Tentokrát jsem vytáhla z mrazáku kilové balení bažantích stehýnek. Nemusela jsem ho škubat ani stahovat. Že se musí hodně obalit slaninou, jsem už předpokládala, ale přece jen jsem ještě prošla i své nové kuchařky, zda tam neobjevím nějaký nápad. Receptů na bažanta však pramálo, tak jsem se přidržela Kejřové, která radí protknout ho slaninou a nejprve dusit doměkka, než se strčí do trouby zčervenat.
Stehýnek bylo deset, spíš menší, bez kůže. Nejprve jsem z nich obrala co nejvíc zbytků žlutého tuku a každé jsem prošpikovala dvěma kousky slaniny - do horní a spodní části, osolila, opepřila a nejprve krátce opekla na směsi oleje a másla. Přidala jsem ještě další slaninu na kostky, jednu cibuli na proužky a trochu podlila. Bažant je dost výrazný sám o sobě, není třeba přidávat další koření. A dusila jsem, obracela, polívala, to vše snad hodinu a půl při nižší teplotě, aby vše mírně bublalo.
Druhý den jsem pokračovala ještě skoro hodinku, až šlo maso od kosti. Vydušenou šťávu jsem doplnila trochou vína. Rozhodla jsem se, že do trouby bažanta ani dávat nebudu. Dala jsem za pravdu Kejřové, že bez dušení by byl suchý.
Mezitím jsem si nachystala červené zelí a bramborové knedlíčky. Kombinace to byla dobrá, klasická. Bažant byl docela šťavnatý a měkký, jeho divoká chuť však není každému příjemná - prý je kuře lepší!
Žádné komentáře:
Okomentovat