U domácího jídla víme, co jsme tam přesně dali, nemusíme řešit dlouhodobou konzervaci nebo různé technologické problémy třeba s hustotou a plněním do obalů, můžeme si upravit množství soli, cukru či koření a přizpůsobit pokrmy chutím nebo dietním omezením členů domácnosti. Hůř ale napodobíme některé technologie, jídlo nemusí vypadat tak vábně, navíc si nárokuje náš čas. Kdo vaří více, půjde mu to lépe od ruky, než když občas teprve promýšlí, co v čem bude vařit, co dřív a co potom, jestli bude dost nebo málo - praxe má svou váhu. Jste-li v dobré kondici, uhnětete kynuté těsto snadno, uválíte placky na nudle a ruče přeložíte těsto listové, nakrouháte hlavu zelí a já nevím, co ještě. Ale může to být problém, když fyzička nestačí, záda či klouby bolí. Proto jsou dobré rady drahé, každý si to musí přizpůsobit svým možnostem.
Mně se osvědčilo dělat si doma zeleninovou bujónovou pastu (v článku pod risottem). Z kila kořenové zeleniny mám několik malých skleniček na dosti dlouhou dobu. Je pravda, že ji do omáček moc nepoužívám, neb to není třeba, do polévek ano, v nouzi je vývar hotový coby dup - stačí trošku zeleniny a pár nudlí.
Rady posledních let, jak si dělat vývar doma, jsou spíš rady knížecí. V malé kuchyni se vývar nevyplatí, to potvrzují i šéfkuchaři. Potřebujete ty zbytky, odkrojky. Maso je drahé, když už seženete pár morkových kostí, taky dost stojí, stejně tak hotový vývar ve sklenici nebo zataveném sáčku. Hovězí polévka je luxus a schovávat ještě vývar do vaření? Vydrží jen krátce, na častou přípravu nemá nikdo čas. Zkoušela jsem část vývaru odpařit asi o čtvrtinu a pak dát zmrazit v sáčcích na velké kostky ledu, tak šel celkem operativně použít. Ale rozmýšlela jsem, kam ho dát a kde stačí něco jednoduššího.
Možná je i varianta z drůbežích kostí a odřezků, když kupujete celé kuře nebo vykostíte stehna či krůtí plátek - v tom případě shromažďuji kosti v mrazáku, až jich je více. Přidávám srdíčka, žaludky, krky či játra, jak kdy.. Dávám dost zeleniny. S tou není problém, ta mi naopak vydrží v lednici v dobrém stavu dosti dlouho. Celer používám spíš řapíkový, ale do polévky může být chutnější bulva. Schovávám i stonky od petržele, případně nožky z hub, košťály, zelené tuhé konce póru a podobně, vyvařit lze leccos. Ostatně játrové nebo drožďové knedlíčky polévku taky výrazně dochutí.
Dnes mi již dávný respekt před haluškami připadá nepochopitelný, ty ze sáčku bych už nekoupila. Na dvě porce stačí tak 300 g brambor, 150 g hladké mouky a jedno vejce, trochu soli. Z půl kila brambor jich je spousta. Víc by už měl strouhat stroj nebo pomocníci...
O bramborových a jiných nokách jsem psala nedávno. I doma vařené bramborové knedlíky chutnají lépe, už proto, že ohříváním se jejich konzistence a chuť dost pokazí. I ty domácí z mrazáku jsou lepší. Stále používám osvědčený recept s dětskou krupičkou. Výhodné jsou domácí žemlové knedlíky, zvlášť pokud vám zbývá pečivo. I v tomto případě je možno starší housky nakrájet na kostičky a dát zmrazit, až jich bude dost, aspoň šest. Chlebové knedlíky se dělají stejně, ale ještě jsem je nevařila, nějak mi ten chleba nezbývá. Samoržejmě, že nesmí zplesnivět :)
U obyčejných "kynuťáků" váhám, zda je lepší domácí či dobrý kupovaný, nabídka je dostačující. Hotový knedlík ušetří čas i námahu, když strávníkům chutná. Stačí jen pár pokusů a povede se dobře i doma. Knedlům s práškem a z mikrovlnky moc nevěřím, ale jsou dost oblíbené..
Ovocné knedlíky by podle mě měly být domácí, existuje jich spousta druhů. Jsou s nimi spojené i různé rodinné historky. Třeba můj otec je vyžadoval skoro ze všeho, a takové třešně nebo špendlíky se moc špatně balily! Tedy ne po jednom kuse, dávaly se zhruba tři, ale to se všelijak trhalo, darmo mluvit. Matka u toho docela brblala, ale přesto mu je vařila. On byl na takové věci nešikovný, dovedl hrát na piáno nebo bušit do psacího stroje, ale i otvírák na konzervy bral do ruky obráceně.
Budu ráda, když vás to mé nabádání k něčemu postrčí, i děti je možno zapojit. Vážně se není čeho bát - ale chápu, musí být chuť a čas. Času nyní nejspíš bude dost, když se nikam nemůže...
Dalších témat na domácí vaření mě napadá více, ale - pozor - začínám chystat webovky na vlastní doméně, jak jsem už v létě avízovala. Bude to i hodně práce. Vypadá to, že tento blog ponechám jako konzervu a na nový přesunu přepracovaný výběr. Ono to tak rychle nebude, osoba poměrně blízká, co mi zařídí technickou stránku věci, je taky dost vytížená.
