Játra na pórku

Rychlovky jsem už dlouho žádné nepřidala, Ne že by na ně nedošlo, ale když použiju už nějaký polotovar nebo zbytek, tak mi to ani jako vaření nepřijde. 

Dnes jsem si od další várky surovin na paštiku oddělila porci kuřecích jater. Nejdřív jsem si ale očistila a nakrájela nahrubo skoro celý pórek (už bez bílé části, tu jsem zapékala) a orestovala ho na směsi másla a oleje. Játra jsem musela trochu očistit od blanek a žilek, pak už jen opepřit a osolit (ano, proti zavedenému pravidlu osolení před úpravou nemá na ztvrdnutí vliv, potvrzeno i Z. Pohlreichem) a hodit na pánvičku, kde jsem pór jen shrnula trochu ke straně. Mezitím jsem si dala ohřát v MW zbylou rýži rovnou i se sáčkem, v kterém jsem ji měla v lednici. Může být i krabička s víčkem, volně přiklopeným. Předtím rýži jen trochu navlhčím a je jak nová. Kdybych neměla rýži, uvařím kuskus, ten je taky hned. 

Játra se  musí orestovat rychle a prudce, aby se nevysušila. Většinou je nakonec podliju trochu vínem, to jsem dnes neměla. I použila jsem všestranný fernet, asi dvě lžíce. Dá se vzít i stejné množství vody, prostě tekutiny, aby se vytvořilo trochu šťávy z přípečků. Trvalo to asi 12 minut, to by šlo. 

Druhý den jsem k nim přidala další pórek, protože jsem ho předtím všechen vyjedla, a ohřála zbylé noky, taky dobrá varianta. A ani po ohřátí játra "neztroupelnatěly", zkrátka drůbeží jsou narychlo nejlepší a vůbec nepřipomínají tu hnusnou drolivou a dusivou hmotu z jídelen, co odradila od pojídání jater celé generace :)

Dva sprinty, téměř postní

Konečně zas můžu přidat nějakou tu rychlovku čili sprint - jídlo, které bude v množství 2 porce hotové do 15 minut. Nic světoborného, ale jistá vychytávka tam je.

---

Zdržela jsem se tuhle na pochůzkách a už cestou z města jsem přemítala, co z domácích zásob se dá použít k pozdnějšímu rchlooobědu. Jistě, v mrazáku se najde hotová omáčka i dušené koleno, to se dá, ale nějak nebyla chuť. Už jsem se klonila ke špagetám, ale těstoviny byly zrovna den předem. Brambory se vaří dlouho, abych je udělala s fazolkami... ale přece bramborák, to se zvládne se i bez masa.

Na porci 2- 3 brambory (dle velikosti) jsem jen omyla, odkrojila viditelně špatná místa a se slupkou (ano, skutečně se slupkou) nastrouhala nahrubo. Jen když jí zbyl větší kousek, dala jsem ho pryč. Jinak se v bramboráku slupka úplně ztratí, loupání je zbytečné: určitě vyzkoušejte! Radši dávám vajíčko, ale nemusí být. Mouky jen tolik, aby vše trochu drželo pohromadě, přiměřeně soli a koření - dávám majoránku a pepř, česnek ne, ale doporučuju.

Než jsem to spatlala, dala jsem si rozpálit pánev a mezi obracením nachystala talíře a zelí, protože zamýšlený salát mi k tomu chuťově neladil, zvlášť když jsem bramboráky pekla na kachním sádle. A bylo to všechno raz dva.

Při jiné příležitosti jsem zas připravila kuskus se zeleninou. Je hotový za pár minut a orestovaná směs zeleniny se zvládne za nějakých deset minut i s krájením, přidávám ji na pánev postupně rovnou z prkénka. Základem byla cuketa, cibule, česnek (i medvědí) a řapík celeru. Pak jsem plánovala použít nějakou sterilovanou červenou papriku nebo pár sušených rajčat v oleji, ale včas jsem si uvědomila, že mám v mrazáku ještě lečo, tedy dušené papriky s rajčaty. Přihodila jsem i něco oliv. Posledním druhem bylo pár kousků dýně, kterou jsem shodou okolností zpracovávala ten den do omáčky pro návštěvu. Výsledná chuť vší té zeleniny byla přímo skvělá, mám ráda, když je v ní něco sladšího, něco kyselejšího či ostřejšího, měkčího i křupavějšího. Stačí jen doladit kořením, používám pepř a trochu provensálského, ke kuskusu mi ladí. Nehodil by se mi tam třeba hrášek, ale trocha mrkve by nevadila, jen by potřebovala delší dobu ke změknutí. A ještě trochu parmazánu navrch a je hotovo.

Bude palačinkovač jen překážet v kuchyni?

Tak se zdá, že nebude!

---

Dostala jsem tento crepes maker nádavkem, že byl navíc k robůtku. No, jednoúčelové přístroje považuji za zbytečné jaksi šmahem, a tak jsem, abych osobě blízké nekazila radost z výhodného pořízení, začala pátrat, co se s tím dá ještě dělat...

Zajímavé: v popisech přístroje na netu bylo několikrát zmíněno užití jako gril, v tištěném návodu nikoli. Jen tam varovali před poškrábáním teflonu, takže na ohřívání se to použít nedá...škoda, hodilo by se třeba pro nějaké akce mimo dům, však víte, že mi přibývají.

Palačinkové těsto jsem udělala dle návodu u přístroje - obvykle ho dělám řidší, tohle bylo tekuté ještě o něco více a dávalo se mléko i voda, postup zbytečně překombinovaný, stačí udělat jednodušeji, tedy najednou. Aby se tyčákem vše nerozprsklo po okolí, promíchala jsem směs nejdřív několika tahy ručně, pak už to šlo dobře ušlehat.

První palačinku jsem moc nezvládla, nalila jsem těsto a po pramálo elegantním zakroužení dřevěnou stěrkou se mi rozlilo přes okraj...pak už to šlo lépe. Pečení na nejvyšší stupeň bylo moc rychlé, na 4 to stačilo.

Protože jsem k vyzkoušení pozvala i máti, dohadovaly jsme se, zda péci po jedné straně nebo po obou - zřejmě to bude nerozhodné, i na všelijakých videonávodech na YT převládalo pečení oboustranné, ale našla jsem i pár jednostranných, zdají se mi autentičtější. A máti tvrdila, že si z Paříže ani Bretaně na žádné otáčení nepamatuje... Nicméně otočení nijak dramatické nebylo a světlé palačinky s marmeládou a zakysankou či jen se skořicovým cukrem byly ok.

Na pravé galettes complètes, tedy ty bretaňské, pohankové, pečené rovnou i s vejcem, se můžete podívat tady. Bezlepkáři si taky zas jednou přijdou na své:

Tak jsem se tím řídila, stačí to. Na půl litru vody se dá 250 g pohankové mouky a půl lžičky soli. Těsto se nechá odležet, hustota jako na palačinky, nic zvlášť tekutého.

Na náplň se dá použít i mnoho variací, já zvolila špenát, lze i rajčatová směs, cibuláda, mořské plody a ryby, klobása, ale vejce a sýr je základ. Galetka se v různých fázích pečení také potírá máslem. Na porci se počítají dva kusy, ale to už je pořádná porce. A prý bez cidru to taky nejde...

Dalším opusem byly palačinky z brambor, tedy něco jako bramboráky, ale tenké a nasucho, omaštěné nakonec. Brambory jsem ustrouhala najemno, hladké mouky dala málo, jen aby to drželo pohromadě - na tři brambory asi tři lžíce. Měla jsem zbylé bílky, tak jsem nějaké přidala, ale jde to i bez nich. Sůl, koření a pečeme - menší placky ušly, i když holt na pořádný bramborák neměly.

Když jsem kupovala mleté hovězí, již jsem taky myslela na palačinkovač. Udělala jsem tenké "pljeskavice", jen jsem maso ochutila a uhnětla, aby se daly vytvarovat placky. Podávala jsem s fazolkami a hořčičným dresinkem ze zakysanky. A opečený krajíc navoněný šťávou z masa chutnal samozřejmě nejlíp :)

Samozřejmě jsou to všechno rychlovky, třeba ty bramborové palačinky zvládnete v množství pro 1-2 osoby ve chvilce. Ještě s palačinkovačem pojedu další kolo. Je to pro nepočetnou návštěvu výborné pohoštění, které se dá dělat během večera, stačí předem umixovat těsto.

Než se to okouká, tu potvoru budu používat, zeleninu nějakou mám taky v plánu. Pak se užije na grilování nebo s ní vyrazím nějak jinam...pro zábavu dobrý.

Rychlovky: uzené kuře či květákovky

Už jsem do téhle rubričky zas dlouho nic nepřidala, tak abyste nenabyli dojmu, že celé dny jen složitě vařím a vše mi trvá hodiny a hodiny! Připomínám, že jde o to, aby jídlo bylo na stole za patnáct minut v objemu dvě porce a pocházelo víceméně z čerstvých surovin, nepočítá se ani využití předvařených zbytků aj. Více zde.

---

Případ první: nudle s uzeným kuřetem

Začala jsem vařením těstovin - nejdřív postavit vodu, pak hledat nudle - podívejte se, jak dlouho se vaří, ideální je něco do 6 minut. Vybrala jsem z domácí zásoby vaječné válcované nudle s dobou varu maličko delší, 8 minut. Z lednice jsem vytáhla uzená kuřecí stehýnka, malou cibulku a balíček cherry rajčátek.

Maso jsem obrala z kostí a pokrájela, část kůže odstranila. Překrájela jsem rajčátka na poloviny a cibulku na proužky a vytáhla pánev. Zavařila jsem nudle, pánev rozehřála a hodila na ni maso a cibulku, bez tuku. Kdo chce, může si přidat olej nebo kousek másla. Rajčátka stačí pár minut ohřát, ty jsem přidala, až maso pustilo trochu tuku. Připravila jsem si cedník a talíře, z okna jsem sebrala pár lístků čerstvé majoránky na ozdobu. Směs na pánvi jsem osolila a opepřila.

Ač pokrm získal italské barvy, za Itálii ho v žádném případě nevydávám!

Stačí: 2 uzená stehýnka, 250 g těstovin, 250 g malých rajčat, 1 cibulka, sůl a pepř.

Případ druhý: květákovky

O víkendu jsem se zdržela u psaní, najednou hlad, bylo po půl druhé. Chtěla jsem udělat květákové placky, ale to chvíli trvá - ale vlastně, ani by nemuselo, napadlo mě, když to vezmu stylem páně Pohlreicha...šup šup a šikovně ošidit přílohy: vzala jsem půlku květáku, že z druhé uvařím pak polévku. Odkrojila jsem listy a kus košťálu, opláchla, vytáhla mísu a nahrubo nastrouhala. A hned jsem si dala zahřát pánev, jak ZP radí - nasucho. Do mísy hup dvě vajíčka, trošku mléka, mouky, sůl, pepř a muškátový oříšek, zamíchat - a už se můžou placky opékat, samozřejmě na oleji. Na větší pánvi to vyjde tak na dvakrát po čtyřech plackách, tím podmínky sprintu splním.

Ještě jsem vytáhla rajče. Z půl kelímku zakysanky, lžíce hořčice a kečupu jsem smíchala dip, přisolila, mezitím otočila placky a za 16 minut jsem mohla podávat.

A jeden na konec, ale neplnící podmínky: smažená vinná klobása s bramborovým salátem. Tedy, salát byl již hotový, bez majonézy, a klobásu jsem obalila v hořčici a strouhance a opekla asi do deseti minut. Osoba blízká ji miluje nade všechny stejky a ryby, ale jíme ji max. dvakrát ročně.

Příprava se dá zrychlit, ale jíst rovněž ve spěchu nemá cenu...

Sprint italský

Do patnácti minut jsem se vešla s přípravou nudlí s tuňákem. To bylo tak.

Zrovna jsem si vzpomínala na to, ze kdy mám o své kamarádce, provdané do Itálie těsně před Sametem, poslední zprávy, a že se jí budu muset zase ozvat, a taky jsem potřebovala jednoduchý oběd. Aha, už jsem dlouho podle ní nic nevařila, to by ale nebyla marná inspirace...zapátrala jsem ve vzpomínkách na náš pobyt u ní, co mě na autentické italské kuchyni zaujalo. Jasně, hlavně to, co Italky co možná tají, ale co jsem brzy odpozorovala: omáčka k pastě musí být hotová, než se ta pasta uvaří.

Což mi vyhovovalo - třeba taková tuňáková s rajčaty, to bude pro dnešek ono... To byla jedna z prvních, kterou jsme s kamarádkou vařily, když jsem u ní byla prvně na návštěvě. V roce 1991 mi takové autentické nahlédnutí do kuchyně, kterou musela přizpůsobit italským zvyklostem, dalo hrozně moc. Kuchařské knihy ani internet ještě nebyly, tak každý odkoukaný recept a postup byl jak zjevení. Ukázala mi, jak a co se nakupuje, jak se převážně od tchýně naučila základy, a taky jsem konečně pochopila pořadí italských chodů jídel.

Jenže my stejně nejíme pastu jako jeden chod, ale jako celé jídlo.

Postavila jsem rychle na sporák velký hrnec s vodou a začala připravovat omáčku. Cibulku jsem podusila na oleji i s česnekem, po chvíli jsem ji osolila, aby změkla. Na ni jsem vyklopila malou konzervu tuňáka i s nálevem, v zápětí přidala sekaná rajčata. Zavařila jsem nudle do hodně osolené vody. Vařit se měly 6 minut. Spousta času na to, abych omáčku dosolila, dochutila lehce oreganem a pepřem a připravila si parmazán na posypání. Eidamem se to nedožene, toť pro někoho krutý fakt.

A že bazalka mi vytrvale roste v květináči, ozdobila tuhle rychlou variaci do italských barev. Za patnáct minut bylo jídlo na stole.

Na dvě porce pasty s tuňákovou omáčkou je třeba:

1/2 balíčku italských nudlí (tagliatele)

1 malá konzerva tuňáka ve vlastní šťávě

1 malá cibule

1 stroužek česneku

2 lžíce olivového oleje

1 plechovka sekaných rajčat

4 lžíce strouhaného parmazánu

oregano

pepř

bazalka na ozdobu

Lososí variace: obratem ruky nebo za hubičku

Mezi SPRINTY řadím jídla, která je možno podávat do 15 minut od příchodu do kuchyně v množství alespoň 2 porce...více zde.

Třeba právě v tuhle dobu přijde takové připomenutí někomu vhod - lososa kupuju, když je za nějakou výhodnější cenu. Chlazeného, protože co jsem párkrát čerstvou rybu ochutnala, už mě mražená neláká.

Pro takové rychlovky jsou masa rychle upražená, doplněná jednoduchou přílohou, velmi častým tématem.

Na tenhle sprint jsem použila uvařené brambory, ale kdo je umí v mikrovlnce, stihne to taky, trvají kolem 5 minut.

Brambory jsem oloupala, nakrájela na kolečka a hodila na velkou pánev s lžící oleje. Čerstvý lososí filet jsem vybalila, stáhla kůži a rozdělila na dvě porce po asi 200 g. Pak jsem je jen osolila a lehce opepřila a šup s nimi na pánev.

Následovalo oloupání cibule a nakrájení na kolečka, opět jsem přidala do pánve. Ryba se nedělá moc dlouho, záleží na síle plátku. Stáhla jsem teplotu, aby se pekla pomaleji, a na orestovanou cibuli jsem vylila přiměřeně smetany, tedy tak 3 lžíce na porci. Smetana může být sladká nebo zakysaná. Zamíchala jsem ji, osolila a a opepřila, zkontrolovala filety a hurá s tím na talíř. Dobré suroviny nepotřebují mnoho.

Zbyde čas i na přípravu salátu.

Jestli chcete LOSOSA ZA HUBIČKU, mám pro vás jiný tip. Vyzkoušejte tzv. lososí ořez nebo lososí hlavy, jmenuje se to různě a tam, kde filetují velké ryby, zbytek prodávají za nějakou dosti sympatickou cenu. Krom hlavy a ploutví se najdou i pěkně masité části. Ořez z jednoho lososa vydá asi tak 2-3 porce čistého lososího masa v drobných kouscích. Ale jak ho nejlépe vytěžitt?

Při práci se syrovou rybou jsem tak úspěšná nebyla, třeba maso na žebrech jsem neměla trpělivost vykrajovat, navíc se tuk roztéká pod rukama a není to moc pěkná práce. Možná na to jsou nějaké profi fígle, ale k těm jsem se zatím nedopracovala.

Ale napadlo mě, když se dělá losos na páře, zkusit ho tam dát se vším všudy a obrat potom - a dopadlo to skvěle! To není neostrá fotka, ale pára...

Za pár minut maso zpevní a jde snadno oddělit od zbytků kostí, ploutví i přebytku tuku. Dá se pak dobře použít třeba do salátu, na omáčku do nudlí, anebo jen tak - aspoň myslím, že nejsem sama, kdo ujídá lososí maso hned při obírání! Ani tenhle postup nemusí zabrat více času než čtvrt hodinky, když si dáte rychle opařenou rybu vychladit třeba za okno.

Narychlo

Zase neplánovaně jsem sestavila a zrealizovala jeden sprint, aneb "Jíme za 15 minut!" V prvním článku rubriky je o této mé kuchyňské hře a jejích pravidlech i důvodech více.

Strávila jsem jedno jarní (květnové) sobotní dopoledne jinde než u plotny a potřebovala jsem mít oběd rychle - taková běžná věc.

Měla jsem už příslušné suroviny doma, hlavně maso - v lednici čekala vepřová kýta, které jsem se původně chtěla věnovat poněkud důkladněji. Ale to se dá změnit, ne? řekla jsem si a zavrhla rychlovku ve stylu míchaná vajíčka s toustem.

Promyslela jsem celé vaření cestou od zastávky. Doma jsem si hned, jak jsem skopla boty, zapnula plotýnku a položila na ni litinovou pánev s kapkou oleje.

Pak jsem si rychle přehodila oblečení za domácí a na druhou plotýnku dala povařit mražený hrášek s mrkví jako přílohu, stačí trochu osolit, opepřit, eventuelně omastit. Koupila jsem si totiž nedávno na vyzkoušení nějakou novou značku, ale vím už jen to, že na obalu převládala černá barva.

Z většího kusu kýty jsem odřízla ty nepravidelné kousky a použila je na rychlovku. Pokrájela jsem maso na hranolky, tolik, aby jich bylo dost na dvě porce. Okořenila jsem směsí od Antonína a rozložila na mezitím rozpálenou litinu. Vepřové se musí opéci řádně, tak jsem opékala ze 3-4 stran, jak to šlo. K masu jsem ještě přidala pro chuť cibuli na kroužky. Ani jsem nečekala, že to stihnu tak rychle, opravdu jsem po čtvrt hodině dávala jídlo na stůl.

Občas se hodí mít po ruce něco rychlého a je dobré si i takové tipy zaznamenat. Jasně, o žádnou vysokou kuchařinu nešlo, nic extra speciálního, ale maso chutnalo výborně, mírně pálivé koření mu napomohlo a litina chuť rovněž zvýraznila. Hranolky masa byly navrch hezky opečené a uvnitř pěkně šťavnaté. Nebylo to jen hladem, že hrášek s mrkví tentokrát chutnal úžasně, byl sklizen hodně mladý a neměl tuhé slupky, ani mrkev nebyla moc houževnatá, zelenina nechutnala ani blátivě. Příjemně překvapila, moc tyhle mražené směsi nevyhledávám.

Jsem jich totiž z dávnějších let úplně přejedená, když to dlouho byla jediná zelenina, která byla dostupná přes zimu.

Nedávno jsem si uvědomila, že ještě v půlce devadesátých let jsme při velkých nákupech v teplejší části roku vozili s sebou termotašku na mražené potraviny, zatímco dnes už skoro žádné nekupuju - ta změna ale přišla ponenáhlu. Samozřejmě to záviselo i na dostupnosti, tedy ceně, která nám umožnila si koupit kvalitnější třeba chlazené kuře místo mraženého.

Nemám ráda příliš zjednodušující diskuze se závěrem, že lidi u nás jaksi naschvál šetří právě na jídle a neoceňují tu kvalitu - nelze všechny lidi bez ohledu na příjmy a životní styl smíchat dohromady. Jednak je u nás dosti těch, kteří si to nemohou dovolit, a myslím, že určité zdražení už pociťují i lidé s příjmy kolem mediánu, jednak je spousta lidí, kteří nejen v jídle preferují kvantitu, i když za ni nevydají méně. A jistě jich je řádově více než těch ostatních, co z jakéhokoli důvodu o jídle přemýšlejí a ještě jsou schopni o tom diskutovat na síti.

Narychlo

Jídlům připraveným na stole do patnácti minut na stole říkám sprinty, více k tomu zde. Hru na rychlost někdy plánuji dlouho předem, někdy si uvědomím až během vaření, že zrovna tohle jídlo se mi do pravidel vejde...tak tomu bylo i v tomto případě.

Nejprve jsem si dala rozpálit litinovou pánvičku, pak vzala z ledničky dva pěkné plátky krkovice, nepříliš tenké, a opepřila je. Pánvička ještě chvilku chtěla, aby byla rozpálená dost, i připravila jsem si zatím zeleninu - velikou papriku a dvě rajčata, dvě naťové cibulky.

Hodila jsem maso nasucho na pánev a začala krájet zeleninu, tentokrát jsem nic neloupala. Vše jsem nakrájela na přiměřené kousky. Když jsem asi za 3 minuty obracela opečenou krkovici, na zbylou část pánve jsem přidala i zeleninu a stále na dosti vysokou teplotu restovala, grilovala, prostě tepelně upravila...bylo to vážně za chvíli. Solila jsem na talíři a maso podávala jen tak, se zeleninovou přílohou. Kdyby někdo brblal, může si vzít kus pečiva:)

Druhá rychlovka, když se mi nechtělo nic vařit, se vyklubala z brambor se sýrem. Brambory jsem bez loupání pokrájela na menší kousky a zalila vařící vodou z konvice, čímž jsem to urychlila. Na pánvičku jsem tentokrát hodila jen cibulku a dobrou slaninu.

Jak se brambory uvařily, vše i se sýrem (jmenoval se gouda, ale byl hodně obyč) jsem smíchala...nechutnalo to špatně - typické malé jídlo.

Snadné "lívanečky" s jahodami

:D

Losos v páře

Ne, nevařila jsem to já...ale je to neodolatelný úryvek!

Situace:

Dva kamarádi, oba rozvedení a dětmi, bydlí společně. To se hodí malý zlepšovák:

"Co máme v ledničce"? "Lososa, ale musel by se uvařit." Mathias s pohvizdováním otevřel ledničku. "Máš sáčky na zmrazené potraviny?" Udivený Antoine ukázal na poličku nad sebou. Mathias položil lososa na linku, okořenil ho, vložil do sáčku a zavřel uzávěr. Otevřel myčku, položil lososa v sáčku do košíku na skleničky a zabouchl dveře. Otočil knoflíkem a šel si umýt ruce do dřezu. "Nastavil jsem krátký cyklus, bude to hotové za deset minut!"

Levy, Marc: Mí přátelé, mé lásky, Albatros, Praha 2007

Mořský kuskus

Tenhle sprint, tedy jídlo za 15 minut na stole, vznikl spontánně - jako už i další v téhle rubrice. Mražený mořský koktejl jsem opláchla, tím se i dostatečně rozmrazil.

Nasypala jsem ho na pánvičku se směsí oleje a másla, tak akorát. Než se orestoval a zbavil uvolněné vody, pokrájela jsem cibulku a česnek, přihodila. Spařila jsem jedno větší rajče a oloupala, pokrájela bez zrníček a šťávy. Přidala jsem pepř, sůl, rajče a ještě dva pokrájené celerové řapíky.

To už všechny potvůrky dosti ztratily na objemu.

Vše jsem nechala ještě chvíli dusit a připravila kuskus.

Nejúsporněji ho dělám tak, že misku na váze vynuluju, odvážím suchý kuskus, přimíchám olivový olej (asi lžíci na porci), posolím a znovu vynuluju, zaliju vařící vodou  - o čtvrtinu více než vážil kuskus. Zamíchám a nechám nabobtnat.

Mořský koktejl na pánvičce už byl mezitím hotový, ještě jsem ho dokončila trochou parmazánu a smetany. A je možno servírovat - a jéje, zase jsem si zapomněla dát stranou pár kostiček rajčete  nebo jednu chobotničku na ozdobu!

Sladké mámení

A ještě jedna skutečná rychlovka, která zmizí dříve, než ji stačíte dodělat - to jsou burizony v čokoládě. Ani jsem si nevšimla, že se dosud prodávají - a dokonce mají obal velmi podobný tomu, co si mlhavě pamatuju.

Vyzkoušela jsem je na podnět kamarádky, se kterou jsme vzpomínaly na všelijaké pochoutky z 80. let, to se ale burizony sypaly do rozpuštěných karamelek. Zmínila, že to zkusila s čokoládou a děti jí mohly utrhat ruce...

Stačí čokoládová poleva, kus čokolády na vaření a sáček burizonů bez příchutě.

Vzala jsem si na vodní lázeň dva kastrolky, které jdou do sebe, a do většího dala vodu, do menšího kus másla. K němu jednu hotovou polevu v sáčku a půlku čokolády na vaření pro lepší chuť. Stačí vařit na středním plameni. Připravila jsem si ještě větší kus alobalu. Když se čokoláda rozpustila za občasného míchání do hladka, nasypala jsem do ní kolem půlky sáčku burizonů a promíchala. Je třeba dávat pozor na opaření, vařící voda snadno vystříkne.

Na alobal jsem pak dvěma lžičkami formovala hrudky - kopečky, které nevypadaly moc soudržně, ale po zchlazení na balkóně ztuhly a vše se slepilo dostatečně. Nakonec to nedopadlo tak hrozně. Za nějakých deset minut je hotovo.

Zkusila jsem i jednu tyčinku, že by šla hezky krájet na puntíkatá kolečka - ale ta se mi drobila i při krájení zoubkovaným nožem, tak to nedoporučuju...

Pánvička s rýžovými nudlemi

Tuhle rychlou směs stihnete za čtvrt hodinky pohodlně. Obměňovat se dá podle toho, co se doma najde, třeba zbytek nějakého masa nebo kus zeleniny.

Vzala jsem velikou cibuli a pokrájenou dala opékat na olej. Přidala jsem k ní velkou červenou papriku, dva řapíky celeru a nakrájela maso - měla jsem uzenou rolku, ta se taky dobře hodila.

Dala jsem předehřát vodu do konvice a do hrnce jsem ji nalila vařící, osolila, a když opět vařila, vložila jsem do ní rýžové nudle, 3/4 balíku (400 g). Pár minut jsem nechala vařit, zatím se opekla zelenina, ještě přisolit a připepřit. Zkusila jsem nudle a scedila je.

Nastrouhala jsem ještě kus nivy a mohlo se servírovat, v tomto případě naplnit krabičky. Vystačilo na 4 porce.

Čočka zdravá a výživná

Normální oběd, čočka s kouskem uzeného a trochou zelného salátu - když jsem ho měla skoro hotový, uvědomila jsem si , že to taky je sprint!

Je však nutno předem namočit čočku do studené vody, třeba hned po snídani. Po návratu z pochůzek či vycházky je do čtvrt hodiny jídlo na stole! Jak?

Přicházím domů a hned dávám čočku vařit, měla by být zakrytá vodou, žádná sůl, jen zapnout. Než se převléknu, čočka vaří, výborně, stačí nechat ji na menším plameni. Dobré sterilované zelí "ihned ke konzumaci" (AL sáček Efko) dávám do misky a promíchávám jen s lžičkou oleje, aby tak "nevrzalo", to nemám ráda :)

Kousek uzeného krájím na plátky a dávám na pánvičku opéci, beru ještě cibuli, krájím na kroužky a přihazuji po chvíli k masu do vypečeného tuku. Čočka už bude měkká, vařila se tak deset minut. Solím, kyselím, majoránkuju, mohla bych ji nechat tak, ale můžu i trochou instantní jíšky lehce přihustit.

Oběd je hotov.

Čočka je docela úžasná, obsahuje spoustu prospěšných látek - lze se o tom dočíst leckde (skoro to samé), nebudu se opakovat. I na paměť je dobrá, jak nám kdysi vytrvale opakovali. Nemám ji ráda s česnekem a sádlovou jíškou, zbytečně převařenou a hutnou. Že se dá připravit v patnáctiminutovém limitu, jsem ani nepředpokládala!

Bryndzové halušky

Tohle jídlo je bez problémů za 15 minut na stole - když ovšem použijeme halušky z prášku.

Pak se vždy někdo zeptá, proč je nedělám z brambor, nedávno známá, rozená na Kysuci…a že stačí nastrouhat pár brambor, přidat hladkou mouku a je to, když mám síto…

Nu, dlouho jsem síto na halušky neměla a poctivě jsem na prkénku z těsta, upraveného do 3-4 cm širokého proužku, nožíkem odkrajovala halušky do hrnce, ale moc kmitat rukou mi nešlo, halušky byly dost velké, nicméně šlo to. Ani se sítem to nebylo tak snadné, jak jsem si představovala - když těsto moc zhoustne, je dřina ho třeba špachtlí nebo lžicí protlačit, když je moc řídké, zas se ve vodě rozváří a vyrobíte spíš klih - i to se mi stalo! Krom toho u těsta z prášku je třeba počítat spíš s tím, že za pár minut nabobtná dotuha. I to chce tedy trochu cviku a zkušeností.

A jak jsem zjistila na jiných stránkách, s haluškami "přímo z brambor" k těmto patáliím přibydou další…hustota těsta, použití mouky jen hladké či i hrubé, řídnutí těsta, když chvíli stojí. Tady videorecept.

Tak do toho se pouštět nebudu :)

Doplněk: už jsem zkusila, tady moje halušky z brambor: nový recept!

Celé balení cca 450g stačí na slušné čtyři porce, k tomu je potřeba už jen 150g bryndzy a kousek (50-100g) slaninky či špeku.

Start!

Jako obvykle začínám zapnutím plotýnky a nejprve dávám vařit vodu do většího hrnce, něco kolem poloviny. Stihne se to v limitu i bez předvaření v konvici a s osolením.

Z lednice si vyndám bryndzu a slaninu, tu krájím na kostičky a dávám opéct na menší pánvičku. Chystám si mísu na těsto, síto na halušky, cedník, děrovanou lžíci a mísu na uvařené halušky.

Obsah sáčku sypu do mísy, odměřím si vodu (též 450 ml), ale ještě nenalévám - těsto by nemělo dlouho stát, to moc zhoustne (na rozdíl od těsta "přímo z brambor") a nejde protlačovat přes síto.

Odstavuji opečenou slaninu a kontroluji vodu v hrnci - už je brzy před varem, tak vodu na těsto liju do mísy a promíchám, za chvíli se těsto spojí - do vařící vody přes síto lehce špachtlí protlačuju halušky, občas opatrně promíchám...celou várku vařím většinou na dvakrát.

Trvá to sotva minutu a uvařené halušky vyberu z vody do cedníku. Promíchám a nechám chvilku okapat. Druhou várku opět sítem protlačím do hrnce a jakmile se uvaří, sleju na cedník, z kterého jsem mezitím přemístila první várku do mísy...a druhá ji vzápětí následuje. K horkým haluškám nadrobím bryndzu a přidám celý obsah pánvičky se slaninou a promíchám...je hotovo, lze servírovat. Za 13 minut jídlo pro čtyři.

Je to opravdu tak rychle, zatím nejrychlejší jídlo - a ani jsem se nezadýchala:).

Lze použít i jiné sýry, klasicky eidam s nivou, také zakysanou smetanu a samozřejmě uzené a zelí, to by ale mělo být uvařené, čili to by se už do limitu nevešlo...

Radost z expresní přípravy poněkud kalí nepříjemně velký počet nádob, které je třeba co nejrychleji umýt, aby na nich haluškové těsto v stavu syrovém či vařeném nevytvořilo těžko rozpustnou krustu...výčet je výše!

Dodatek:česky se píše správně brynza, slovensky bryndza (a tak to mám zažité z názvů na obale..)

Mrkvová polévka

Na dobrou mrkvovou polívčičku nepotřebujeme ani mnoho surovin, ani mnoho času.

Kdo ji neochutnal, nechť nesoudí - obvykle mile překvapí i prvotní odpůrce! Nevím, zda pochází z jižních Čech, ale naučila jsem se ji tam od kamarádky, kterou ji zase naučily domorodé hospodyně.

A za patnáct minut se stihne bez problému - zapínám potýnku, z lednice beru asi tři mrkve (120-150g), máslo a mléko, otáčím se pro menší hrnec. Na dno hodím pár plátků másla, na něj rovnou jemně nastrouhám mrkev a stavím na plotýnku, míchám, pepřím. Když už by se chtěla mrkev připalovat, přisypávám dvě lžíce mouky (hladká, polohrubá) a opět míchám, aby se mouka opekla.

Získá brzy oranžovou barvu a než se začne chytat na hrnec, přilévám vodu tak do třetiny hrnce, solím, přidávám zeleninovou kostku (lze vynechat). Chvíli vařím - mrkev změkne brzy, ale mouku je třeba provařit. Přilévám mléko, cca 1/3 litru a ještě do konce limitu chvíli pomalu vařím, to je vše. Výborná jako vždy.

Špenátové špecle

Čerstvý špenát, balení 300g, vypadá objemně, pomalu se nevejde do kastrolu, ale za chviličku se svaří a jste rádi, že z něj vyrobíte dvě porce…a na tyhle sprinty se výborně hodí, když tedy k němu uděláte i nějakou rychlopřílohu a rychlomaso…téma je to zajímavé. Detailně jsem vše rozmyslela, i to, že špecle se vaří osm až deset minut, kdybych vybrala třeba noky, co jsou hotové maximálně za pět, bylo by to o něco rychlejší…hm, příště, rozhodla jsem se teď pro špecle. Jimi tedy musím začít, pak hodím na pánev kuřecí stehenní řízečky, jako poslední budu dělat špenát.

Start! Nejprve zapínám dvě plotýnky, na jednu stavím hrnec s vodou na špecle, na druhou vzápětí přistává pánev s trochou oleje. Hmátnu do ledničky pro maso, zároveň popadnu i špenát a česnek. Maso okořením grilovací mexickou směsí a kladu na rozpálenou pánev. Vyndám si další kastrol na špenát - na dno opět lžíce oleje, olivového, velký stroužek česneku na kostičky a nacpat všechen špenát, přiklopit - nesolím, nepodlévám.

Zato hned otočím maso, když stojím u sporáku, voda ještě nevaří? Skoro, solím ji, dávám lžičku oleje proti slepení. Ještě obrátím špenát, než zavařím špecle.

Zkontroluji maso, zmírním mu teplotu a vydechnu - je možno prostřít, aspoň nachystám příbory…

Špenát je hotov, vypínám, solím. Ochucení česnekem stačí. Maso již také dojde, je opečené z obou stran. Chystám si ještě cedník na špecle, talíře…a zkouším, zda už jsou uvařené. Tak tady mám asi dvě minuty prostoje…ale už budou, sliju do cedníku, promíchám a servíruju. Čas: 17 minut. Včetně focení