Králík

Z králíka jsem měla jen stehýnka, tak to byl dobrý materiál pro přípravu letního pokrmu. Ani jsem už nemusela maso moc čistit a odblaňovat, jen jsem lehce našpikovala dvěma až třemi kousky špeku do každé nožky. Dělám to tak, že nožem proříznu dostatečně velký otvor, zvětším prstem a vložím hranolek tak půl centimetru silný. Z tenkých nudliček, které se úděsně trhaly a nešly špikovací jehlou vůbec protahovat, včetně triků s mražením špeku, jsem už vyrostla:) Dost jsem se s tím v mládí natrápila, nikdy se mi to nedařilo. Dávala jsem pak vždy špek jen pod maso, a většinou to i stačilo...hovězí tak často nebylo a králík taky ne. Pak jsem se naučila tuhle nožovou metodu na kurzu.

Dala jsem k masu ještě kousek slaniny na kostičky, hodně cibule, česnek, hodně bylinek - měla jsem směs ze zahrádky, s dobromyslí, pažitkou, oreganem. Pekla jsem podlité vínem, jako obvykle červeným. Je to příprava jednoduchá a fyzicky nenáročná, peče se téměř samo, stačí párkrát přelít výpekem. Cibule s vínem vytvoří dobrou šťávu, a když je maso vypečené na žádoucí barvu, je hotovo.

Dáváme přednost bramborám, vařeným i se slupkou. Hodila by se též rýže, kuskus nebo svítek, případně i žemlový knedlík. Takhle nalehko upraveného, šťavnatého a málo tučného králíka si dám mnohem radši než klasiku pečenou s bůčkem a podobně, kterou pamatuju jen s nepříjemnou pachutí, jak jsem ji musela jíst v mládí na nějakých rodinných návštěvách. Ale to už bych zas sklouzla k oblíbeným nářkům na to, jaké hrozné jídlo jsme mívali a jak ze stejných surovin se dneska vaří úplně jinak a mnohem chutněji...