu. K ní jsem přidala vejce, olej, hnědý cukr, rum a prošlehala. Pak jsem přisypala mouku, prdopeč, kakao. Vážím odečítáním z celého balení, případně sejmu mísu z mixéru, vynuluji a přidám další suroviny. Na všechno mi stačí jen ta jedna mísa.

Těsto se mi zdálo dosti řídké, ale nechala jsem ho tak. Rozdělila jsem ho do 12důlkové muffinové formy a ještě mi zbylo trochu do malé chlebíčkové. Samozřejmě se dá použít i jiná forma, třeba pekáč nebo kulatá dortovka.

Pekla jsem asi 40 minut, chlebíček déle. Zkoušela jsem špejlí, zda těsto nelepí. Podle barvy se nic nepozná, ale přepečené těsto s kakaem dobré není. Také je možné na zkoušku jeden muffin i s košíčklem vytáhnout a zjistit, zda odspoda není moc měkký.

Výsledná krásná načervenalá barva velmi připomíná barvu amerického Red Velvet Cake, proto jsem pátrala, jestli nemá s řepou také něco společného: skutečně se do něj červená řepa přidávala a přidává, i když dnes už hlavně červené barvivo. Američané prostě obarvené dorty milují, jak mám potvrzeno od nedávné návštěvy.

Ale "červený samet" původně získal barvu po reakci podmáslí a octa s kakaem, které bylo jinak zpracované než dnešní kakao holanského typu (méně zásadité), tak červená či červenohnědá barva více vynikla. To mi už dává smysl. Za války se z úsporných důvodů používalo pyré z červené řepy (více na Wikipedii). Red Velvet Cake se podává s bílým smetanovým krémem.

Tohle těsto chutnalo hlavně kakaově. Když o řepě víte, jemně vám ji chuť připomene, ale nijak výrazně nevyčnívá. Buchta je vláčná, šťavnatá. Možná zkusím ještě trochu jiný poměr, oleje se mi zdálo být ještě až moc, přidala bych trošku mouky - jakmile se k repete dostanu, připíšu sem výsledek. Červená řepa v téhle podobě ani polevu nepotřebuje, ale jako korpus na dort by jistě obstála - s kakaovou nebo bílou smetanovou by určitě zabodovala.

Zkušenosti s opakováním:

Řepu jsem jen uvařila, bylo to rychlejší a lépe se loupala i strouhala - avšak už po přidání kakaa se těsto udělalo hnědé a ne tak červené jako na fotkách, tomu nerozumím :(

Dala jsem trochu víc mouky a méně oleje, těsto bylo soudržnější a řepu vůbec nepřipomínalo. Myslím, že stačí držet se v těchto mezích: 250 g řepy, 3 vejce, 140-180 g cukru, 180-220 g mouky, 130-150 ml oleje, 0, 05 - 0,1 l rumu, 40-60 g kakaa, 1 prdopeč.

Výsledná bábovka byla hodně kakaová, tmavá.

Čokoládový lilek

Co to jen může být, ptáte se možná, snad nějaká nová odrůda lilků-baklažánů? Ale ne, je to opravdu lilek s čokoládou - když jsem na to spojení narazila prvně, upřímně mě pobavilo jako kuriózní vtípek a nedovedla jsem si tu kombinaci ani představit! Ale znáte to - právě taková nějaká absurdita se člověku v mozku usídlí a klíčí a zraje tak dlouho, dokud ji ještě nepovzbudí nějaký další impuls - u mě třeba Ital v kuchyni, a to na webové upoutávce, protože televiznímu přístroji se vyhýbám. Asociace vzbuzoval i název jednoho z oceňovaných foodblogů Chocolate&Zucchini, i když to není totéž, ale najednou jsem byla chycena - ano ano, právě to musím vykoušet a ochutnat! Ostatně, je to přece zelenina, a tu máme jíst ve všech podobách

Prošla jsem si pár odkazů a zjistila, že Italův recept je skoro nejkomplikovanějí. Existují i varianty, kdy obvyklým způsobem upečeme plátky vypoceného lilku, tedy bez česneku, pokapeme trochu rozpuštěnou čokoládou, eventuelně přidáme oříšky a něco kandovaného ovoce - a baštíme.

Další možností je prolít opečené lilky čokoládovou polevou např. ze šlehačky, tu už jsem zkoušela, a pro jeji jednoduchost se pro ni hned rozhodla.

Ale není všem variacím konec - čokoládovou vrstvu je možno střídat s vrstvou z ochucené ricotty, to taky neznělo špatně. Způsobů skládání vrstev existuje rovněž víc, od halabala navršených plátků po umné vyskládání téměř do ornamentů...zalíbilo se mi skládání dokola s částečným překrytím povrchu.

Tyhle inspirace ze všemožných koutů světa působily docela dobrodružně. Pak jsem taky někde přelouskala, že to je typický srpnový pokrm, a rozhodla se vykonat pokus - kdy, když ne teď? Byl totiž předposlední srpnový den.

Pravda je, že se mi povedlo ho připravit až z třetí várky lilků, které jsem koupila - předtím padly na jiná jídla.

Postupovala jsem takto.

Dva malé lilky jsem oloupala a pomocí krouhače pokrájela na podélné plátky, posolila z obou stran a dala potit.

Plátky jsem osušila papírem a pomoučnila. Opekla jsem je na malých dávkách oleje dozlatova a doměkka po obou stranách. Ani lehce tmavší odstín není na závadu.

Na polevu jsem nalámala 125 g 70% čokolády a přivedla k varu 180 ml šlehačky, kterou jsem

nalila na čokoládu a rozmíchala. Trochu jsem polevu přisladila moučkovým cukrem.

Do přiměřené misky (16 cm v průměru) jsem rozložila první vrstvu plátků dokola, aby zakulacené okraje přečnívaly. Pak jsem na čokoládovou vrstvu naházela trochu mandlí a kandované pomerančové kůry a vrstvila dále. Do poslední čokoládové vrstvy jsem ohnula přečnívající lilkové plátky a celý výtvor dala chladit.

Na dva menší plátky jsem taky nanesla čokoládu a ochutnávala na pokračování hned i za chvíli, když se vše trochu proleželo. Hm, nechutná to vůbec špatně - uvidíme, co tomuto moučníku řeknou hosté. A když se použije jiná než pšeničná mouka na obalení, které ani není úplně nutné, máme tu zas jednu pochoutku bez lepku.

P. S. Hosté byli v dobrém smyslu překvapeni, nikdo neodmítl ochutnat. Chuť opečeného lilku se s čokoládou zajímavě snoubí, odlehčí ji. Příjemná je lehká slanost lilkových plátků (neoplachuji je po pocení), bez ní by to bylo mdlé. Čokoládový lilek je po proležení ještě lepší a s mandlemi působí dosti luxusně. Porce stačí malé, čokoláda je hodně sytá. Kopeček šlehačky by se taky mohl navrch použít.

Ten nápad sice pochází z Itálie (myslím, že jižní), ale jak jsem zjistila, dělají ho v nejrůznějších světakončinách, tak proč ne u nás...je tu nějaký znalec?

Dýně upečená nadvakrát

Tuhle dýni jsem zakoupila náhodně v hypáči, je to nějaká odrůda muškátové. Ani si kasírka u pokladny nebyla jistá, co že mi to vlastně prodává.

Nejdříve jsem chtěla zkusit, jak dlouho mi doma dýně vydrží - a vydržela by ještě, nejen těch asi šest týdnů...tak to se mi na dýních líbí, vloni malá hokkaidó zůstala svěží od podzimu až do dubna i na skříni. Bez obav je lze skladovat poměrně v teple, hlavně když jsou v suchu.

Před finální úpravou jsem se rozhodla dýni na pyré nevařit, ale upéci. Je to jednoduché, vyškrábnou se pouze semínka a slupka se může nechat. Uspořila sjem si tím trochu práce s krájením a loupáním.

Po rozkrojení mě dýně odměnila sytou zářivou oranžovou barvou dužiny, skutečná pastva pro oko.

Upečená dýně lehce zhnědne na špičkách a slupka z ní jde docela dobře dolů - trochu stáhnout, trochu okrájet. Pekla jsem ji asi 3/4 hodiny, záleží na velikosti.

Chtěla jsem uvařit trochu polévky a udělat slaný dýňový chlebíček, když jsme však dužinu ochutnala, zdála se mi až moc sladká - tak jsem změnila plán a rozhodla se pro dýňový koláč. Dovnitř do těsta jsem dýni ještě nedávala, i začala jsem hledat recept, vždyť na podzim jich bylo všude plno.... V tomto případě by okometrický experiment nemusel dopadnout dobře.

Recept podle americké pionýrky jsem si trochu upravila:

1 šálek polohrubé mouky smíchané s dvěma hrstěmi vloček, 1/3 až 1/2 šálku hnědého cukru (bílý má méně chuti, ale lze), po půl lžičce soli a skořice, 1/4 lžičky zázvoru a muškátového oříšku, 2 lžičky prášku do pečiva nebo sody, 1 vejce, 4 lžíce másla pokrájeného na kousky, 1/2 šálku smetany, 1 šálek dýňového pyré, půl šálku rozinek a půl lžičky vanilkové esence

V původním receptu je celozrnná mouka, kterou jsem neměla, tak jsem ji nahradila směsí s vločkami - mouka nesmí totiž být moc jemná, pak by vytvořila se šťávou z dýně hutné lepidlo místo kyprého těsta...to už znám z podobných receptů, do kterých se dává zelenina nebo ovoce - mrkvový dort, jablková bábovka, cuketová buchta...S cukrem jsem dost šetřila, protože dýně byla hodně sladká sama o sobě. I rozinky těsto osladí. Stačilo opravdu pár lžic.

Umixovala jsem pyré a přidala ho k mouce s cukrem a kořením.

Na řadu přišel zbytek surovin - smetana, vejce a nakonec rozinky.

Dýňové těsto jsem naplnila do muffinové formy a ještě do malé chlebíčkové, měla jsem všeho trochu víc.

Navrch jsem je polila citrónovou polevou z 120g moučkového cukru, lžíce citrónové šťávy a tří lžic horké vody. Muffiny se hodily na svačinu, chlebíček se dal se zakysanou smetanou jednoduše naservírovat:

Měl krásnou žlutooranžovou barvu a chutnal po dýni, lehce a příjemně, skutečně byl dost podobný třeba právě mrkvovému dortu. Nebojte se dát všechno koření, dýně ho vstřebá.

Bramborový koláč ze Zlaté úsporné kuchařky

Bramborovým koláčem bývá nazýváno něco jako bramborák pečený na plechu nebo obdoba zapečených-francouzských brambor, párkrát jsem to tak zaznamenala v nějaké knize či filmu. Tak jsem byla zvědavá, jak mi to osvětlí Anuše.

Její bramborový koláč je sladký! A po otočení stránky na mě vykoukl dokonce bramborový dort podle velmi podobného receptu!

V receptu na dort, myslím, vypadl řádek o citrónové kůře a vanilce, není tam mouka do sněhu-to ale nemůže škodit, radši ji tam dám.

Přiznám, že trochu odvahy recept vyzkoušet bylo třeba! Ale zas by to mohlo být i pro ostatní docela zajímavé, přitom na suroviny to není nijak náročné. Vlastně je to zajímavý recept i pro bezlepkovou dietu!

Rozhodla jsem se pro začátek upéci koláč, který je jen ze tří vajec a 70g moučkového cukru. Uvařených brambor je třeba zhruba jedna porce, 150 g není moc. Ideálně by se mohly použít nějaké zbylé, ovšem bez kmínu, osolené být musí stejně.

Samotná příprava nebyla složitá, metlou jsem snadno našlehala žloutky s cukrem do pěny, přistrouhala brambory, přidala 50 g mandlových lupínků, ostrouhala trochu citrónové kůry, spojila a ušlehala sníh. Ten jsem posypala vrchovatou lžící mouky a lehce promíchala s těstem. Bylo krásně pěnové, ale přece jen jsem ho dávala péci s pochybami - nebudou z toho spíš brambory s vejci?

Těsto je lehké, tak pečící papír zcela nepřilehl. Ale nevadí, aspoň tady ten odtržený kousek ochutnám...hm, chutná to docela dobře, brambory tam znát nejsou, vejce a mandle převážily, je to lehké, nedusivé těsto. A vypadá dobře, upeklo se dozlatova - co s ním dál? Prokrojit na poloviny se mi ho v téhle výšce nepodaří, ale jako u dortu bych mohla udělat ledovou polevu - a tu marmeládu natřít pod ni, jak se to dělávalo. Snad se mi to podaří...a bude to i líp vypadat. 150g moučkového cukru, lžíce citrónové šťávy a 3 lžíce horké vody, umíchat se musí pořádně, aby se cukr rozpustil a poleva ztuhla.

Nikdo nepoznal, že je těsto z brambor. Koláč byl dobrý i třetí den, déle se neuchoval.

Tak vyzkoušeno, můžu doporučit - do dortové formy bude akorát varianta z 5 vajec, ta už by prokrojit šla. Oříšky či mandle se dají použít dle libosti, poleva a džem se osvědčily. Kejřová doporučuje meruňkový- nebo jiný. Dala jsem výborný rybíz a la brusinky, prostě něco výraznějšího.

Pak jsem se všude vytahovala, co jsem se naučila, a málokdo mi věřil, že z brambor a vajec může vzniknout něco dobrého! I upekla jsem repete a dala do něj ořechy (Tímto děkuji jisté brigádnici za louskání!), použila rozpis s pěti vejci - a výsledek opět vynikající, mně chutnal více než s mandlemi. Použila jsem stejné zdobení, protože se osvědčilo. Úspěch zaručen.

Tak doporučuji, vlastně je to mezi mými vyzkoušenými recepty dle Anuše jednička - nápad, jednoduchost, prostě z ničeho NĚCO, to oceňuji. A je to před letní pauzou dobrá sladká tečka na konec.