Zobrazují se příspěvky se štítkemOstatní teplá jídla a přílohy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOstatní teplá jídla a přílohy. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 16. října 2020

Domácí je lepší...část 2

U domácího jídla víme, co jsme tam přesně dali, nemusíme řešit dlouhodobou konzervaci nebo různé technologické problémy třeba s hustotou a plněním do obalů, můžeme si upravit množství soli, cukru či koření a přizpůsobit pokrmy chutím nebo dietním omezením členů domácnosti. Hůř ale napodobíme některé technologie, jídlo nemusí vypadat tak vábně, navíc si nárokuje náš čas. Kdo vaří více, půjde mu to lépe od ruky, než když občas teprve promýšlí, co v čem bude vařit, co dřív a co potom, jestli bude dost nebo málo - praxe má svou váhu. Jste-li v dobré kondici, uhnětete kynuté těsto snadno, uválíte placky na nudle a ruče přeložíte těsto listové, nakrouháte hlavu zelí a já nevím, co ještě. Ale může to být problém, když fyzička nestačí, záda či klouby bolí. Proto jsou dobré rady drahé, každý si to musí přizpůsobit svým možnostem.

Mně se osvědčilo dělat si doma zeleninovou bujónovou pastu (v článku pod risottem). Z kila kořenové zeleniny mám několik malých skleniček na dosti dlouhou dobu. Je pravda, že ji do omáček moc nepoužívám, neb to není třeba, do polévek ano, v nouzi je vývar hotový coby dup - stačí trošku zeleniny a pár nudlí.

Rady posledních let, jak si dělat vývar doma, jsou spíš rady knížecí. V malé kuchyni se vývar nevyplatí, to potvrzují i šéfkuchaři. Potřebujete ty zbytky, odkrojky. Maso je drahé, když už seženete pár morkových kostí, taky dost stojí, stejně tak hotový vývar ve sklenici nebo zataveném sáčku. Hovězí polévka je luxus a schovávat ještě vývar do vaření? Vydrží jen krátce, na častou přípravu nemá nikdo čas. Zkoušela jsem část vývaru odpařit asi o čtvrtinu a pak dát zmrazit v sáčcích na velké kostky ledu, tak šel celkem operativně použít. Ale rozmýšlela jsem, kam ho dát a kde stačí něco jednoduššího. 

Možná je i varianta z drůbežích kostí a odřezků, když kupujete celé kuře nebo vykostíte stehna či krůtí plátek - v tom případě shromažďuji kosti v mrazáku, až jich je více. Přidávám srdíčka, žaludky, krky či játra, jak kdy.. Dávám dost zeleniny. S tou není problém, ta mi naopak vydrží v lednici v dobrém stavu dosti dlouho. Celer používám spíš řapíkový, ale do polévky může být chutnější bulva. Schovávám i stonky od petržele, případně nožky z hub, košťály, zelené tuhé konce póru a podobně, vyvařit lze leccos. Ostatně játrové nebo drožďové knedlíčky polévku taky výrazně dochutí.

Dnes mi již dávný respekt před haluškami připadá nepochopitelný, ty ze sáčku bych už nekoupila. Na dvě porce stačí tak 300 g brambor, 150 g hladké mouky a jedno vejce, trochu soli. Z půl kila brambor jich je spousta. Víc by už měl strouhat stroj nebo pomocníci... 


O bramborových a jiných nokách jsem psala nedávno. I doma vařené bramborové knedlíky chutnají lépe, už proto, že ohříváním se jejich konzistence a chuť dost pokazí. I ty domácí z mrazáku jsou lepší. Stále používám osvědčený recept s dětskou krupičkou. Výhodné jsou domácí žemlové knedlíky, zvlášť pokud vám zbývá pečivo. I v tomto případě je možno starší housky nakrájet na kostičky a dát zmrazit, až jich bude dost, aspoň šest. Chlebové knedlíky se dělají stejně, ale ještě jsem je nevařila, nějak mi ten chleba nezbývá. Samoržejmě, že nesmí zplesnivět :)


U obyčejných "kynuťáků" váhám, zda je lepší domácí či dobrý kupovaný, nabídka je dostačující. Hotový knedlík ušetří čas i námahu, když strávníkům chutná. Stačí jen pár pokusů a povede se dobře i doma. Knedlům s práškem a z mikrovlnky moc nevěřím, ale jsou dost oblíbené..  

Ovocné knedlíky by podle mě měly být domácí, existuje jich spousta druhů. Jsou s nimi spojené i různé rodinné historky. Třeba můj otec je vyžadoval skoro ze všeho, a takové třešně nebo špendlíky se moc špatně balily! Tedy ne po jednom kuse, dávaly se zhruba tři, ale to se všelijak trhalo, darmo mluvit. Matka  u toho docela brblala, ale přesto mu je vařila. On byl na takové věci nešikovný, dovedl hrát na piáno nebo bušit do psacího stroje, ale i otvírák na konzervy bral do ruky obráceně.


 Budu ráda, když vás to mé nabádání k něčemu postrčí, i děti je možno zapojit. Vážně se není čeho bát - ale chápu, musí být chuť a čas. Času nyní nejspíš bude dost, když se nikam nemůže... 

Dalších témat na domácí vaření mě napadá více, ale - pozor - začínám chystat webovky na vlastní doméně, jak jsem už v létě avízovala. Bude to i hodně práce. Vypadá to, že tento blog ponechám jako konzervu a na nový přesunu přepracovaný výběr. Ono to tak rychle nebude, osoba poměrně blízká, co mi zařídí technickou stránku věci, je taky dost vytížená.


sobota 26. září 2020

Bramborové noky (gnocchi)

Opět jeden pokrm, který lze směle zařadit do série Domácí je lepší... Náklady na jejich přípravu jsou v porovnání s cenou kupovaných noků zanedbatelné a nevyžadují ani tolik práce a času. Klasické bramborové šišky se od nich skoro neliší, ale gnocchi jsou jaksi současnější. V naší kuchyni se výborně uplatní všude místo bramborových knedlíků či halušek, kdyby vám nejely italské verze. 

Recepty vypadají podobně, vybírala jsem a prověřovala různé finty. Osvědčilo se mi vzít brambory uvařené den předem, míň se patlají. Na 4 porce se jich počítá 500 g. Nastrouhala jsem je do robotu a nejdřív samotné pořádně nechala propracovat, samozřejmě se to může udělat ručně. Na bramborovou masu přijde trochu soli a hladké mouky postupně ve dvou až třech várkách, celkem asi 150 g. Těsto by mělo být jednolité, pružné a nemělo by moc lepit. 

Další trik se týká přípravy válečků: na vále posypaném moukou z těsta jsem utvořila na prst vysokou placku, víceméně obdélníkovou. Tu jsem rozkrájela na přiměřené pruhy a z nich válela tenčí prameny. Opravdu to šlo snadno. Pak následuje nakrájení válečků na jednotlivé noky. U toho se musí dávat pozor, aby se neslepily, postupně je oddělovat a prosypávat moukou. Pěkné video najdete tady.

Noky se mohou nechat chvíli odležet, ale většinou se vaří hned. Do většího kastrolu (22 cm) jsem tohle množství dala najednou, nerozvařovaly se, neslepovaly, a za dvě tři minutky byly hotové. Chcete-li je uchovat, můžete je pak prolít na cedníku studenou vodou a promíchat s olejem. Že jsou noky na rozdíl od knedlů z hladké mouky a je jí mnohem méně v poměru k bramborám, jsou lehčí a měkčí. Ráda používám i halušky, které jsou zas rychlejší na přípravu dík syrovým bramborám.

Noky se dělají i z jiných druhů zelenin: z dýně, sladkých brambor, ba i květáku. V těchto případech se přidává vždy i 1-2 vejce, jinak je postup stejný. Dýňové jsem už kdysi zkoušela, šlo to i chuťově. Květákové noky při LOW CARB dietě ušetří aspoň pár gramů škrobů z brambor. Zkusila jsem jich trochu, 2 porce. Měla jsem asi hrnek květáku, uvařený se rozmixuje na kaši. Dala jsem půl vajíčka - celé by to moc namokřilo. Vajíčko jsem rozmíchala v mističce a zbytek použila do jiného těsta. Pak už jen trochu soli a mouka, aby se to moc nelepilo. Muselo jí být ale o dost více, než jsem předpokládala, jinak by z tekutého těsta noky nešly udělat. Určitě tak 1 : 1, a to jsem květák nechala ještě vykapat a trochu ho i zmáčkla, abych vodu vypudila. Uvařit ty chuděry šly, chuťově však více připomínaly klasické noky z mouky nebo krupice (rcp najdete tady). 

sobota 11. listopadu 2017

Dýňové recepty

Vyměňujeme kuchyň, a tak o huse, které se ujali naši mladí, snad poreferuju příště. Baví mě dýně.



Něco se v kuchyni dělat už dá, ale ještě není vše na místě a v okolí je rovněž vše v provizorním módu. Poslední řemeslníci po dodělávkách odešli včera před sedmou...

Ale dýně jsem si obstarala už předtím. V kuchyni vydrží přibližně do Vánoc. Muškátovou či máslovou jsem letos zatím neměla. Měli jsme dvakrát špagetovou, jinak samá hokaida, jsou nejlepší. A nemusí se loupat. Kontroluju je, a když se objeví podezřele měknoucí místečko, vykrojím - když zavadne, vydrží bez újmy další dva dny, ale radši dýni buď hned zpracuju, nebo z ní udělám na později pyré (peču nebo vařím). To vydrží v lednici i týden, taky se může zamrazit. Zasterilovat jedině hodně pořádně, tj. vařit důkladně cca hodinu, a to 2 dny po sobě.


K oblíbené polévce a omáčce jsem letos přidala další slaný recept, a to dýňové risotto. Už jsem se o něm zmiňovala, doplním podrobnosti. Základem je kulatozrnná rýže.
Nejdřív na oleji s máslem orestuju cibulku a porci syrové dýně, nakrouhané na hranolky neb pokrájené (hokaido se slupkou). Přidám suchou rýži a podliju bílým vínem, odpařím, trochu osolím a opepřím. Postupně přidávám vývar. Nyní to zjednodušeně dělám tak, že asi lžíci své bujónové zeleninové pasty (viz níže) přidám hned do pánve a dolévám pak už jen horkou vodu...Míchám, dolévám, odpařuji, až je rýže akorát, tedy na skus, ne rozvařená. Nakonec přidám trochu parmazánu ap., pepř, kousek másla...a podávám.

Bujónová zeleninová pasta
Upravila jsem si recept od Benedetty. Nakrouhala jsem kilo polévkové zeleniny, může být i kus cukety, kedlubna, kapusta, houba, pór, zbylé zelené natě, rajče...víc druhů dá lepší chuť. Restovala jsem na pár lžicích oleje tak 20 minut, přidala sůl (100 g) a dál restovala ještě asi 10 minut, až vše změklo, pak jsem tyčákem vytvořila pastu, aby byla co nejjemnější, a trochu ji na pánvi dosušila. Bylo jí kolem půl kila. Ve skleničkách v lednici vydrží jistě 3 týdny, mimo ni cca 1-2. Nejlépe je vše zasterilovat, tedy povařit 20 minut ty malé skleničky ve vodě. Může se dát i zmrazit. Na jednu porci zeleninové polévky jsem dala lžíci pasty. S nějakou zavářkou je to taky super rychlovka, ale pozor, neudělá se průhledný vývar, ta zelenina v něm všechna pořád je. Do polévek, omáček a dalších jídel se však hodí přenáramně. Skvělý polotovar, žádné přidané zbytečnosti.


Ovšem dýňové moučníky, to je moje. Zkouším různé náplně do různých těst, starší rcp tady. Doporučit můžu obě:

Korpus z křehkého těsta (nebo listového), příp. ze sušenek (250 g) a 60 g rozpuštěného másla

Náplň 1: 1 šálek dýňového pyré, 1 vejce, 1 tučný tvaroh, hnědý cukr, 2 lžičky koření (skořice, mušk. oříšek, nové koření, hřebíček, zázvor)

Náplň 2: 400 g pyré, 2-3 vejce, 250 ml smetany ke šlehání, hnědý cukr 120 g, 1 lž. škrobu, koření jako výše + špetička pepře

Dýni hokkaidó neloupeme, vydlabeme semínka, pokrájíme na větší kostky a upečeme v troubě nasucho nebo uvaříme ve vodě jako brambory a slijeme. Rozmixujeme. Přidáme další suroviny a dochutíme. Koláčovou formu
s předpečeným korpusem naplníme a pečeme asi hodinu, až náplň zpevní.


Dýňová roláda

Rolády nějak vůbec nepeču, ale povědomí o nich z dětství mám, máti dělávala obyčejnou piškotovou ze 3 vajec plněnou marmeládou, že to bylo hned hotové, šlehačka navrch.
Recept jsem vyšpekulovala z netu, trochu upravila - není to nic obtížného.


Na těsto na 1 plech: ušlehat 3 vejce se 120 g cukru (i méně), přihodit 170 g dýňového pyré a 120 g mouky s dvěma lžičkami prdopeče. Koření jako výše, stačí i jen skořice a hřebíček. Rozetřeme na pečící papír ještě vymazaný a vysypaný moukou. Pečeme asi 15 minut, aby těsto nelepilo.


Po vytažení z trouby na něj položíme vlhkou (hodně vyždímanou) utěrku, přiklopíme tácem nebo druhým plechem a obrátíme. Sloupneme hned ještě zatepla pečicí papír a s utěrkou opatrně zarolujeme. Necháme vychladnout.
Na krém smícháme 80 g povoleného másla s necelým hrnkem moučkového cukru a přidáme dva tučné tvarohy ve vaničce (příp. syrovátku z nich slijeme) a vanilkovou esenci. Roládu naplníme A zabalíme do fólie, dáme zatuhnout a proležet do lednice. Můžeme před podáváním pocukrovat.


Manipulace s utěrkami ap. se nebojte, to jde dobře. Když se těsto někde roztrhne či praskne, nevadí, krémem se to slepí. Krému se vám bude zdát možná dost, ale on se slehne-vsákne. Já spěchala s máslem, nebylo úplně měkké, tak mi zůstaly trošku hrudky. Taky tvaroh by měl mít pokojovou teplotu, aby máslo nezdrcnul...
Vypadá to docela hezky, Ne?

pondělí 9. listopadu 2015

Jak udělat bác...

Tedy upekla jsem bác, též báč, kramflek či vošouch. Byl to zas jeden z mých dávných restů.



Asi tak před třiceti lety mi jedna kamarádka u ní na chalupě poblíž Čimelic vypravovala, že tam sousedka peče takový bramborák v pekáči v troubě, ze syrových brambor. A že je to moc dobrý, není to mastný a taky že tam dává do pekáče mák, celý mák. No, moc jsem o tom tehdy nedumala, protože pokusy, jak upéci bramborák na pánvi bez tuku, nepřinesly žádné poživatelné výsledky. A zrovna jsem ani neměla příležitost ten zázrak ochutnat na místě, ani na sdělení receptu nedošlo, prostě bramborák v troubě zůstal ve stavu utajení. Ještě jsme o něm párkrát mluvily, kamarádka ho snad i zkoušela, ale nějak se to nevedlo. Seznámila jsem se pak s typově podobným kucmochem z Pojizeří, ten ale je z vařených brambor a nadlehčuje se bílkovým sněhem.


Postupně se mi vyjevilo, že jde o bác či báč, který se v tenčí vrstvě peče v pekáči se sádlem a nadlehčuje se kynutím. To byla ta zásadní informace, která zpočátku chyběla! Asi proto, že v té době nebylo kynuté těsto moc v módě, sama jsem ho dělala jen výjimečně. Vařilo se spíš šup šup, když byly malé děti.
Chodský či jihočeský bác se podával samotný nebo také k houbové omáčce, dá se tedy použít i jako příloha místo knedlíku. To jsem plánovala, ale pro blížící se Restaurant Day jsem přece jen dala přednost knedlům, protože v tom množství a s předstihem pečený by kynutý bác nemusel dopadnout úplně dobře.

Na zkušební várku do jednoho pekáče formátu A4 jsem si odměřila 1/4 l mléka, asi třetinu dala trochu přihřát a nechala vzejít půl droždí (21 g) se lžící mouky. 400 g brambor jsem oloupala a nastrouhala najemno, trochu vody slila a zalila zbylým mlékem. V některých receptech se dává mléko horké. Přidala jsem jedno vejce. Zahustila jsem 250 g mouky, ideálně směsi hladké a polohrubé, přisolila, přidala nastrouhaný česnek a cibuli, majoránku, vzešlý kvásek a zamíchala. Hustota těsta bramboráková. Budete-li jíst bác samotný, přidává se pokrájené uzené nebo škvarky, asi 150 g. V pekáči jsem rozpustila pár lžic sádla, ještě tam patří ten mák, který jsem ale vynechala. Trochu sádla jsem dala i navrch. Bác jsem pekla v předehřáté troubě (200°), až měl krásnou barvu a nelepil se na nůž.
Jedli jsme ho se zelím a uzeným. K té omáčce si ho dovedu představit docela dobře. Ohřát lze i na pánvičce nebo se jí studený. A kolegyně od Příbrami taky potvrdila, že to je ono. Omastit ho můžete i více, pořád to bude méně mastné než klasický bramborák na pánvi.

čtvrtek 2. ledna 2014

Gratin dauphinois

Tentokrát jsem po všelijakých pokusech od oka a podle odhadu a nálady chtěla zkusit opravdické gratinované brambory, tedy gratin dauphinois. Ne že by jiné zapečené brambory, které dělám běžně, nebyly k jídlu, ale přece jen jak se zabývám tím vařením víc, ráda si ověřím, jak něco má vypadat v originále, než se zas s klidem pustím do různých variací.
Zní to totiž krásně francouzsky nóbl, evokuje mi snad blahé doby přelomu století 19. a 20.



Ovšem to jsem nevěděla, do čeho se pouštím... gratin dauphinois má ještě o sto let víc (1788). Název souvisí s původně samostatným středověkým státem Dauphiné, které, jak název napovídá, má ve znaku delfíny. Později toto území dostával francouzský korunní princ i s titulem dauphin. A zde právě při jakési hostině pro místní radní byl předložen gratin dauphinois, obložený pečenými ptáčky-strnady. To není nic divného, vždyť recept na ně najdeme ještě před sto lety.
Co je pro gratin dauphinois typické? V originále se používají jen brambory, mléko se smetanou, sůl, pepř, muškátový oříšek, česnek a kousek másla na vytření formy.
Důležité jsou odrůdy brambor, bohatší na škrob, který pak mléko se smetanou správně zahustí a udělá kůrčičku. Aby se nevypláchl, brambory se po nakrájení již nesmějí omývat.
Nepatří do nich sýr ani vejce, to už není gratin dauphinois nebo také gratin à la dauphinoise. S pojmy je to celá věda, třeba pommes dauphiné jsou smažené nočky z bramborového pyré s těstem.
Zdroje: 1, 2, 3, 4, 5


I tak existuje více variant, mě s vidinou ušetřené práce i kalorií zaujal nejvíce tento snadný recept:
Brambory omyjeme a nastrouháme na tenké plátky (ideální je použít mandolínu). Vzhledem k jejich síle se slupka pečením prakticky ztratí. Neoplachujeme, ale rovnou skládáme vrstvy do pekáčku vymazaného máslem, solíme, pepříme, přidáme muškátový oříšek. Vše zalijeme mlékem skoro po vrch, který ještě poklademe kousky másla. Na 800 g brambor potřebujeme litr mléka (nebo namícháme se smetanou v libovolném poměru). Napoprvé se mi zdálo, že se brambory utopí, ale ne - je to správně.
Pečeme v mírnější troubě (cca 150 stupňů), až se mléko vsákne i odpaří a navrch se utvoří zlatavá kůrka. Podle velikosti pekáče to trvá tak 1,5 až 2 hodiny.


Tyto brambory se podávají jako příloha, my k nim měli pomalu pečenou krkovičku na houbách. Sušené houby jsem předem namočila a osolenou a opepřenou krkovičku jsme rovnou vložila do přiměřeného pekáčku, podlila namočenými houbami a trochu pivem a dala s poklicí dusit-péci na tři nebo čtyři hodiny opět při 150 stupních. Na poslední půlhodinku stačí poklici sundat a zvýšit teplotu, aby se maso opeklo.


Myslím, že v nastávajících dnech takový tip na jednoduché, ale chuťově nikoli fádní jídlo můžete dobře využít.
Není třeba zvláštních surovin ani námahy - to není špatná nabídka, co myslíte?

neděle 11. srpna 2013

Šunkofleky tradičně i netradičně

Zrovna šunkofleků jsem v různých podobách snědla za život dost na to, aby mě moc nelákaly. Když ale on osoba blízká je má tak rád...uvolím se tedy je aspoň jednou dvakrát do roka připravit.




Jenže dneska to není jen tak, vybrat na ně správné suroviny. Ze semolinových těstovin a libového uzeného je prostě neuděláte! Jednou jsem je v nouzi zkoušela z vrtulek, no to byla hrůza, vypekly se do střepů!
Tak jsem nyní snad v druhém či třetím krámě konečně dostala vaječné fleky a v řeznictví si počíhala na uzená žebra.
Žeber jsem koupila více a vykrájela jsem z nich masa asi polovinu původní váhy. I tak se to ještě vyplatí, stály za kilo 39,90, ale hlavně je na nich maso prorostlejší, což je podmínka nutná.


Fleky jsem uvařila, maso jen pokrájela a smíchala, dala jsem ho asi půl kila a druhou půlku jsem zmrazila. Smíchala jsem ve skleněném pekáči, vymazaném. I půl pokrájené cibule jsem tam přidala, osolila, opepřila, přimáčkla. Na zalití jsem vzala více vajec a hustší zakysanku, ideálně by mělo být vše spojené. Pak už jsem jen zapekla a dopadlo to celkem dobře, osobě blízké chutnalo.


Na 5-6 porcí jsem použila:
500 g vaječných flíčků (zvlněných), 1 kg uzených žeber (=500 g masa), 4 vejce, 200 ml hustší zakysanky, sůl, pepř, půl cibule.

Pak jsem ještě čekala na příležitost k využití té druhé části masa z žeber. Asi po měsíci se hodilo - koupila jsem více paprik k plnění, ale nechtělo se mi je péci s mletým masem ani se sýrem, a tak i vzhledem k přebytku špaget jsem upekla "šunkofleky v paprikách".
Na náplň jsem pomlela uzené maso a kus tvrdého sýra, přidala několik bílků (nebo vajec - ale já měla bílků přebytek z pečení), cibulku, pokrájené špagety a spojila do nádivky, kterou jsem naplnila půlky paprik a zapekla.
Byl to takový pokus, jak propašovat do jídla více zeleniny, a potřebovala jsem připravit něco pro pomocníky, aby se to dalo snadno ohřát. Uvidíme, co na to řeknou.


středa 20. března 2013

Mrkvové pyré podle Veroniky Žilkové

Zkazky o mrkvovém, případně celerovém pyré znám vždy doprovázené odmítavými úšklebky. Tato představa se mi zkrátka spíše příčila a okolí rovněž. Pokud ještě za mého dětství někdo přijel z bájného Západu a vyprávěl o skvělém mrkvovém pyré, nevěřil mu nikdo.


Z toho důvodu jsem se ani nepokoušela něco takového vařit - až jsem pár let zpátky viděla v jakémsi Prostřenu, jak Veronika Žilková vaří toto pyré dohromady s bramborami. Měla to vymyšlené tak, že stačil jeden hrnec, brambory pokrájené na běžné čtvrtky a mrkev na malé kousky - vysvětlovala, že musí být o hodně menší, aby se uvařily zároveň, a že mrkve nesmí být moc.

To mě celkem zaujalo jako dobrý trik, ale nechala jsem to být.
Až jsme se s přáteli bavili o mrkvovém pyré a polévce a já přesvědčovala, jak je polévka skvělá, někdo mi přizvukoval, že se po ní v Anglii můžou utlouct. A že to pyré je taky oblíbené.
Tak jsem si řekla, že může-li být výborná mrkvová polévka, stálo by i to zatracované pyré za zkoušku a při nejbližší příležitosti jsem se do toho s odhodláním pustila. Nemůžu napsat s nadšením, to ne.


Dala jsem vařit brambory a k nim asi čtvrtinu objemu mrkve, nakrájené jen na silnější kolečka, tedy tak 2-3 mm. A to bylo celkem akorát, spíš je dobré vařit déle, až mrkev pořádně změkne. Jestli se brambory trochu rozvaří, tolik nevadí, já je měla o něco málo převařenější než normálně.


Kaši jsem rozšťouchala a potom přidala mléko a vzala jsem na ni tyčový mixér. Ani měkké kousky mrkve se šťouchadlu nepodvolily. Kaše byla hezky oranžová a chutnala docela zajímavě, mnohem líp než dušená mrkev s bramborem. Hurá, dokázala jsem to :) Prostě překonala jsem původní nechuť a předsudky a zjistila jsem, že je to další prima příloha!


Hodí se dobře k pečeným i dušeným masům, uzenému. Moje zkušební kombinace, kterou osoba blízká odmítá, je na fotce - vynikajícně jsem si pochutnala. V pyré nesmí mrkev převládat, ale vyzkoušejte si to podle vlastní chuti.

středa 17. října 2012

Bramborový závin s masem

Nevím, jak moc je pečení z bramborového těsta rozšířené - závin jsem z něj dělala vlastně poprvé a neznám ani nikoho v okolí, kdo by ho pekl. Možná trochu zvláštní, ale je to pravda.
U nás doma bramborové těsto dělávala jen babička, ale ač jsme jí se sestrou vydatně pomáhaly (více zde), už nevím, jestli se taky peklo, nebo jen vařilo. Možná nějaký závin s uzeným a zelím mohl někdy být.
V rámci rychlé a jednoduché kuchyně pracující ženy se matka vyhýbala nejen kynutému, ale i bramborovému těstu a používala moderní směsi v sáčku. Vařit den předen brambory a pak se s nimi loupat? To by ji zdržovalo.
Sama taky nerada loupu brambory, ale přece jen pro tu zábavu to občas ráda podstoupím. Kvůli výborným šiškám a ovocným knedlíkům, kucmochu, bramborové bábovce s masem anebo kynutým bramborovým koblihám. I jiné recepty by se našly...
Na bramborový závin jsem si myslela taky už déle - zajímavé na něm je, že těsto je nejen úsporné, ale i dosti zdravé - dává se polohrubá mouka (asi polovina váhy brambor), jedno vajíčko, sůl. Těsto by nemělo moc lepit, ale s moukou je třeba co nejvíce šetřit. Jako každé bramborové těsto i toto brzy řídne, proto se má zpracovávat ihned, žádné odpočívání.


Nejprve jsem si zamíchala masovou nádivku z doma mletého libového bůčku, klasicky se strouhankou, cibulí a vajíčkem.


Těsto na mísu nelepilo, ale jak vidno, s válením byl trochu problém - musela jsem do něj ještě trochu mouky zapracovat, aby šlo rozválet na jakoustakous placku o síle 3 - 5 mm. Přenášela jsem ji na válečku a nepravidelnosti dolepila, těsto je měkké a poddajné. Ceý závin by se mi rozpadl.


Že nejsou zcela vzhledné?


Nakonec se právě ty nerovnosti pěkně upekly a vypadaly mnohem lépe a zajímavěji než nudně rovné a hladké části :)


Závin z bramborového těsta mě příjemně překvapil. Těsto nebylo tuhé ani suché, jak jsem se obávala, trochu se promastilo nádivkou. Teplý chutnal lépe, ale dal se jíst i zastudena. Se zeleninovým salátem vydal na slušnou večeři i do obědové krabičky. Náplň by se mi líbila i zkombinovaná se zelím nebo špenátem, to příště zkusím.