Květákové dorty

Co je to zas za ptákovinu, ptáte se? Méně běžné použití květáku do sladkých receptů jsem zvažovala dlouho, až jsem konečně vyzkoušela hned dva recepty. Uvádím je v běžné i low carb verzi. 

Recepty na zeleninové sladkosti se dají dělit na ty se zeleninou zjevnou a skrytou - tyhle patří k těm druhým. Kdo neví, nepozná. Na party to může být i zábavné, když účastníci hádají, co v dortu je a když vykřikují překvapením... Aspoň to tvrdí americké autorky receptů:)

 

Kakaový dort ze syrového květáku

220 g květáku, 1 tvaroh, 3 vejce, 3-4 lžíce kakaa, 1/2 hrnku mouky (pro LC: kokosové), 2 lžíce ovesných otrub, 1/2 hrnku oleje (i kokosového), 3-4 lžíce cukru (pro LC: sladidla), 50 g nasekané čokolády, 1/2 lžičky prdopeče, vanilka, skořice, sůl

 

Syrový květák jsem nastouhala a smíchala s ostatními surovinami, na tom není co zkazit. Lépe se míchají vejce s cukrem a olejem, k tomu tvaroh, pak mouku s kakaem a kořením, práškem a nakonec květák a čokoláda. Takové těsto se rádo lepí a ani vymazání formy moc nepomůže, ale vzpomněla jsem na jeden fígl od Pohlreicha, totiž namočit a vyždímat pečící papír, aby lépe přilehl do formy. 

Pekla jsem ve formě velikosti dortovky. Květákový dort, zvlášť v LC verzi, potřebuje dosti dlouho péci, zhruba hodinu. Má být úžasně čokoládový a je pravda, že květák v něm není poznat.

Dobře se doplní šlehačkou nebo zmrzlinou. Zdá se mi, že kombinace kakaa s xylitolem je trochu hořká, dala bych asi kakaa méně.

Pomerančový květákový dort

3/4 hrnku květákového pyré, 3 vejce, 1/2 hrnku cukru (pro LC: 3 lžíce sladidla), 1 hrnek mletých ořechů nebo mandlí, 3 lžíce mouky (pro LC: kokosové), kůra z půlky pomeranče (bio), 1/2 lžičky prdopeče, trochu vanilky, 1 lžíce oleje, špetka soli

Květák jsem uvařila a rozmixovala, k němu jsem hned přidala ostatní suroviny a promíchala. Pomerančové kůry se, myslím, nedává tolik, aby vám ublížila, i když nebude bio. Taky ji nejíte denně po hrstech a navíc se teplem plno látek rozloží, čili pro zdravé jedince nic démonického. Množství je na formu poloviční velikosti než dortovka, měla jsem 15 cm simax. Těsto se peče opět skoro hodinu. 

Chuť byla ořechovopomerančová, ani stopa po květáku, struktura pěkná. Dalo by se i různě ozdobit, ale jen jsem pro oko "pocukrovala" xylitolem a přidala trochu kůry. Koláček jsem si totiž vezla na dovolenou. V LC receptech je to rozhodně další favorit.

 

Patizonové brownies

Patizon je druh tykve, tak se taky na podzim hodí, i když není tak využíván jako oranžové dýně.

Dušičkové recepty nejsou moc pestré, to ty halloweenské ano a jen kvůli nim by mě to bavilo. Není to sice svátek domácí, ale někde v pradávnu má kořeny společné. Všechen ten humbuk měl jen odhánět duše zemřelých, které by mohly škodit. Více v starším článku.

---

Usmyslela jsem si upéci z patizonu nějaký koláč. Nejprve jsem sháněla recepty, pak patizon. Když se mi to vloni povedlo, pořád jsem to odkládala, až mi nakonec uhnil, i když vydržel doma pěkných pár měsíců. Na druhý pokus letos jsem to už zvládla a zkusila z něj brownies. Nedávno jsem pořídila ve zdravé výživě karob, tak jsem ho použila místo kakaa a výsledek je jistě velice zdraví prospěšný :)

Méně příjemná část receptu je oloupání toho malebného plodu. Překrojila jsem ho, vydlabala a nakrájela na měsíčky, jak to šlo. Pak to nejobtížnější, oloupat či spíše okrájet tuhou slupku. Když jsem dužinu nastrouhala najemno, bylo jí z patizonu o průměru asi 15 cm necelých 300 gramů.

Z tabulky čokolády (100 g) jsem si dala stranou 12 malých kousků na ozdobu. Smíchala jsem v mixéru nejprve rozpuštěnou čokoládu a 50 g másla, k tomu 2 vejce, 140 g hladké mouky, lžičku prdopeče , 80 g cukru, 50 g karobu (kakaa), 300 g patizonu, špetku soli, trochu vanilkové esence. Naplnila jsem do muffinové formy s košíčky a do každého zatlačila kousek čokolády.

Pekla jsem na 180 stupňů, až těsto neulpívalo na noži. Nemělo by se přepéci, pak by byly brownies moc suché. Díky přidané zelenině jsou vlhčí, jinak ta tam není na chuti vůbec znát. Mohly by mi víc vyskočit, ale brownies už takové hutnější jsou.

Jak tak sleduju recepty na sladké se zeleninou, používá se nejčastěji jako příchuť kakao, skořice (perník), kokos. Jde ale o zeleniny málo aromatické, a tak se v těstě skoro ztratí. Zařadila bych patizonové brownies klidně do kategorie receptů se zeleninu skrytou.

Kdo by to neznal, je to poměrně častá lest, používají ho zejména ty hospodyně, jejichž strávníci mají plno řečí a přitom ani nevědí, co jak chutná... Jen můj otec, jak si liboval třeba skopové nebo zvěřinu, když to nevěděl. A zrovna tak zeleninu v sladkém těstě hledá málokdo.

Zelenina zjevná se najde třeba v mrkvovém koláči, lilku s čokoládou, v avokádových sušenkách...

Dýňové recepty

Vyměňujeme kuchyň, a tak o huse, které se ujali naši mladí, snad poreferuju příště. Baví mě dýně.

---

Něco se v kuchyni dělat už dá, ale ještě není vše na místě a v okolí je rovněž vše v provizorním módu. Poslední řemeslníci po dodělávkách odešli včera před sedmou...

Ale dýně jsem si obstarala už předtím. V kuchyni vydrží přibližně do Vánoc. Muškátovou či máslovou jsem letos zatím neměla. Měli jsme dvakrát špagetovou, jinak samá hokaida, jsou nejlepší. A nemusí se loupat. Kontroluju je, a když se objeví podezřele měknoucí místečko, vykrojím - když zavadne, vydrží bez újmy další dva dny, ale radši dýni buď hned zpracuju, nebo z ní udělám na později pyré (peču nebo vařím). To vydrží v lednici i týden, taky se může zamrazit. Zasterilovat jedině hodně pořádně, tj. vařit důkladně cca hodinu, a to 2 dny po sobě.

K oblíbené polévce a omáčce jsem letos přidala další slaný recept, a to dýňové risotto. Už jsem se o něm zmiňovala, doplním podrobnosti. Základem je kulatozrnná rýže.

Nejdřív na oleji s máslem orestuju cibulku a porci syrové dýně, nakrouhané na hranolky neb pokrájené (hokaido se slupkou). Přidám suchou rýži a podliju bílým vínem, odpařím, trochu osolím a opepřím. Postupně přidávám vývar. Nyní to zjednodušeně dělám tak, že asi lžíci své bujónové zeleninové pasty (viz níže) přidám hned do pánve a dolévám pak už jen horkou vodu...Míchám, dolévám, odpařuji, až je rýže akorát, tedy na skus, ne rozvařená. Nakonec přidám trochu parmazánu ap., pepř, kousek másla...a podávám.

Bujónová zeleninová pasta

Upravila jsem si recept od Benedetty. Nakrouhala jsem kilo polévkové zeleniny, může být i kus cukety, kedlubna, kapusta, houba, pór, zbylé zelené natě, rajče...víc druhů dá lepší chuť. Restovala jsem na pár lžicích oleje tak 20 minut, přidala sůl (100 g) a dál restovala ještě asi 10 minut, až vše změklo, pak jsem tyčákem vytvořila pastu, aby byla co nejjemnější, a trochu ji na pánvi dosušila. Bylo jí kolem půl kila. Ve skleničkách v lednici vydrží jistě 3 týdny, mimo ni cca 1-2. Nejlépe je vše zasterilovat, tedy povařit 20 minut ty malé skleničky ve vodě. Může se dát i zmrazit. Na jednu porci zeleninové polévky jsem dala lžíci pasty. S nějakou zavářkou je to taky super rychlovka, ale pozor, neudělá se průhledný vývar, ta zelenina v něm všechna pořád je. Do polévek, omáček a dalších jídel se však hodí přenáramně. Skvělý polotovar, žádné přidané zbytečnosti.

Ovšem dýňové moučníky, to je moje. Zkouším různé náplně do různých těst, starší rcp tady. Doporučit můžu obě:

Korpus z křehkého těsta (nebo listového), příp. ze sušenek (250 g) a 60 g rozpuštěného másla

Náplň 1: 1 šálek dýňového pyré, 1 vejce, 1 tučný tvaroh, hnědý cukr, 2 lžičky koření (skořice, mušk. oříšek, nové koření, hřebíček, zázvor)

Náplň 2: 400 g pyré, 2-3 vejce, 250 ml smetany ke šlehání, hnědý cukr 120 g, 1 lž. škrobu, koření jako výše + špetička pepře

Dýni hokkaidó neloupeme, vydlabeme semínka, pokrájíme na větší kostky a upečeme v troubě nasucho nebo uvaříme ve vodě jako brambory a slijeme. Rozmixujeme. Přidáme další suroviny a dochutíme. Koláčovou formu

s předpečeným korpusem naplníme a pečeme asi hodinu, až náplň zpevní.

Dýňová roláda

Rolády nějak vůbec nepeču, ale povědomí o nich z dětství mám, máti dělávala obyčejnou piškotovou ze 3 vajec plněnou marmeládou, že to bylo hned hotové, šlehačka navrch.

Recept jsem vyšpekulovala z netu, trochu upravila - není to nic obtížného.

Na těsto na 1 plech: ušlehat 3 vejce se 120 g cukru (i méně), přihodit 170 g dýňového pyré a 120 g mouky s dvěma lžičkami prdopeče. Koření jako výše, stačí i jen skořice a hřebíček. Rozetřeme na pečící papír ještě vymazaný a vysypaný moukou. Pečeme asi 15 minut, aby těsto nelepilo.

Po vytažení z trouby na něj položíme vlhkou (hodně vyždímanou) utěrku, přiklopíme tácem nebo druhým plechem a obrátíme. Sloupneme hned ještě zatepla pečicí papír a s utěrkou opatrně zarolujeme. Necháme vychladnout.

Na krém smícháme 80 g povoleného másla s necelým hrnkem moučkového cukru a přidáme dva tučné tvarohy ve vaničce (příp. syrovátku z nich slijeme) a vanilkovou esenci. Roládu naplníme A zabalíme do fólie, dáme zatuhnout a proležet do lednice. Můžeme před podáváním pocukrovat.

Manipulace s utěrkami ap. se nebojte, to jde dobře. Když se těsto někde roztrhne či praskne, nevadí, krémem se to slepí. Krému se vám bude zdát možná dost, ale on se slehne-vsákne. Já spěchala s máslem, nebylo úplně měkké, tak mi zůstaly trošku hrudky. Taky tvaroh by měl mít pokojovou teplotu, aby máslo nezdrcnul...

Vypadá to docela hezky, Ne?

Marcipánový dort s červenou řepou

Tenhle dort nevznikl jen tak, věnovala jsem mu skoro celý den. Začalo to tím, že jsem doma měla pár balíčků marcipánu od Dr. Oetkera a musela jsem je na něco použít do konce ledna.

---

Začala jsem totiž na podzim zkoušet dorty, je to zas něco jiného. A hodí se, když má šéfová i kolegyně narozeniny - je pro mě vysilující běhat po krámech a hledat s obtížemi zajímavý dárek, když se domácím dortem závděčím lépe.

Jenže ten den zrovna už od rána nešlo vše tak hladce. Vyndala jsem si z ledničky máslo, aby povolilo, a osoba blízká mi ho iniciativně v nestřežené chvíli uklidila zpět do lednice! Zvládla jsem na něj nevyjet, myslel to dobře, ale naštvalo mě to, protože celý plán mi to posunulo dál, než jsem počítala.

Uvařila jsem tedy aspoň pudinky na krém (2 prášky, 800 ml mléka, 120 g cukru na dvě másla), nepřipálila, připlácla fólií a dala chladit ven.

Jako základ korpusu jsem si vymyslela dát červenou řepu s čokoládou, k tomu máslový krém a navrch marcipán (čímž myslím marcipán z mandlí, nikoli potahovací hmotu), který obě budoucí příjemkyně dortů milují.

Řepu jsem si už uvařila večer, tak jsem ji oloupala, nasekala robotem a přidala do těsta podle vyzkoušeného jednoduchého receptu. Dala jsem částečně čokoládu a částečně kakao, místo oleje rozpuštěnou Zlatou Hanou. Vše jsem upekla na 170 stupňů a nebylo to úplně křivé, ale uvědomila jsem si, že na rum jsem zapomněla. No nic - pokropím těsto pod krém.

Pak jsem se věnovala dalším činnostem, vaření oběda, klábosení, úklidu, novému telefonu a podobně. Když jsem se pustila do šlehání krému, zapomněla jsem, že pudink bude zvenku studený moc, a krém se mi zdrcnul. Zase jsem musela čekat, až se teploty srovnají a půjde ušlehat...no jo, triviální chyba a den se krátil.

Rozhodla jsem se pro dva čtvercové dorty (v mém podání přibližně, ani podle mřížky na vále mi to nevyšlo přesně, na to nejsem nadaná), protože jsem je mohla upéci najednou na jednom velkém plechu, a ještě zbylo na řezy. Vše jsem opatlala krémem a dala ztuhnout. Vyválela jsem marcipán, na každý dort jeden, což bylo akorát, a dorty pokryla.

Rady:

Pod marcipán se dává "máslák", v kterém má být másla nejméně polovina. A navrch prý stačí malá vrstva, stažená stěrkou, aby marcipán nevlhnul. Z téhož důvodu se nemá dort moc dávat do lednice, do krabice - marcipán má být silnější (3 mm), když chcete, aby víc vydržel.

Použila jsem ještě další vymoženost - oplatkové kytky na ozdobu, přilepila jsem je polevou z tuby. Uf.

Bylo po deváté večer a nějak jsem už měla všeho dost - reklamní heslo Einmachehülfe! (rychlá pomoc) v tu chvíli vyznívalo značně ironicky :)

Naštěstí jsem našla vhodné krabice na transport. Měla jsem si radši tu velikost přeměřit předem, o centimetr a nevešly by se. Musím říct, že jsem si to představovala jednodušeji. Samotné kroky nejsou obtížné, ale je toho nakonec docela dost. Nedopadlo to špatně, jen jsem si to mohla víc zjednodušit. Ale jako dárky dorty radost udělaly, i chutnaly, takže ok.

Doma jsem nakrojila jen ty řezy, na které už marcipán nezbyl, ale kvůli struktuře dávám foto.

I s touhle vrstvou krému do druhého dne vydržely, ty rady jsem si našla až poté...

Moučníky z bramborových těst

Tak nějak se tím vždy povrhovalo, že těsto nastavené bramborem je moc laciné, chudé, válečné.

Z domova to neznám.

Jenže když už jsem pekla moučníky s jinou zeleninou, došlo i na brambory.

Receptů s nimi existuje plno, tak jsem si vybrala a upravila jedno kynuté těsto a druhé s práškem.

Ostatní jsou víceméně variace na totéž.

---

S bramborem je asi tak stejně práce jako s nyní u čtenářů oblíbenou dýní či řepou: musí se uvařit předem, oloupat a nastrouhat.

Na kynuté těsto je potřeba vyšetřit ještě čas ke kynutí, ale není to tak hrozné. Jak vidno, nadrobila jsem droždí rovnou do mísy a spolu s ostatními surovinami zamíchala a propracovala v robotu.

Vzala jsem: půl litru mouky, stejně brambor, dvě vejce, 2 lžíce cukru, 1 droždí, 150 g tuku a trochu mléka.

Z těsta jsem upekla i pár škvarkových placek, škvarky jsem usekala a zapracovala dovnitř a placky vytvarovala kráječem na jablka.

Z dalšího kusu jsem umotala buchty s povidly, ještě jsem je hodně potírala máslem.

A zbytek jsem stočila na závin, ten dá totiž méně práce :) Taky jsem ho potřela a vše pěkně upekla.

Moc se mi to líbilo, buchtičky i závin vypadaly hezky. Po upečení jim ještě prospěje potření směsí rumu a másla. S bramborem bylo kypřejší, lehčí, prostě dobré. Jenže kynuté těsto je jedlé den, maximálně dva, když je tučnější.

Myslím, že je to do dnešní doby trochu nešikovné, protože čas na přípravu sladit s dobou konzumace nebude za plného provozu domácností úplně snadné. Hodí se líp pro kuchaře, kteří jsou celý den doma, tedy v kuchyni. Anebo můžete zkusit buchty zmrazit.

Výsledek s použitím brambor byl povzbudivý, tak jsem překonala i nedůvěru k válečnému bramborovému koláči s tvarohem. Určitě ho uplatním ještě příští rok, bude to zajímavé téma. Koláč totiž překvapil ještě více než kynuté těsto.

Příprava není složitá.

Vzala jsem zase stejně brambor jako mouky (po 250 g), k tomu 1 vejce (místo původní půlky), a 80 g tuku (máslo+jiný tuk) umíchaných se 120 g cukru a jeden prdopeč. Třetinu jsem si odložila na mřížky a zbytek rozprostřela do pekáče, plochou o kus většího než dortovka, nebo do dvou menších forem. Na náplň jsem smíchala jeden tvaroh s dalším vejcem (opět v originále 1/2), 200 g brambor a cukrem, trochou rumu a navršila na těsto, navrch udělala kulaté mřížky a dala péci ozdobené rozinkami pěkně dozlatova.

Brambory v něm vůbec nebyly cítit, v těstě ani v náplni, naopak měl báječně kyprou strukturu, nebyl suchý a voněl tak starosvětsky, připomínal mi nějakou návštěvu venkova v dětství, takový jako poctivě udělaný, vyvážený či autentický koláč. Chutnal i všem okolo, už jsem ho zkoušela vícekrát. Dokonce ho ocenila i máti, že je to ono, co si z dětství pamatuje! Klidně si ho můžete upéct více, protože nejméně 3-4 dny vydrží v dobré kondici.

Prodávala jsem ho i na Restaurant Day - mezi nejrůznějšími dortíky taky přišel někomu k chuti.

Variantně jsem do něj přidala i vanilkový cukr (půl do těsta, půl do tvarohu) a citrónovou kůru, některé mřížky jsem navrch ještě vyplnila vinným rosolem (ano, místo rybízového džemu se taky skvěle osvědčil) a ještě i jablkovým pyré. Výsledek - skvost, jak svědci, na které se nedostalo po RD, potvrdili:)

Opravdu ho doporučuju.

Babí léto se zeleninovou zmrzlinou

Podzim hýří zeleninou ve všech barvách a chutích, občas se udělá nečekané teplo - babí léto svatováclavské i terieziánské máme ještě před sebou, tak bych řekla, že zmrzlinový zeleninový dezert by k němu mohl tak akorát ladit.

---

U libereckého stánku zmrzliny ze Stráže pod Ralskem jsem sice v létě zkusila koprovou, chutnala jako sladká koprová omáčka - taky zajímavé. Do zmrzlinového základu tam přidávají různé chutě slaných pokrmů, ale plný sortiment v jejich domovském podniku jsem zatím nevyzkoušela. Mají v nabídce i mrkvovou a křenovou.

Recepty, které jsem na zeleninové zmrzliny měla já, jsou však podobné - zeleninové pyré se smíchá se základním crème anglaise. Ten jsem připravila z 1/4 l smetany ke šlehání a 1/4 l mléka, které jsem dala pomalu vařit. Zatím jsem ušlehala šlehačem 5 žloutků a 5 lžic moučkového cukru do pěny. Pár lžic svařené smetany s mlékem jsem přimíchala ke žloutkům a vše vlila zpět do smetanové směsi. Chvilku jsem vařila, ochutila jsem ještě vanilkovou esencí. Je to něco báječného a vlastně vůbec nic složitého. Jestli se na zeleninové chutě necítíte, zkuste určitě krém zmrazit i samotný.

Na dýňovou zmrzlinu jsem část krému nalila do menší misky a spojila s dýňovým pyré, zvýraznila whiskou a už tak to chutnalo slibně. Může se přidat koření - skořice, zázvor, muškátový oříšek, ale šetřila jsem s ním, nemělo by ostatní chutě přebít. Dala jsem směs mrazit a k podávání ozdobila trochou griliáše: do karamelu jsem vmíchala sezam a nadrobené perníčky, přidala lžíci whisky. Dýně bylo na objem stejně jako základního krému, ale stačila by tak třetina. Pyré mohlo být jemnější, zato griliáš bodoval.

Čokoládová zmrzlina z červené řepy vyžaduje ještě mezikrok - výrobu čokoládové zmrzliny. Prostě nalijeme základní krém zahorka na nalámanou čokoládu. Na celé uvedené množství je jí třeba 100 g, dělala jsem z poloviny. To je teprve bomba, plná sametová chuť čokolády...a ani červená řepa tomu neuškodí, když se jí přidá přiměřené množství, které hutnou směs trochu odlehčí, řekněme opět tak třetina objemu. Dozdobit lze dle fantazie, takové višně v alkoholu nemůžou nic pokazit.

A do třetice něco méně náročného po všech stránkách - avokádový sorbet. Avokádo je botanicky vzato ovoce, ale máme ho zažité spíše naslano. V salátu, guacamole, jako pomazánka nebo s krevetami chutná báječně. A jeho smetanová konzistence se uplatní právě i u moučníků.

Sorbet je na přípravu velmi snadný. Recept prý má původ u Betty McDonald (Vejce a já ap.), kterou jsem v mládí přečetla několikrát dokola, ale nevzpomínám si na něj. Možná mi tehdy avokádo připadalo moc exotické, abych si to zapamatovala, anebo se recept v knihách neuvádí.

Na dvě akorát tak zralá avokáda jsem přidala kousek (asi 5 cm) oloupané okurky, z které jsem odkrojila i semínka. K tomu stačí trochu citrónové šťávy, 1-2 lžíce cukru a vše pěkně rozmixovat. Dala jsem zmrazit a pak si už jen pochutnávala na zelené lahodě vyloženě smetanové konzistence. Podává se k ní i šlehačka, lehce oslazená a okyselená citrónem. Ozdobila jsem limetkovou kůrou, ale pozor - nezávadná je jen kůra citrusů vyrostlých v EU.

Tipy: každé pyré rozmixujte hodně dohladka, směs přislaďte a okořeňte silněji, než má chutnat po zmražení - zelenina hodně chuti vytáhne. Ač smetanovožloutkový základ byl vydatný, po smíchání se zeleninou se rozředil a nejsmetanověji paradoxně chutnal avokádový sorbet :)

Zmrzliny jsou dobrým trikem, jak zeleninu v jídelníčku učinit atraktivní nebo jak předložit něco zvláštnějšího hostům, zvědavým na vaši specialitu. I ti, kterým zeleninové zmrzliny nezachutnají, o tom jistě budou všude mluvit!