Morek zůstával dlouho někde za mou "hranicí rozlišení". Jednak v době, kdy jsem se učila vařit, jaksi neexistoval, druhak jsem v mládí byla příznivkyní rychlého vaření a nějaké šťourání kostí mi připadalo absurdní a děsně staromódní.
Postupně přišlo do módy naopak vařit "prvorepublikově" a v takových kuchařských knihách na morek narazíte raz dva. A když ještě u řezníka narazíte i na morkové kosti, nelze tu výzvu ignorovat!
Anuše uvádí několik receptů, zatím jsem se spokojila s morkovými knedlíčky:
Existuje i velká skupina milovníků morku, kteří se dohadují, zda je lepší kosti vařit nebo péci, co k nim ještě přidat, a většinou to končí přiznáním, že nejlépe sníst ho s topinkou hned nad sporákem...snad příště, na pečení jsem měla kostí málo, přesněji dvě.
Pak jsem si vzpomněla ještě na něco - dědeček a babička morek milovali, občas řezali kosti pilkou a byli nadšení, když nějaký objevili. Matka vzpomíná, že za jejího dětství se uvařený morek z kosti vyšťouchl a otec ho snědl s chlebem jako předkrm. Párkrát dostala prý sousto ochutnat, ale nadšení se nekonalo. Otcova matka prý dávala morek do sladké žemlovky, sháněla vždy aspoň dvě kosti, ale už se přesně neví, na co - zda jen na vymazání formy, nebo i spojení housek, zda používala syrový či vařený. Připomíná to ale morkový nákyp, který najdeme i v Zlaté úsporné kuchařce.
Překvapilo mě, jak dobrý vývar jsem z morkových kostí pořídila! Zeleniny jsem k nim nedávala mnoho, koření od oka. Kosti jsem postavila do dvoulitrového hrnce. Vařila jsem poctivě skoro hodinu. Vylovit kosti a zjistit, zda je morek provařený i uprostřed, nebylo úplně jednoduché, vše je horké, mastné a kluzké.
Morek jsem z trochu schladlých kostí nějak vydloubala, bylo ho 65 gramů. Nasekala a rozetřela jsem ho, jak to šlo, přidala dvě vejce, 80 g strouhanky, lehce sůl a muškátový oříšek a namočenýma rukama jsem uválela v dlaních knedlíčky.
Pak mě napadlo, že vůbec nevím, jestli se na ně má použít morek vařený nebo snad syrový? Ale syrový bych z kostí tak snadno nedostala. Nu, prohledala jsem kde co a našla v receptech zástupce obou variant, ale většinou se to vůbec nezdůrazňuje - vida, jak pomalu z kolektivní paměti mizejí znalosti dříve běžné...
Mastnotu jsem z vývaru sebrala lžicí. Z kostí jsem ještě okrájela zbytky masa a do vývaru přidala novou zeleninu. Knedlíčky jsem v polévce povařila a bylo to. Po proležení do druhého či třetího dne se chuť ještě vylepšila.
Do nějaké slavnostnější polévky by se hodilo přidat ještě kus masa, třeba žebro, ale i tak se dá polévkou s morkovými knedlíčky udělat dobrý dojem - za pár korun můžete oslnit výbornou domácí krmí a získat body i u nejzarytějších konzervativců!
Krom toho je opravdu moc dobrá:)
Žádné komentáře:
Okomentovat