Skleničkový ovocný koláč

Odměřování na skleničky a hrnky žádná novinka není, třeba makovec, který se u nás pekl na konci let padesátých, se měřil na skleničky - a najdeme to i v receptech mnohem starších, které měřily třeba na žejdlíky. My používaly klasické a hojně rozšířné dvoudecové hořčičáky, když vymizely, asi se přešlo na hrnky - jenže ty už mívají objem různý. Počátek invaze skleničkových a hrnečkových receptů mám sama posazený do středu osmdesátých let. U jedné kamarádky ze studií jsem prvně ochutnala skleničkový ovocný koláč, který se od té doby stal trvalkou i v celé širší rodině a okruhu známých. Pro jeho jednoduchost, variabilitu i snadnou přípravu po receptu ráda sáhne jak kuchařka zkušená, tak začátečnice. Nejdříve zapnu troubu, pak si připravím drobenku z jednoho silnějšího plátku másla a 3-5 lžic cukru a mouky, je to do malé misky. Ještě ovoce - čerstvé, zmrazené, zavařené. Výborné jsou švestky, meruňky, borůvky a jiné drobné bobulky, ale i jablka a kombinace dle fantazie. Zkoušely jsme kdysi v nouzi i domácí džem, na chuť to špatné nebylo, ale je těžký a prosákl až na dno, takže koláč byl jaksi naruby! Za časů před rozšířením pečícího papíru poněkud nepříjemná situace :). Vzala jsem šest jablek a oloupala škrabkou. Ani by to být nemuselo, kdyby byly slupky hezčí. Silnější plátky jsem osladila a okořenila směsí Jablečný štrúdl.

Přitom jsem kroutila hlavou nad radami opakovaně se vyskytujícími u různých receptů: "Jablka rozkrájejte na dílky, vykrájejte jadřince a nastrouhejte na plátky…" V tom přece je ten vtip, že strouhám jablko celé na plátkovém (nožovém) struhadle!

Je to hned - stejně se připravují i sterilovaná jablka namačkaná nasucho do sklenic, kdepak se vykrajovat s jadřinci! Je to nutné do robotu, ale to zase poslouží hvězdičkový kráječ.

Někde dokonce doporučovali použít na vykrájení jadřinců z plátků jablek malou formičku! Tak to jsem zkusila jednou a vynechám, kam všude jsem autora poslala! Formička je moc měkká, to by musela být snad ze železa a dobře broušená. Odstraňovač jadřinců, který jablkem projede, nebyl totiž nějak celá léta k dostání. Ty z šedesátých let byly kombinované se škrabkou, ale víc jak dvacet let nevydržely. Konečně mám nový od loňska. Hodí se na pečená jablka, výrobu silnějších i slabších koleček k smažení v těstíčku nebo na ozdobu. Dosti řečí, co dál?

Lité těsto jen zamíchám vařečkou nebo stěrkou v míse, asi by šlo použít i nějakou techniku - tyčový mixér nebo šlehač, ale je to celkem zbytečné. Odměřila jsem tedy dva hrnky polohrubé mouky a necelý jeden cukru (dávám ¾ - podle sladkosti ovoce), prášek do pečiva, jedno vejce (luxusní varianta=2 vejce), ½ hrnku oleje a půl litru jogurtu (kefíru, podmáslí, kyselého mléka). Jelikož někdy mívají kefír jen odtučněný, a ten se v těstě chová hůře, osvědčil se mi jogurt tzv. na vaření v rodinném balení - objem doplním mlékem, tedy ve skutečnosti jím kelímek trochu víc vypláchnu a je to.

Těsto jsem nalila na plech s pečícím papírem, pokladla jablky a posypala drobenkou.

Pekla jsem na 180-200 stupňů. Koláč se jako obvykle krásně povedl a nějaké ty svačinky, snídaně a kafíčka spolehlivě pořeší. Díky, Báro!