Kulinární výlet

Ještě se chci vrátit k jednomu výletu ze samého konce září, když už nám ten podzim tak neslavně smogově končí.

To byl asi poslední teplý víkend, ještě se dalo sedět venku.

Nebyla jsem na kdovíjak exotických místech, ale zdá se, že už tak nějak udělám kulinární výlet ze všeho...a na Kokořínsku už jich bude díky kamarádce série.

Začalo to výpravou na houby, a ač houbařů chodily průvody, přece mě zavedla na místa, kde jsme něco našly. Zprvu to vypadalo jen na holubinky, pýchavky a fialové rudočechratky, až pak se objevila i nějaká růžovka a sem tam hříbek či kozák, nakonec pěkná úrodička klouzků borových. Letos jsem moc hub nepotkala, tak mě tahle úroda moc potěšila.

Při vyjížďce do okolí jsme chtěly poobědvat v hospodě ve Vysoké, kde vloni působila sympatická mladá rodina. Obsluhující nám vysvětlila, že bychom dlouho čekaly a vpodstatě nás poslala pryč. Hm. Dozvěděly jsme se pak z jiných zdrojů, že s hospodou to jde od 10 k 5, a to kvůli tomu, že hospodský se zakoukal do mladice, ženu s dítětem odehnal a nikdo mu tam nechodí, neb lidi s tím nesouhlasí - no úplné venkovské drama!

Vedlejší statek je však nově a citlivě zrekonstruován na "dům řemesel Arcadis", kde krom řemesel výtvarných má místo i třeba cukrařina. Za partou nadšenců stojí Jaroslav Kroužek, úspěšný podnikatel v cestovním ruchu v okolí (hotel Kokořín, Roubenka Truskavna aj.). Podle toho, co se mi podařilo "vygůglovat", je to člověk mnoha talentů, viz zde.

V areálu ještě nebylo vše hotové, ale provoz běžel - kavárna i cukrárna, otevřená galerie v sýpce. Výroba vlastních lahůdek i zákusků z části probíhá na místě, nabízely se i vynikající houstičky a domácí sekaná. To nám tedy k jídlu stačilo, zvlášť s dobrou kávou a pralinkami vlastní výroby. Myslím výroby na místě, ne našima rukama, i když právě i takový kurz se zde chystá.

Prostředí kombinuje původní prvky s jednoduchými nápady, třeba naaranžované dýně úžasně oživily dosud neupravená zákoutí, pozinkované škopíky místo umyvadel podtrhovaly autentičnost prostředí. Okenní i jiné rámy zas byly natřené na světle modrý odstín. Výstava z minulosti statku a okolí ukazovala i všelijaké nalezené půdní poklady, staré fotografie i školní vysvědčení, prehistorická rádia, mapy i lyže.

Podnik má otevřeno denně, tak jsme mu přály hodně hostů - zatím běžel teprve dva týdny a zájem už prý je. Jistě to ještě někdy zkontrolujeme!

Pak už jsme se vrátily do kamarádčina rajónu a nasbíraly čekající plodiny - fialové fazolové lusky a žluté maliny a ještě jsme si mohly vychutnat pěkné posezení na zahradě s šumivým vínem, než sluníčko zapadlo.

Obrázky hub jsem někde prošustrovala, ale nebylo jich tak málo. Lusky po uvaření zezelenají a původně bílé fazole uvnitř naopak získají fialový nádech. Ještě pořád se daly jíst celé, jen jsem musela pečlivě oloupat postranní tuhá vlákna.

Maliny byly báječné a zdravé, ale než jsem stačila vymyslet, co z nich připravit za dezert, byly snědeny.

Z hub jsem uvařila omáčku a klouzky jsem naložila do octového nálevu. Budou v zimě připomínkou zajímavého a pohodového výletního dne.