Fernetová omáčka

"Tak udělej ferneťačku," slyším kamarádku telefonicky radit dceři s večeří. Cože? To jako vážně? Řekla f-e-r-n-e-ť-a-č-k-u? Když hovor ukončila, nemohla jsem se na to nezeptat. "Ale to jo, to my vaříme už dávno, je to vlastně podle tebe. A je to jednoduchý." "??? Podle mě... Zvláštní..." Vtom jsem si uvědomila, že asi nějaký základ to mít bude, protože fernet skutečně dávám na dochucení do paštik, neb je to 2 v 1, spojuje nutný alkohol a vhodné koření. Není vyloučeno, že jsem někdy ležérně poznamenala, že se může dát do všeho. A že v hospodě se taky dával do hovězí polévky rum... "Tak to jo," odsouhlasila jsem to. Teprve mnohem později, po letech, jsem se na ten recept vyptala podrobněji.

Jde o dušené maso podle rodinného receptu, zpravidla vepřové (ramínko), které se dochutí trochou fernetu a zjemní smetanou. A že když dávám já fernet do všeho, tak kamarádka to zkusila aspoň do té omáčky, protože na paštiku si netroufá. Nu, musela jsem se do ferneťačky pustit co nejdříve, abych věděla, co jsem to vlastně inspirovala :)

Na asi čtyři porce jsem vzala  3/4 kg krůtího horního stehna, to už počítám bez kosti, předpokládala jsem, že se dosti smrskne (a taky že jo). Nakrájela jsem jakés takés kostky i s kůží, ta se vypeče. Spíše mírně jsem osolila, okmínovala, opaprikovala. Maso jsem dala osmahnout na 2 lžíce sádla a mezitím jsem si nakrájela 100 g slaniny, 3 cibule a pár stroužků česneku. Navíc jsem přikrájela jeden celerový řapík, nemusí být. Když bylo maso dost hnědé, orestovala jsem s ním i všechnu zeleninu a slaninu, pak přiklopila pokličkou a nechala dusit. Ani podlívat nebylo třeba, tekutinu pustí i ta zelenina. Zhruba po hodince bylo vše měkké. Stačilo dochutit asi 3-4 lžícemi fernetu - musí se chvíli provařit, aby se chutě propojily, a přidat trochu smetany ke šlehání (cca 100 ml), tedy půl kelímku. Hustá, dobře ochucená omáčka s krůtou ladila. V originále se dává ještě majoránka, na tu jsem nějak zapomněla, a jako příloha jsou prý nejlepší bramborové knedlíky nebo těstoviny, nám ferneťačka chutnala i s rýží. 

Nebála bych se dát fernet hned k dušení, trochu by pomohl masu změknout, ale u krůty to nebylo třeba. Zkusím příště.

Domácí je lepší, ovšem jak co a jak kdy

Měla jsem v úmyslu sepsat, co se dá celkem jednoduše připravit doma, ale uvědomila jsem si, že to může být téma k nekonečným i vyhroceným diskusím. Ani největší odborníci nemají úplně jasno, co je to nejsprávnější jídlo, názorů je mnoho. Snad rámcově lze říci, že strava má být vyvážená, ze surovin pokud možno čerstvých, nemá obsahovat škodliviny včetně přídavných látek a má být pravidelná. Do dalších podrobností se nehodlám pouštět, to by bylo na knihu.

Jde mi hlavně o domácí jídlo a jak si na něm pochutnat. Jak vaření zjednodušit, co nového vyzkoušet v domácích podmínkách a na čem ušetřit. Když se nad tím zamyslím, připravuji si už leta doma docela dost "konveniencí" (přísady a potraviny, usnadňující vaření, více zde), ale jsou i takové, co používám běžně, třeba sekaná rajčata. 

Domácí majonéza patří k těm nejvýraznějším příkladům. Má zásadně lepší složení, je hustá, uděláte si snadno čerstvou, kolik jí potřebujete, je rychlá na přípravu a ještě ušetříte. Aktuálně jsem ji vychytala do téhle podoby: do úzké nádoby mixéru dám jedno celé vejce rovnou z ledničky, 1/4 lžičky soli, špetku pepře, lžíci octa, lžičku hořčice a 1/4 až 1/2 lžičky cukru. Zaliju 200 ml oleje (řepkový, slunečnicový) a potopím tyčák až na dno, zapnu na největší rychlost a pomalu jedu nahoru, dole už zůstává hustá majonéza. Hotovo. Více o majonéze zde.

Domácí bílý sýr (lučina) byl populární už před několika lety. Nejobtížnějším krokem je nalezení vhodného kusu látky/mulče na překapávání :) Hodí se třeba stará vetchá utěrka. Můžete si zvolit variantu chutnější, tedy tučnější, nebo light, méně tučnou. Na tučnější stačí jogurt (neměl by být moc kyselý) a zakysanka 1:1, šlehačku nedávám. Zlatá střední cesta pro mě je 1 velký jogurt a 1 malá zakysanka. Suroviny smíchám s trochou soli, cedník s látkou položím na hrnec a dám kapat přes noc do ledničky. Použitá látka se musí dobře vymáchat v horké vodě a suchá schovat na příště. Při dobré péči vydrží měsíce. Sýr ochucuju až vykapaný. 

Domácí kváskový chléb vyžaduje trochu cviku, může to i chvíli trvat, ale pak už je to snadné. Chléb vůbec nekupuju, ale nespotřebujeme ho mnoho, stačí mi péci tak za pět dnů. Chleby srovnatelného složení se prodávají dosti draze anebo nemají dobrou chuť. 

Tohle je první trojice tipů, další přidám zas někdy příště. Zdravím všechny původní i nové čtenáře, kteří si mě našli, návštěvnost blogu je už dokonce o něco lepší než byla na starém blogu. Ale ještě chystám další změny, samozřejmě k lepšímu :)

Léto (v kuchyni), jak má být

Tentokrát zas něco běžnějšího, ať má víc čtenářů inspiraci k vlastnímu vaření. Slané koláče nezklamou, dají se jíst i studené nebo ohřáté, a je to přece jen něco jiného než obložené chleby. 

Lehce na ně propašujete plno zeleniny, ovšem podle mé zkušenosti musí být dobře vyfutrována slaninou. Krájím trochu silnější plátky z celého kusu, ty koupené ze stroje jsou moc slabé a ani dvojitá vrstva nestačí. Pokladu slaninou celé dno, spotřebuju tak 150 g na jeden koláč. Na zalití stačí dvě vejce s kelímkem zakysané smetany nebo šlehačky. Jiný sýr už nedávám. Obměn je spousta. Některé zeleniny je třeba předem trochu orestovat - cibule, pórek, cuketa, lilek, jiné se mohou dát tak (rajčata, papriky, brambory, špenát). I s kořením se dá různě experimentovat, ale stačí trochu pepře.

Těsto ze125 g změklého tuku (máslo i sádlo, příp. jiný tuk a jejich kombinace) a 300 g mouky vystačí na jednu formu, k tomu pár lžic vody a sůl. Je dobré nechat ho odležet. V kameninové formě bych těsto radši předpekla, v plechové to není třeba. Pak už jen náplně a zalít vejci se smetanou. Koláče jsem brala na návštěvu, tak jsem je trochu ozdobila. Neměla jsem více zeleného, jen pár lístečků čerstvé majoránky a maličko petrželky, během dovolené mi vyhynula.

Na skořicové šneky nejprve ušlehám 3 vejce, 125 g másla nebo tuku a 4 lžíce krupicového cukru, špetku soli. Nadrobím jedno droždí, ale stačí i půlka. Postupně přidávám 700 g špaldové mouky, lze samozřejmě dát i pšeničnou nebo namíchanou. Zadělávám 400 ml vlažného mléka a dobře prohnětu - tedy stroj, ne já. 

Po vykynutí jsem vyválela dva pláty rozměru A3, prostě na malý silikonový vál. Na potření jsem spotřebovala pomazánku z jednoho másla (dávám si ho povolit už před kynutím těsta) a 250-300 g krupicového cukru, k tomu tak tři lžíce skořice, podle chuti. Pečením se dosti ztratí. Šneky motám spíše menší, z těsta po šířce rozdělím na dva pruhy, lze i na tři. Rolády pokrájím na špalíky a skládám s odstupy do forem, jsou to dvě až tři. Ještě je nechám trochu dokynout a peču normálně na 180 stupňů, až jsou zlatavé. 

Tentokrát jsem pekla vše, co vidíte na obrázku, ve dvou patrech na dvakrát. Troje šneky napřed a potom slané koláče a brambory, stěží jsem tam všechno nacpala. Zbylo mi totiž ještě dost brambor, tak jsem z nich udělala gratin - přimíchala jsem k nim zbytek cibulové náplně i trochu smetany s vajíčky, přidala mléko, přisolila. Originální recept zde. Ostatní zbytky jsem pekla v malých formách. Taky se užijí. Při jednom jsem si do trouby přidala i LC cuketovomrkvovou buchtu.

Samozřejmě jsem na to pečení měla pátek, jeden z nejteplejších dnů, ale trouba s ventilací už tolik místnost nezahřeje. Co šlo, jsem si připravila den předem (dušenou cibuli, křehké těsto) a troubu zapínala až odpoledne, kdy je slunce na druhé straně. Odkládat pečení na noc nemělo smysl, horko nepolevovalo ani v noci. 

 

 

Předtím dva týdny na dovolené jsem ani žádné fotky nepořídila. Jezdíme na stálé místo, kuchyňka je miniaturní, ale uvařit se v ní dá. Dvě plotýnky, dřez , lednička a pracovní plocha asi 25 centimetrů, základní nádobí. Letos jsem dost vařila. Na první dny jsme měli "holanďany" s bramborem a krůtí ragú s rýží i nudlemi, což pokrylo čtyři obědy. Pak noky s vepřovkou a zelím (studeným), špagety s milánskou omáčkou ve skle, taky sázená vejce, jednou na ohni pečené buřtíky. Hub pomálu, tak to bylo pár porcí smetanové omáčky s hovězím z konzervy, k tomu párkrát v hospodě (nic zaznamenáníhodného, jen dobrá scénka, jak holky jedí borůvkové knedlíky - na hospodské zahrádce, svlečené jen do kalhotek, táta je láduje, ony pusy fialové, stůl poznamenaný, ale fotku sem dát nesmím)) a s dětmi ještě další špagety s rajčaty a sekanou a další noky se zelím. Víc jak jedno teplé jídlo denně neděláme. Snídaně a večeře se už pokryjí, vzala jsem svou kapiovou pomazánku, koupili jsme dost sýrů, jednou měli ryby z konzervy a taky párky, šunku. Třeba skleničku majonézy jsem ani neotevřela. Na saláty si beru lahvičku zálivky, to přípravu zjednoduší. Na kafe se osvědčuje malý frenchpress, čaj preferujeme z M&S v kombinaci s ovocným. K tomu nějaké jogurty, dětem lipánky, mužům pivo... Ostatně sjet do "hypáče" není až takový problém. To spíš v místním malém konzumu, kde v době návratu z výletu už stěží najdete jakýkoli chlebík, rohlík. V jedné pekárně zase bylo otevřeno až do osmi. Celkově to bylo fajn.