A jaká jiná, když se restaurace jmenuje Epocha? Navštívili jsme ji v létě již vloni a letos jsme si to chtěli zopakovat. Nebudeme zklamaní, jako se nám to stalo už jinde?
Když jsme vcházeli do zcela prázdné restaurace v době večeří, pochybnosti hlodaly...jsme tu správně?
Interiér se zdál stejný jako před rokem, designově dotažený, čistý, udržovaný a upravený. Prostírání z náhrady textílií bylo jiné, zajímavě poskládané. Kombinace několika barev i vzorů nepůsobila rušivě, naopak pomáhala členit prostor na jednotlivá intimnější zákoutí. Vybrali jsme si čtvercový stolek pro dva s přídavným úzkým stolem, a dobře jsme udělali. To místo navíc se moc hodilo!
Číšník přinesl jídelní lístek a zapálil svíci. A myslím, že to byl ten samý jako před rokem - dobré znamení!
Po chvíli přišel pro objednávku nápojů.
Vybrali jsme si růžové Svatovavřinecké, vodu a nealko pivo.
K němu se podávala vymražená sklenice, k další třetince nová.
Víno lahodné chuti, příjemně vychlazené, chutnalo k jídlu dobře. Nebylo kyselé, spíš lehce voňavé.
Jídelní lístek s mezinárodním záběrem byl letos obsahem i formou zjednodušený, bez poetických popisů, které pamatuji od loňska. Zmizely některé francouzsky znějící názvy, přibylo zajímavé denní menu.
Měli jsme chuť na hovězí, ze stálého lístku jsme zvolili pfeffer steak s fazolkami a steak plněný čabajkou a sýrem, s hranolky. Jak propečené? Medium, ano, děkuji...
Obsluha byla profesionální: proběhla výměna nožů, odstranění předkrmového příboru, donesení pečiva s bylinkovým máslem. Že mě číšník oslovoval "Madam," působilo vzhledem k úrovni podniku zcela přirozeně.
Na jídlo jsme čekali necelých dvacet minut. Bylo svěže upraveno na velkých talířích, přílohy ve štědrých 200 g porcích zvlášť, v malém omáčníku šťáva ke steaku, košík dochucovadel. Ta nebyla potřeba!
Plněná kapsa vypadala chutně, rozpečená čabajka přidala masu na chuti i ostrosti, sýr vše doplnil.
Steak byl propečený akorát středně, fazolky na skus, ale přece jen by mohly být i měkčí.
Na šťavnatém mase jsme si pochutnali za zvuků nevtíravých melodií. To zasluhuje zdůraznit, s neurážející a nerušící hudbou se totiž setkáváme málokdy.
S účtem se číšník kapku zdržel, neb tam něco kutil - a opravdu, nesl na tácku dvě likérové sklenky s čímsi růžově zbarveným - pěna z jahodového džusu a nealkoholického jahodového likéru s výtažkem z mořským řas, ukázka zážitkové gastronomie jako sladký bonus na závěr. Spíš než o chuť šlo o efekt, o snahu předvést něco z novějších gastronomických trendů.
Během naší večeře přišly další dva páry. Když jsme pak ještě párkrát projížděli kolem, před restaurací pár aut stálo. Chodí se sem spíše při výjimečnějších příležitostech, široko daleko se podnik stejné úrovně sotva najde. To samé platí i o toaletách.
Epocha nezklamala. A doufám, že jsme tam nejedli naposled.
Žádné komentáře:
Okomentovat