Kuře na pórku

Kuře tisíckrát jinak, to je asi hodně častá verze běžných večeří či všedních obědů. Někdy používám už naporcované díly, jindy rozkrájím celé kuře. Z toho mi pak zbyde kostra a pár velkých kostí na vývar, ale na ten si nastřádám zbytky aspoň od tří kuřat, skladuju je u ledu.

TIP:

Kosti ze stehen je šikovnější vykroutit, aby se nepletly, konce křídel - letky přihazuju ke zbytkům na vývar.

Jeden návod najdete tady, "šéf" postupuje trochu jinak, krájí prsíčko napříč napůl a v jedné polovině nechává kost od křídla, také stehýnka porcuje na dvě části. V kostře nenechává "mandličky", nejchutnější kousky masa.

Z kuřete odkrájím tuk všude, kde to jde, i biskup a méně pěkné části kůže. Jinak ji nechávám, ale zase téměř vynechám další tuk, opečená kůže ho pustí dost, aby se dalo maso chutně udusit. Slaninka je slaninka - dopřejeme si ji však jen výjimečně.

Občas připravuju kuře na pórku.

Pórek mám ráda, ale odrazuje mě vždycky ta manipulace s dlouhatánskými stvoly, které v taškách špatně drží a vůbec všude a pořád překážejí. Ani jejich čištění mě moc nebaví, někdy je hlína zanesená i hodně hluboko mezi vrstvami a musí se rozebírat list po listu, je to piplačka.

Tentokrát byl pórek docela čistý, tak se snadno dal pokrájet na tlustá kolečka. Považuju je za velmi dekorativní - zasyrova pastva pro oči.

Pokladla jsem je na plech olejem jen potřený, navrch rozložila naporcované kuře, osolila a opepřila.

Zbylé zelené natě jsem poházela navrch a během pečení opatrně podlévala. Pórek by neměl moc plavat, aby se jen nevařil a nerozvařil. Ale suchý také zůstat nemůže. Mělo by se vše upéci do nějakého pěkného odstínu - docílila jsem takovéhoto. Včas jsem neodstranila proužky pórku z povrchu, kde se trochu připekly - na chuť to moc nevadí, spíš naopak.

Víc není třeba k receptu přidávat, je to jednoduché jídlo i na přípravu. Uplatní se k němu rozmanité přílohy, já jich napočítala nejméně pět - dušená rýže, šťouchané brambory či kaše, kuskus, svítek, žemlový knedlík. S každou získáte trochu jiný chuťový akcent. I proležení a ohřátí druhý či třetí den takové maso zvládne, a tak je šikovné právě na ty všední dny.

Z mládí pamatuju různé variace masa s pórkem na čínský způsob, ale to mě moc nebaví - dnes bychom to hodnotili jako samé náhražky. Ani na vařený či dušený pórek v řídké omáčce si nevzpomínám právě s nadšením. Stačí však dát ho přímo pod maso, aby se chutě propojily. Taky polévku mám ráda, pomazánku z čerstvého nebo pórek zapečený s bramborami a smetanou.