Mám tu nějak málo hlavních jídel, což bude tím, že víc vařím už známé a zveřejněné recepty. Stejně na máloco dojde řada vícekrát jak dvakrát do roka, a strávníci se dožadují opakování toho, co jim chutnalo. Došlo nedávno i na kachnu, dělala jsem mexické variace, dýňové omáčky s masem, kuřecí steak se zeleninou, plněné papriky i žampiony, ledvinky na víně, ale i kyselo.
K večeři se výborně hodí i cibulový koláč. Byla jsem nedávno obšťastněna větším množstvím cibule a část jsem musela hned zpracovat, proto jsem si na něj vzpomněla. Zařadila jsem ho do studené kuchyně, ačkoli nejlepší je teplý.
Začala jsem křehlým těstem, protože jak každý čtenář už ví, to musí chvíli odpočívat, aby tolik nelepilo. Vzala jsem 200-250 g hladké mouky. K ní se nadrobí polovina váhy změklého másla, přidá trochu soli a pár lžic studené vody - zadělávání v robotu je hned, ale ani ručně to netrvá dlouho.
Na kulatou formu stačí 3/4 kg cibule. Oloupat ještě jde, ale nakrájet na kolečka chce trochu výdrž - vzala jsem si na to velké stuhadlo-krouhač a s pomocí kloboučku cibuli pokrájela, i tak jí je dost na to, aby vyvolala pár slz.
Cibule se pak musí spařit, což jsem udělala jen na cedníku plnou konvicí vařící vody, a pak se asi dvacet minut dusí s kusem másla. Ovšem se osolí, opepří, případně se přidá další koření.
Na rozprostřené těsto jsem ještě přidala pár plátků debrecínky, rozložila na ni náplň a zalila ji dvěma vejci rozšlehanými s půlkou kelímku smetany, stačilo to.
Dozlatova upečený koláč výborně voní, nedá se mu odolat.
Variant je mnoho, můžu doporučit i tvarohové těsto (jako křehké, jen s kostkou tvarohu navíc), někdo zas rád kynuté. Cibule se dává i syrová, i opečená, červená nebo bílá, jak je libo. Spařená cibule by neměla příliš nadýmat, ale je to velmi individuální, před společenskou akcí si cibulový koláč raději nedávejte!
Žádné komentáře:
Okomentovat