Zobrazují se příspěvky se štítkemJídla z masa. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJídla z masa. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 8. října 2020

Játra na pórku

Rychlovky jsem už dlouho žádné nepřidala, Ne že by na ně nedošlo, ale když použiju už nějaký polotovar nebo zbytek, tak mi to ani jako vaření nepřijde. 

Dnes jsem si od další várky surovin na paštiku oddělila porci kuřecích jater. Nejdřív jsem si ale očistila a nakrájela nahrubo skoro celý pórek (už bez bílé části, tu jsem zapékala) a orestovala ho na směsi másla a oleje. Játra jsem musela trochu očistit od blanek a žilek, pak už jen opepřit a osolit (ano, proti zavedenému pravidlu osolení před úpravou nemá na ztvrdnutí vliv, potvrzeno i Z. Pohlreichem) a hodit na pánvičku, kde jsem pór jen shrnula trochu ke straně. Mezitím jsem si dala ohřát v MW zbylou rýži rovnou i se sáčkem, v kterém jsem ji měla v lednici. Může být i krabička s víčkem, volně přiklopeným. Předtím rýži jen trochu navlhčím a je jak nová. Kdybych neměla rýži, uvařím kuskus, ten je taky hned. 

Játra se  musí orestovat rychle a prudce, aby se nevysušila. Většinou je nakonec podliju trochu vínem, to jsem dnes neměla. I použila jsem všestranný fernet, asi dvě lžíce. Dá se vzít i stejné množství vody, prostě tekutiny, aby se vytvořilo trochu šťávy z přípečků. Trvalo to asi 12 minut, to by šlo. 

Druhý den jsem k nim přidala další pórek, protože jsem ho předtím všechen vyjedla, a ohřála zbylé noky, taky dobrá varianta. A ani po ohřátí játra "neztroupelnatěly", zkrátka drůbeží jsou narychlo nejlepší a vůbec nepřipomínají tu hnusnou drolivou a dusivou hmotu z jídelen, co odradila od pojídání jater celé generace :)




sobota 19. září 2020

Fernetová omáčka

"Tak udělej ferneťačku," slyším kamarádku telefonicky radit dceři s večeří. Cože? To jako vážně? Řekla f-e-r-n-e-ť-a-č-k-u? Když hovor ukončila, nemohla jsem se na to nezeptat. "Ale to jo, to my vaříme už dávno, je to vlastně podle tebe. A je to jednoduchý." "??? Podle mě... Zvláštní..." Vtom jsem si uvědomila, že asi nějaký základ to mít bude, protože fernet skutečně dávám na dochucení do paštik, neb je to 2 v 1, spojuje nutný alkohol a vhodné koření. Není vyloučeno, že jsem někdy ležérně poznamenala, že se může dát do všeho. A že v hospodě se taky dával do hovězí polévky rum... "Tak to jo," odsouhlasila jsem to. Teprve mnohem později, po letech, jsem se na ten recept vyptala podrobněji.


Jde o dušené maso podle rodinného receptu, zpravidla vepřové (ramínko), které se dochutí trochou fernetu a zjemní smetanou. A že když dávám já fernet do všeho, tak kamarádka to zkusila aspoň do té omáčky, protože na paštiku si netroufá. Nu, musela jsem se do ferneťačky pustit co nejdříve, abych věděla, co jsem to vlastně inspirovala :)

Na asi čtyři porce jsem vzala  3/4 kg krůtího horního stehna, to už počítám bez kosti, předpokládala jsem, že se dosti smrskne (a taky že jo). Nakrájela jsem jakés takés kostky i s kůží, ta se vypeče. Spíše mírně jsem osolila, okmínovala, opaprikovala. Maso jsem dala osmahnout na 2 lžíce sádla a mezitím jsem si nakrájela 100 g slaniny, 3 cibule a pár stroužků česneku. Navíc jsem přikrájela jeden celerový řapík, nemusí být. Když bylo maso dost hnědé, orestovala jsem s ním i všechnu zeleninu a slaninu, pak přiklopila pokličkou a nechala dusit. Ani podlívat nebylo třeba, tekutinu pustí i ta zelenina. Zhruba po hodince bylo vše měkké. Stačilo dochutit asi 3-4 lžícemi fernetu - musí se chvíli provařit, aby se chutě propojily, a přidat trochu smetany ke šlehání (cca 100 ml), tedy půl kelímku. Hustá, dobře ochucená omáčka s krůtou ladila. V originále se dává ještě majoránka, na tu jsem nějak zapomněla, a jako příloha jsou prý nejlepší bramborové knedlíky nebo těstoviny, nám ferneťačka chutnala i s rýží. 

Nebála bych se dát fernet hned k dušení, trochu by pomohl masu změknout, ale u krůty to nebylo třeba. Zkusím příště.


sobota 13. června 2020

Citrónové kuře s rýží v 1 hrnci

Přidávám zas jedno jídlo z kategorie šikovných, vařila jsem ho poprvé a krásně se povedlo, dokonce fotky se velice podobají těm na Pinterestu :).


Recept jsem našla opět při hledání řeckých jídel do své nové knížky a nakonec jsem ho vyzkoušela místo kuřete na paprice...na tu smetanovou omáčku bylo nějak moc dusno.

Nejlépe se hodí horní kuřecí stehna, počítám tak dvě na porci, čili zhruba kilo na 4 porce. K tomu 2-3 citróny a 3 sběračky rýže.
Maso se dá aspoň chvíli namarinovat, tj. promne se s ostrouhanou kůrou ze 2 citrónů, solí, pepřem, tymiánem a 2 lžícemi citrónové šťávy. V pekáči nebo velké pánvi, co jde strčit do trouby, jsem nejprve maso opekla, aby mělo kůrku, pár minut po každé straně. Dala jsem pod něj trochu oleje a másla. Porce jsem vyndala a dala orestovat jednu cibuli a asi tři stroužky česneku vcelku, na to nasypala rýži, nadrobila bujón (mám svoji zeleninovou pastu, ale hodí se i kostka), nalila zbylou marinádu a 6 sběraček vody, osolila a počkala, až začne vše vařit. Pak jsem navrch rozložila opečené kousky masa a k nim přidala citrón na kolečka.


Zakryla jsem poklicí a dala do trouby 180 stupňů teplé. Můžete taky zakrýt alobalem, nemáte-li vhodný pekáč s víkem. Pekla jsme tak 40 minut, to byla rýže ještě dost mokrá. Bez víka jsem pekla na vyšší teplotu shora ještě asi 15 - 20 minut, až se kuře podobalo těm fotkám u receptu... A to je vše. Navrch se může nasypat trochu něco zeleného pro ozdobu.

Osolené jsem to měla dobře, možná mohlo být více té kůry a česneku. Rýže byla citrónově nakyslá, ale dost šťavnatá, kuře ok.
A komu se ta rýže nezdá, tak doporučuju prakticky stejný recept, ale s bramborami. Tam se může dát více koření (paprika, byliny) a namarinovat vše i s klínky brambor a péci hned najednou.

úterý 7. ledna 2020

Jeden recept, ale dvě různá jídla

Svátky, masopust a zimní období vůbec si žádají i pořádné jídlo z masa.



Měla jsem trochu komplikovanější zadání, a to slavnostnější pokrm bez vepřového, tedy nějaké hovězí, neb drůbež byla též shledána jako nezajímavá, tzv."to máme furt". Zvěřinu ani králíky zas ti mí vybíraví strávníci nejedí, no a chystat dvě menu jsem nechtěla.
I zamýšlela jsem se, jak to hovězí udělat měkké a šťavnaté, aby bylo dobré i pro děti, ostatně muž si na "nedopečené" steaky taky nepotrpí. Projížděla jsem recepty na Pinterestu a našla, co mě zaujalo: pečené hovězí hrudí...hm, no, ale nějak jsem si nedovedla vybavit, zda jsem ho někdy taky viděla na krámě! Leč zrovna mi padl do ruky leták jednoho hypáče, a tam ho nabízeli.Tak to bylo znamení...podařilo se mi maso koupit tak, abych ho mohla začít dělat za dva tři dny a nemusela ho mrazit.
Hrudí se dělá déle a pomaleji, peče se na různé způsoby, mě zaujalo použití suché marinády, kdy se maso žádnou tekutinou už nepodlévá! Tak se spíše peče než dusí, a to se ukázalo jako správná volba.


Pečené hrudí se suchou marinádou
Na 5-6 porcí mi stačilo 1 1/4 kg hrudího, ale pekla jsem ještě navíc 3/4 kg loupané plece. Na marinádu jsem smíchala zvlášť v misce lžíci soli, dvě lžíce cukru, po lžičce mletého pepře, nového koření, dobré papriky, kmínu (může být i římský), koriandru, zázvoru a granulovaného česneku. Celý kus masa jsem vším obalila. To se může udělat i den předem a odložit maso v sáčku do ledničky. V pekáči jsem rozpustila asi 4 lžíce sádla a k tomu přihodila jednu velkou cibuli na proužky. Na maso navrch jsem položila dosti plátků slaniny. Zakryla jsem poklicí (nemáte-li pekáč s poklicí, zakryjte dvojitým alobalem) a šoupla do trouby na 165 stupňů a pekla 4 hodiny. Šťáva, kterou maso s cibulí pustilo v kombinaci se sádlem, ho upekla velmi pěkně, výpekem jsem maso přelívala ke konci jen párkrát. Vypadalo už dosti měkce, dalo by se hned podávat - dopékala jsem ještě druhý den necelou hodinku a trochu dokončila šťávu s pomocí hořčice, dobré sójovky a barbecue omáčky, ale jen decentně.
Hrudí bylo opravdu šťavnaté, pochválené, plec o něco sušší, víc se drolila. To koření jsem trefila, nic se netlouklo ani nedominovalo a chuť vyšla taková opravdická masová, nic překombinovaného.
Muž pravil, že to snad bylo nejlepší maso, co jsem kdy vařila - prý aspoň v tomto bytě, což je 15 let. Pravda je, že hovězí zas tak často nedělám. Jako přílohu jsem dávala brambory šťouchané s mrkví a napodruhé rýži se zeleninou.



Pečená krkovice se suchou marinádou
Opět jsem měla kus tak 1 1/4 kg masa, nakořenila jsem ho skoro stejně a pekla opět bez podlévání na 165 stupňů, vepřovému stačily 3 hodiny.


Chuť masa je přece jen jiná, ale v kategorii pečeného vepřového by jistě dobře bodovalo. Slaniny a sádla jsem dala o něco méně, jenže to jsem ani nemusela, maso bylo spíše sušší. Šťavnaté, ale skoro málo tučné. Podávala jsem klasicky s jablkovým zelím a bramborami.



P.S. Kdo se diví, že mám nějak lepší fotky, tak si taky všiml, že jsou z nového tlf, holt to fotí samo...ještě přidám lepší obrázek i k polenům, vyšlo letos konečně více dle mých představ.

středa 23. října 2019

Podzim? Maso 5x jinak.

Už se dělá chladněji, a tak přicházejí i chutě na pořádnější kus masa, nejlépe měkkého, s omáčkou nebo "pořádnou" šťávou... a jak jsem mezi mladšími hospodyňkami a kuchaři zjistila, bývá jim docela záhadou, jak takové maso připravit. Dušené nebo pečené maso patří k základům a nic obtížného na tom není, jen vyžaduje více času, než opečení či opražení na pánvi.


Větší kus masa, kolem kila, předem svážu provázkem, aby lépe drželo tvar, solím a pepřím vždy. Opéci stačí rychle, dávám směs oleje a sádla a kousek špeku pro chuť, někdy máslo. S cibulí, česnekem a dalším kořením nebo zeleninou dusím pod pokličkou, ten kus vcelku dávám do trouby. Podlévám nejčastěji stolním červeným vínem, stačí i voda a trochu bujónu (dělám si svůj zeleninový). Dvě hodinky to jistí, lze dusit i déle na menší teplotu, kolem 100 stupňů. Maso musí jít samo od kostí.
Tato základní UHO (univerzální hnědá omáčka), kterou muž žádá nejčastěji, se už nemusí moc zahušťovat, případně si vypomůžu troškou instantní jíšky. Záleží, jak se povede maso, ale není to ani tak o jeho druhu, spíše o jeho zpracování či skladování, a to pohledem nezjistíte. Některé prostě pustí spoustu vody a je vláknité a nedobré, a je jedno, jestli ho máte od řezníka či zabalené z hypáče, jestli je z býka nebo z krávy, z Čech, Polska či Botswany...jindy nějaké nic moc překvapí zas příjemně. Žádné pravidlo jsem v tom zkrátka neobjevila.
Dušené maso lze vylepšit jakoukoli omáčkou, co jsem nedávno vařila?

Hovězí "osso buco"
Jde o kližku, krájenou i s kostí napříč. Originál je z telecího s italskou chutí. Maso jsem opekla a dusila s mrkví a řapíkem, podlité červeným vínem. Ty dvě porce stačilo dát na pánev na sporák a přikrýt poklicí. Maso se hodně zmenšilo, zasyrova pokrývalo celou plochu pánve! Chutnalo však dobře, kližka zklame málokdy.


Telecí karbanátek
Jde o telecí přední, hodí se i na pečení. Byl to právě kus, kterému jsem moc šancí nedávala a dopadl skvěle. Maso i s kostmi jsem svázala, opekla a dusila v troubě nejprve zakryté a po změknutí odkryté, s cibulí a řapíkem celeru. Inu maso jako dort, pěkně šťavnaté, za pár hodin :)


Pečené vepřové
Neodolala jsem špičce z boku, vypadala pěkně a pekla jsem ji více do křupava i s kouskem kůže, litovat jsem mohla jen toho, že masa nebylo aspoň dvakrát tolik :) I vnučka si na něm pochutnávala.


Krůtí s dýňovou omáčkou
K neutrálnímu krůtímu stehennímu plátku jsem přihodila kostky dýně, kusy masa pak vyndala a šťávu s dýní a cibulí rozmixovala. Přidala jsem smetanu a dosti nasekaného česneku a skvělá omáčka byla hotová, nejlepší je s žemlovým knedlíkem. Taky se snadno ohřeje a převeze, potřebovala jsem ji na víkend s sebou.


Opilé kuřecí paličky
Kuřecí paličky s kořeněnou sladkokyselou omáčkou dělám zhruba takto. V létě nám chutnaly, tak došlo na repete. Chce to hlavně dobrou sójovku, med, česnek, zázvor, trochu vína...ale nebojte se většího počtu ingrediencí, postup je směšně jednoduchý: vše povařit, vyndat maso, zredukovat omáčku a podávat. Dokonalé jsou s rýží i bramborovou kaší, do které se může přidat i trochu mrkve jako na obrázku.


Ať je vám tenhle report inspirací pro nadcházející dny.

čtvrtek 16. května 2019

Marinovaný losos v troubě

Jde mi to psaní ztuha z různých důvodů, ale dnes jsem se odhodlala téměř zatepla sepsat, jak jsem si poradila s lososem, aby splňoval moje maximalistická zadání.



Potřebuji totiž luxusnější chod na rodinnou letní oslavu, aby nezabral mnoho času a sil kuchařky v den konání, aby se dal šikovně a vzhledně servírovat, dobře doplnit saláty, zeleninou, dresinky, přílohami, a aby to všichni jedli.
Lososa jsem zvolila jako lehčí jídlo. Vepřové jsem vyloučila (nikoli z náboženských důvodů, ale kvůli létu). Drůbež vcelku se špatně porcuje a obírá, kousky zas nevypadají dost luxusně. Jehněčí nebo králičí by u všech neprošlo, stejky pro cca 14 lidí by spotřebovaly moc času i síl u plotny, na rostbíf se specializuje pan syn atd. atd.
Když se mi to ani po pár dnech nezdálo jako špatný nápad a manžel to taky schválil, začala jsem hledat inspirace na Pinterestu. Obyčejně totiž lososa jíme 2-3x ročně, tak ho jen opeču, případně podávám s koprovkou. Ale kombinace marinády a patnáctiminutového pečení v troubě se mi zdála pro daný účel fajn. Když dám filety do keramických pekáčů, můžu rovnou servírovat na stůl a je to. Ještě nevím, zda nakrájím na porce před pečením, obávám se, aby se mi pak celý filet moc nerozpadal.
Ve všech receptech byly použité filety bez kůže. Když se odřezává nožem, nejde to úplně snadno, ale na její odstranění jsem našla trik přímo od rybářky z jakési americké tržnice: péci nejprve 5 minut kůží navrch, pak ji lehce sloupnout a už jen přelít párkrát marinádou. Další věc, co vyzkouším.


Zkušební dvě porce jsem namarinovala večer předem. Stačí sice i 1-2 hodinky, ale já potřebovala zjistit, zda to takhle bude fungovat, abych pak naostro ušetřila ten čas.
Měla jsem 300 g syrové ryby. Na marinádu jsem smíchala 3 lžíce oleje, 3 lžíce dobré sójovky (Kikoman), 2 lžíce javorového sirupu, 1 velký nasekaný stroužek česneku, stejně syrového zázvoru a trochu nahrubo mletého pepře. Solit netřeba, stačí ta sójovka. Stačí smíchat. Do marinád se dává ledacos, taky se mi líbila kombinace hořčice, medu a pomeranče.


Zapékačku jsem vložila do sáčku a vše šlo do lednice. Pak už jsem jen půl hodiny před obědem rozehřála troubu na 200 stupňů, ale chtělo by to spíše více, cca 220. K rybě jsem přidala zkusmo i pár stonků chřestu.
Po pěti minutách mi kůže šla sloupnout jen částečně, dala jsem jí tedy ještě 2-3 minuty a podařilo se mi to krásně a lehce. Přelila jsem marinádou a dopekla.


Porce zůstaly dosti pohromadě, to myslím naservírovat půjde. Nebyla jsem si jistá tím česnekem, ale chuťově byl losos skvělý, lehounce pálivý po zázvoru, jemně nasládlý, voňavý a šťavnatý. Natrénováno tedy mám, a až přijde čas, už jen doladím detaily:) Pak dám vědět, zda se vše povedlo.

středa 10. ledna 2018

Trochu exotiky

Inspirací pro nové chutě v kuchyni jsou stále častěji exotická jídla ze zemí hodně vzdálených.
Ty jsem sice nikdy nenavštívila, to mě ani neláká, ale autentické restaurace jsou i u nás, tak si jeden může udělat představu, jak má jídlo vypadat a chutnat, pokud ho chce připravit doma.




Receptů je i plný net, na jejich vyluštění není třeba kdovíjakých jazykových znalostí, navíc jsou už i fotky a videa. Jde spíš o rychlovky, a to je mezi mladšími generacemi populární.

Nezdá se mi moc spolehlivé něco vařit jen podle receptu, když nevím, jaký má být výsledek. Když vzpomenu, jak jsem se pokoušela vařit podle čínské kuchařky Počítání nudliček v jarní polévce (najdete v Cukru na nitku, počátek 70. let)! Vše se něčím nahrazovalo a krom vyprávění vyvolených, kteří někdy navštívili známou čínskou restauraci ve Vodičkově ulici, jsme neměli o daném jídle žádnou konkrétní představu!
Pro mě to má ještě háček často v přílišné pálivosti originálu. Příliš ostré pokrmy nepozřu, a nejsem u stolu sama. Ani kvalitní restaurace na tom moc nemění. Domácí příprava s nějakým omezením je tedy řešením, i tak přinese nové kombinace chutí do převládajícího stylu.

Můžete si najít i takové recepty, ke kterým nepotřebujete spousty později nevyužitelných ingrediencí...třeba dárek v podobě řas Nori jsem tak dlouho odkládala, až si na něm pochutnali moli. Občas totiž někoho napadne, že mi nějakou takovou surovinou udělá radost, ale ne vždy to vyjde.

Impulsem pro první exotiku bylo kokosové mléko a bambus, obojí s procházející dobou spotřeby :)...samozřejmě byly úplně v pořádku, zakonzervované, tak jsem obé zkombinovala do kuřecího curry, upraveného podle thajského receptu. Kuřecí maso na nudličky jsem opekla na oleji a cibuli, přidala kousek zázvoru, mírně kari koření (pálivá červená curry pasta v orig.), pepře a soli a orestovala další zeleninu: červenou papriku, mrkev, bambus (stačí prý i cuketa nebo hrášek). Podusila jsem, zalila kokosovým mlékem, dochutila sójovkou a posypala zelenou petrželí. Hodí se rýže, my měli s dlouhými nudlemi, chuť mírně pálivá, lehce exotická, šlo to.
(Moje foto se nedochovalo - tak jedno volně dostupné, přibližně vypadající)

Pak se mi zalíbilo pro svou jednoduchost ve Zdenkově akademii vepřové sweet and sour. Tuhle směs od UB jsme si v devadesátkách rádi kupovali, ale je snadné si ji připravit doma, když tedy jste právě koupili ananas. Stačí tak čtvrtka malého ananasu na 4 porce z 500 g vepřového plecka. Nakrájela jsem na kostky (stačí menší, tak 1,5 cm), naložila do směsi sójovky, vejce a škrobu a nechala stát (i do druhého dne). Pak jsem maso v dostatečném množsví oleje orestovla dohněda a vyndala, oleje většinu slila a na zbylém restovala zeleninu: jednu cibuli, tak dvě mrkve, 1-2 papriky, 2 stroužky česneku. Přidala jsem lžíci cukru, trochu sójovky, octa, 2 lžíce protlaku (můžou být i sekaná rajčata) a ananas. Maso jsem vrátila do zeleniny a už to prakticky bylo, trochu jsem přislazovala a přisolovala, kvůli sójovce až na konec. Pochutnali jsme si, i vnučka ochutnala. Jen příště dám zeleniny ještě více.



Do třetice exotiky se mi dostalo zajímavého pozvání do japonské restaurace. A ne jen tak ledajaké, a hned na degustační menu. Hiro v Dejvicích se prezentuje jako autentická japonská restaurace zaměřená na japonské grilované maso yakiniku.


Vestavěné grily umožní přípravu masa přímo na stole. O autentičnosti restaurace prý svědčí, že ji navštěvují i v Praze žijící Japonci, mezi přítomnými hosty určitě převládali. Krom napařených ručníčků či hůlek jsme byli vybaveni i jednorázovými zástěrkami, gril může prskat. Měli je na sobě všichni.


Smršť chodů začala dýňovou polévkou méně výrazné chuti, ale dobrou. Následovaly rybí předkrmy, rolka lososová a tuňáková. Omáčky k dochucení v několika miskách byly určené ke všem chodům, sezamová, sójová světlá a tmavá, chili. Umně naaranžované plátečky masa, pocházejícího z různých dálav, zahrnovaly i hovězí jazyk nebo kachní prsíčka. Doplňovaly je kousky hub, zeleniny, ale i salát kimchi a miska rýže. Nechali jsme se obsuhovat, dali si vysvětlit, co je co, něco nastudovali v jídelním lístku. Chutnalo to výborně.


Exkluzivní masa většinou v tenkých plátcích byla vždy něčím doplněna a umně naaranžována na naše talířky.
Menu končilo jakubkami s houbami na lasturách. Závěrečný cheesecake jsme doprovodili kávou, jinak jsme popíjeli čaj a trochu rýžového vína.


Dohromady to dělalo pěknou porci. Nejsem expert na japonskou kuchyni, ale na všem jsem si pochutnala, však šlo o výjimečné suroviny. Jen jakubky se mi zdály trochu moc gumové. Krom kimchi a jedné omáčky nic nadmíru pálivé nebylo, to jsem ocenila. Z nabízeného menu bych si dokázala vybrat. Inspirací pro domácí kuchyni by mohl být krom polévky a kimchi třeba grilovaný jazyk. Více pěkných fotek vč. interiéru najdete na webu restaurace, odkaz výše, nehodilo se moc fotit.

pátek 6. června 2014

Kost s dírou a nádivka naruby

Ovšemže myslím osso buco, ale ta moje kost byla z dospělého býka, ne z telecího. Nabízeli ji jako kližku, jíž tedy ve skutečnosti je, ale nařezaná napříč na silné plátky i s morkovou kostí. Neodolala jsem.



Původní recept z okolí Milána pochází z 19. století. Dělá se spíše na másle, ne na olivovém oleji, a bez rajčat, ani jedno v tomto na Itálii chladnějším kraji původně nerostlo. Maso se obalí v mouce, opeče a dusí s bílým vínem a vývarem doměkka. Koření se i skořicí a nakonec se dochucuje gremolatou z citrónu s kůrou, petržele a česneku. Tradiční recept najdete i tady.
Modernější verze používá rajčata, mrkev i celer a cibuli.


Taky by to nebylo špatné, ale jako na hovězí po burgundsku jsem použila hlavně celer a mrkev, rajčata zrovna moc pěkná nebyla. I v této verzi jsem maso opekla a dusila se zeleninou a vínem, což nemůže nikdy zklamat - až se maso oddaluje od kostí a kližky jsou měkké, ne na žvýkání, je to dost. Mně to trvalo asi dvě a půl hodinky, telecí by bylo dřív.
Ale jídlo chutnalo dosti dobře. Risotto k němu sice patří, jenže osoba blízká tu "kyselou a tvrdou rejži" nerad, tak jsme měli bramboru.


Dalším jídlem nedávných víkendů byla nádivka s kuřetem navrch: nádivky totiž je vždy málo, tak jestli taky máte ten problém, že nikdy nestačí, může se dát do celého pekáče a porce kuřete rozložit na ni.
Snad recept potěší i jednu paní knihovní, zvlášť když navíc prozradím, že jsem se inspirovala u Věry Noskové, která mi dala ochutnat ze své první kuřecí rolády s výborně ochucenou klasickou nádivkou. A to prý vaří spíše jen z nutnosti a nijak zvlášť ji to nebaví.
Ideální je mít nějaké drůbky, které nádivku vylepší, ale když je nekoupíte zvlášť, v kuřeti se najdou těžko... Použila jsem stejně jen čtvrtky, které jsem vykostila (abych zas měla na vývar pro bylinkovou polévku, ale dala jsem je mrazit, až jich bude více), je to pohodlnější konzumace.


Na nádivku do pekáčku 30 cm dlouhého jsem dala šest rohlíků, sneslo by se i osm. Nakrájela jsem je a vydatně zalila mlékem, aby nasákly, a podle potřeby jsem ještě přilévala, až vznikla hustá kašovina. Chvíli to chce nechat odležet. Pár plátků másla jsem nechala změknout navrch. Přidala jsem nějaká vejce a taky zbylý bílek, celkem tak tři či čtyři. Dala jsem i kus slaniny na kostičky, naťovou cibulku, hodí se i další bylinky - hlavně petrželka. Našla jsem ještě dva zbylé žampiony, přidala jsem je místo těch vnitřností. Trochu soli, pepře a muškátového oříšku či květu, to tomu dodá tu správnou starosvětskou chuť.
Pekáček jsem lehce vymazala máslem, nádivku do něj rozprostřela a pokryla jsem ji opepřenými a osolenými porcemi kuřete ze tří čvrtek.
Pěkně se upekly. Roli přílohy zastane nádivka, tak stačí podávat se salátem. Ale hodila by se i bramborová kaše.

úterý 2. července 2013

Jídla z masa

Zelenina, ryba i něco sladkého už bylo, tak je zas čas předvést nějaké maso. Vzhledem k počasí jsme na jaře mohli grilovat maximálně doma na litině - je to přece jen trochu jiná chuť než z běžné pánve a krkovička je krkovička, na gril asi nejlepší a též nejspolehlivější, co do poživatelnosti výsledku, když tedy pomineme nějaká násobně dražší masa.


Výbornou přílohou je i grilovaná zelenina. Chcete-li si opéci i jarní cibulky, určitě si jich připravte dost - jsou totiž tak výborné, že jedna nikomu nestačí. Ke grilovanému masu jsem přidala ještě jednoduchý dresing ze zakysané smetany s hořčicí a dalším kořením.

Asi po roce jsem se pustila znovu i do líček po burgundsku, což znamená s kořenovou zeleninou a vínem. Je to jedna z mých nejoblíbenějších úprav. Šťávu není třeba ničim zahušťovat, jen zeleninou. Chutná k ní skvěle svítek.


Kuře s liškami jsem už vařila o něco dříve, asi tak v dubnu, kdy jsem ještě vytáhla pěknou krabičku lišek z mrazáku. Omáčku jsem doplnila trochou smetany a sdobrými nudlemi chutnala taky velmi uspokojivě.


A pokud si masojedi ještě nic nevybrali, kuřecí, hovězí ni vepřové, přidávám cuketu plněnou mletým masem. Tedy taky proto, že mi docela pěkně vyšla fotka!

čtvrtek 23. května 2013

Španěláky z krůty


Původní recept na ptáčky používá telecí maso. To je potom jiná než suché zadní hovězí, které se příliš dlouho dusilo, aby změklo, avšak šťavnatější se tím nestane. Tak je znám nejčastěji. Použít lepší "minutkové" maso, třeba roštěnku, zas toto jídlo povyšuje do luxusnější třídy.
Doma jsme to obcházeli ještě jinak - matka radši vařila tzv. ptáčkovou omáčku, protože příprava byla jednodušší, dalo se na ni použít každé maso vhodné k dušení a o chuť šlo především - a že okurky, slaninka i vajíčka plavaly v hořčičné omáčce, nikomu vůbec nevadilo. Ptáčky se dělají i z vepřového, já jsem zase použila univerzální krůtí maso - a to hned celé krůtí paličky, spíše menší. Nechala jsem je i s kůží.
Nejprve jsem je rozřízla po délce a vykostila, vykrájela jsem i nejsilnější tuhé šlachy. Získala jsem tak krásné masité plátky, dostatečně velké. Osolila jsem je a opepřila. Dala jsem všechny ingredience - hořčici, slaninu, vajíčko, okurku, a poměrně snadno zabalila.


Šlo to tedy mnohem lépe než závitky z horního krůtího stehna, které se rádo rozpadá na jednotlivé svalíky, takže se z něj snáze umotá větší roládka než jednotlivé porce. Dobrá je i se špenátem, houbami a jinou nádivkou.

Pak už jsem postupovala běžným způsobem. Po opečení jsem přidala cibuli a maso trochu podlila, stačí vodou - chuť zajistí výpek z masa, cibule i hořčice. Dusila jsem doměkka, což u krůty není dramaticky dlouho. Šťáva bývá tak akorát, protože krom hořčice a cibule mi do ní napadá i něco vařeného žloutku :) Kdyby bylo třeba, stačí zaprášit během dušení lžící mouky nebo použít trochu instantní jíšky. Dušené maso není nic složitého ani náročného - asi nejvíc práce mi dalo stehna vykostit, pak už je to snadné.
Měla jsem ještě zbytek rýže arborio, tak jsem místo obyčejné dušené uvařila k ptákům základní risotto s vývarem a vínem, abych si vaření více užila.
Uznávám, že jsem v tomto ohledu poněkud cvok, a že i mnoho čtenářů bude kroutit hlavou - nu, vařit se dá i téměř bezpracně, v nouzi se k takovým receptům taky uchyluji - najdete je, když do hledacího okénka zadáte výraz "pro lenochy". Pro zábavu vyhledávám spíše jídla složitější.