Malá jídla ze studené kuchyně aneb pár večeří

Nashromáždilo se mi pár jednotlivých obrázků se studenými jídly, co na nich není moc vaření, tak je nabízím jako inspiraci společně.

Teď kolem Velikonoc došlo na vaječnou tlačenku, pro mě se závanem nostalgie. Návod je na každém balení želatiny pro ni určené, ale ač lze všelijak obměňovat, nejradši mám tu klasickou chuť, co si pamatuju z dětství. Nikdy jsem totiž nemohla přijít na to, z čeho je ta báječná hmota udělaná - nějaký aspik, to ano, ale co do něj? Tak teprve až se objevily (v drogérii) sáčky s želatinou na vaječnou tlačenku, bylo to jasné - majonéza! To nás nikoho nenapadlo a recept tehdy nebyl k nalezení ani v kuchařkách, v lahůdkářství jsme žádné známosti neměli, a bez té želatiny to stejně nešlo vyrobit.

Základem je zeleninový salát Moravanka. Vše na pokrájí, feferonku dle chuti použijeme nebo vyhodíme. K tomu 5-6 vajec natvrdo, rovněž pokrájet, 150g salámu nebo šunky a 200g majonézy. Zamícháme, dochutíme, přidala jsem čerstvou cibulku. Tu ale může někdo považovat za nepatřičnou...

Želatinu (20 g) rozpustíme v horké vodě dle návodu (150 ml vařící, 250 ml studené) a vlažnou nalijeme do salátu. Vzniklou hmotu konzistence polévky dosolíme, dokyselíme, a to o poznání více, než má chutnat výsledek!

Dáme ztuhnout do formy nebo forem, vypláchnutých studenou vodou. Tuhne během několika hodin, uchováme v ledničce. Některá značka želatiny tuhne méně, tak jde tlačenka hůře krájet, v tom případě zkuste příště jinou:) Používám Naturu. A z vaniček šla vyklopit snadno.

A co takový tatarák? Možná jen pro otrlé, ale převzala jsem jako vyzkoušený tip přímo od poučené prodavačky a sama ho připravovala už několikrát. V této široce dostupné podobě se vyrobí z Výběrového mletého hovězího (bývá baleno po 300 g)! Záleží na jeho kvalitě, tedy na tom, aby v něm bylo co nejméně bílých žilek. Musí být co nejčistší, nejhezčí a samozřejmě čerstvé. Prý ho lze i zmrazit.

Maso je mleté jemně, není nutno ho přemílat. Přidáme obvyklé ingredience, zamícháme, upečeme si topinku dle chuti mastnou nebo suchou a pustíme se do toho!

Taková zapečená houska také není špatná, o hodně se tím vylepší běžné suroviny - proč ji neudělám častěji? O tom jsem tedy přemýšlela marně, možná je to jen proto, že je tolik zajímavých receptů a na starou klasiku přitom člověk nevzpomene nebo se mu zdá málo zajímavá...a tohle byla výjimka, že jsem měla bílé pečivo!

Na to snad není třeba žádný návod, jen že jsem housky potřela máslem, protože sušená šunka žádný tuk nepustí. Neměla jsem v ten okamžik nic jiného po ruce, niva to značně vylepšila, rajče bylo pečené docela dobré a jednoduchá večeře doplněná sklenkou vína byla na světě. Nebýt té chvály, co jsem si za ni vysloužila, ani bych to nezapsala, ale když ono to bylo i docela fotogenické:)

Také jsem opět dělala domácí paštiku, tentokrát s jablky a s kachními játry. Jinak ji dělám stejně jako tady: ze syrového tučnějšího mletého, poloviny váhy jater, koření a fernetu. Do odleželého masa jsem druhý den vtlačila hranolky špeku a jablek:

Vypadalo to spíš na koláč...ale ne, zakryla jsem druhou částí masa a dala péci, po částečném schladnutí zatížila a dala odležet - ale ochutnat jsem musela hned a paštika tentokrát ani nepotřebovala odpočívat, chutnala velmi harmonicky a plně už druhý den. Kachní játra se mi zdála na chuť lepší, i když za syrova (za rozmražena) se to právě nezdálo :) A jablka chuť nadzvedla, bylo jich tak akorát - do malého zbytku jsem jich zkusila dát více, ale to už nebylo ono. Stačí tak půlka jablka na základní dávku. Paštika mi vydrží v ledničce vždy dost dlouho, nejméně týden, za tu dobu se určitě nezkazí. Maximální trvanlivost vyzkoušenou nemám, ale mražení jí nesvědčí.