Narozeninové menu

Další narozeninové setkání jsem pořádala doma. Nejbližší rodinu, momentálně dosažitelnou, jsem pozvala na takovéto menu:

Kaviárové vejce, domácí chléb

Sekt

Krkovice pečená na víně a brusinkách, žemlový knedlík

Červené víno, nealkopivo

Dort s karamelovým krémem

(káva)

Jak jsem k němu dospěla? Bylo mi jasné, že maso upeču, protože jsem potřebovala připravit osm porcí, to se na pekáč vejde lépe než do kastrólu. A s různými podobami pečeného vepřového jsem měla vždy úspěch. Ještě jsem váhala, zda péci na víně nebo na pivě. To se dobře doplňuje s houbami, ale zrovna jsem žádné neměla. Takže jsem zvolila víno - a co k němu? Třeba brusinky mám ráda, tak dám brusinky, rozhodla jsem se jako legendární pejsek s kočičkou, když pekli dort. Ale proč ne.

Příloha byla rovněž předem jasná, žemlové knedlíky už jsou pomalu mojí "ikonou". V rodině se běžně nevaří, tak jsou pro hosty zajímavé. Mohu je připravit dopředu a jen ohřát, to je další výhoda. Použila jsem na ně toustový chléb. Podobají se i mým televizním špekounům.

Jaký jen zvolit předkrm? Na ten jsem si schovávala větší sklenici nepravého kaviáru - k němu se samozřejmě bublinky přímo nabízejí, taky tím pořeším přípitek.

Dortík se mi minule osvědčil čokoládový, tak v podobném stylu jsem chtěla zkusit krém karamelový.

Vymyšlené jsem to samozřejmě neměla za pět minut, ale to je zábava. Ostatně si takové příležitosti hýčkám a ráda se na ně dlouze chystám, což někdo nemůže pochopit:) Abych měla čas na hosty i zábavu, snažím se vybrat jídla, která mi to umožní. I způsob servírování v tom hraje roli. Nádobí i příborů mám už dostatek.

Svátečnější jídla často kombinuju s alkoholem, maso s ovocem, no a k tomu ty knedle...ale hůř se mi daří doladit předkrmy - ano, vím, že mají obsahovat jiné suroviny, než jsou použité v dalších chodech a podobné obecné poučky. Když se podívám na nabídku restaurací s českou kuchyní, jsou tam párky, tlačenka, topinky, utopence, naložený hermelín... prostě moc velká a tučná jídla. I polévka je večer moc, zvlášť když se udělalo teplo. Chtěla jsem zařadit ještě nějakou zeleninu, naložený lilek nebo avokádovou pomazánku, ale avokáda měli jen kamenná. Kaviár jsem použít chtěla, tak trochu salátu dám k němu, ale na další zeleninu už prostor nezbyl.

Knedlíky jsem vyrobila dva dny předem z 1 kg toustového chleba, 10 vajec a rozpuštěného másla, půl orestované cibule a petržele, asi čtvrt litru mléka, soli, pepře, muškátového oříšku.

Dávám většinou jen vejce rozšlehaná v mléce nebo rozpuštěném másle, ale vybavena novým robotem jsem ušlehala sníh. Uvařila jsem je na páře a po vychladnutí uchovala v sáčku v lednici.

Vejce ke kaviáru jsem uvařila den předem a večer je i oloupala, což šlo vzhledem k jejich nečekané čerstvosti tak špatně, že jsem nakonec vybrala jen pár půlek na ozdobu a zbytek nasekala do pomazánky, zdobila citrónem a kaviárem. Zapomněla jsem je vyfotit, na obrázku je jen pomazánka dojídaná druhý den. Podávala jsem s domácím chlebem.

Den předem jsem začala péci i maso, které jsem nasolila, opepřila a trochu svázala. Podlila jsem ho hned červeným vínem. K pečení jsem přidala za chvíli cibuli i česnek. Přikryla jsem nejdřív pekáč alobalem, ale maso se pod ním peklo až moc pomalu, potřebovalo více času, než jsem odhadovala. Kusy krkovice měly po kile. Ke konci pečení, asi k poslední půlhodině, jsem přidala brusinky. Maso jsem dopékala druhý den, měkké nakrájela na plátky a nechala v troubě.

Přípravu karamelového krému jsem si také rozdělila do dvou dnů, ale šla by zvládnout během jednoho odpoledne, jen je třeba nechat dort zatuhnout.

Pak už jen ohřát knedlíky a připravit stůl. Předkrmy jsem připravila na talířky a zbylou pomazánku servírovala v misce zvlášť. Omáčku jsem taky podávala samostatně, v malém nerez rendlíčku.

Na focení jsem pak už neměla pomyšlení ani prostor, nestihla jsem to...ale večeře dopadla myslím dobře.

O karamelovém dortu už bylo řečeno vše, tak ještě malá obrazová připomínka.