Malířství
Po několika receptech a minulých večeřích literárních předkládám pokračování tématu, a to pár obrazů večeří od manýrismu po současnost. Velké hostiny zatím nechávám stranou na samostatný příspěvek.
Pieter Aertsen (1508-1575 Amsterodam) byl jedním z prvních, kdo začal malovat i jídlo, kromě zátiší i scény ze života sedláků.
O těchto Sedlácích u krbu se dokonce spekuluje, zda nepředstavují malířovu rodinu.
Francouz Louis Le Nain (1593-1648), jeden z bratrů malířů, v duchu tzv. lidového žánru maluje výjevy ze života těch nejchudších. Používá k vystižení nezáviděníhodné skutečnosti tmavší hnědošedé barvy a zdůrazňuje i sociální pohled - všimněme si na Selské večeři nápadně otrhaného oblečení a také chybějících bot, inu radikální realismus.
Realista Gustave Courbet (1819 -1877) použil o několik stovek let později pro zachycení scény Po večeři v Ornans podobnou barevnost:
Pierre Bonnard (1867-1947) namaloval jak scénu Před večeří, tak Po večeři... Současník impresionistů, prý rozverný a nenucený umělec, byl vyhlášený mimořádným citem pro barvu.
Krevetovou večeři Josefa Lieslera jsem našla podle názvu, ale bez vyobrazení. Má i jiné práce s tématikou jídla, které budou představeny v patřičném kontextu.
Isabelle Rozot, současná francouzská umělkyně¨(*1962), ztvárňuje život luxusní a extravagantní.
A nechybí ani smysl pro humor.
A zůstaneme ještě u ryb a ve Francii. Tuňáka k večeři doporučuje Briggitte Sidaner z Bretaně.
Sama z rybářské rodiny, maluje na to, co moře vyplaví - hlavně ohlazené kusy dřev nejrůznějšího původu i velikosti.
Trojici současnic završuje domácí autorka, Vendula Císařovská (*1950) s Nostalgickou večeří, plnou snových představ a metafor.
A z jiného soudku: Večeře pro jednoho je obraz ručně malovaný, nabízený v bytových dekoracích - autora jsem nezjistila.
Na závěr foto kuriozita:
Dinner in the Sky
A pohled ze země:
Žádné komentáře:
Okomentovat