Tak nějak se tím vždy povrhovalo, že těsto nastavené bramborem je moc laciné, chudé, válečné.
Z domova to neznám.
Jenže když už jsem pekla moučníky s jinou zeleninou, došlo i na brambory.
Receptů s nimi existuje plno, tak jsem si vybrala a upravila jedno kynuté těsto a druhé s práškem.
Ostatní jsou víceméně variace na totéž.
S bramborem je asi tak stejně práce jako s nyní u čtenářů oblíbenou dýní či řepou: musí se uvařit předem, oloupat a nastrouhat.
Na kynuté těsto je potřeba vyšetřit ještě čas ke kynutí, ale není to tak hrozné. Jak vidno, nadrobila jsem droždí rovnou do mísy a spolu s ostatními surovinami zamíchala a propracovala v robotu.
Vzala jsem: půl litru mouky, stejně brambor, dvě vejce, 2 lžíce cukru, 1 droždí, 150 g tuku a trochu mléka.
Z těsta jsem upekla i pár škvarkových placek, škvarky jsem usekala a zapracovala dovnitř a placky vytvarovala kráječem na jablka.
Z dalšího kusu jsem umotala buchty s povidly, ještě jsem je hodně potírala máslem.
A zbytek jsem stočila na závin, ten dá totiž méně práce :) Taky jsem ho potřela a vše pěkně upekla.
Moc se mi to líbilo, buchtičky i závin vypadaly hezky. Po upečení jim ještě prospěje potření směsí rumu a másla. S bramborem bylo kypřejší, lehčí, prostě dobré. Jenže kynuté těsto je jedlé den, maximálně dva, když je tučnější.
Myslím, že je to do dnešní doby trochu nešikovné, protože čas na přípravu sladit s dobou konzumace nebude za plného provozu domácností úplně snadné. Hodí se líp pro kuchaře, kteří jsou celý den doma, tedy v kuchyni. Anebo můžete zkusit buchty zmrazit.
Výsledek s použitím brambor byl povzbudivý, tak jsem překonala i nedůvěru k válečnému bramborovému koláči s tvarohem. Určitě ho uplatním ještě příští rok, bude to zajímavé téma. Koláč totiž překvapil ještě více než kynuté těsto.
Příprava není složitá.
Vzala jsem zase stejně brambor jako mouky (po 250 g), k tomu 1 vejce (místo původní půlky), a 80 g tuku (máslo+jiný tuk) umíchaných se 120 g cukru a jeden prdopeč. Třetinu jsem si odložila na mřížky a zbytek rozprostřela do pekáče, plochou o kus většího než dortovka, nebo do dvou menších forem. Na náplň jsem smíchala jeden tvaroh s dalším vejcem (opět v originále 1/2), 200 g brambor a cukrem, trochou rumu a navršila na těsto, navrch udělala kulaté mřížky a dala péci ozdobené rozinkami pěkně dozlatova.
Brambory v něm vůbec nebyly cítit, v těstě ani v náplni, naopak měl báječně kyprou strukturu, nebyl suchý a voněl tak starosvětsky, připomínal mi nějakou návštěvu venkova v dětství, takový jako poctivě udělaný, vyvážený či autentický koláč. Chutnal i všem okolo, už jsem ho zkoušela vícekrát. Dokonce ho ocenila i máti, že je to ono, co si z dětství pamatuje! Klidně si ho můžete upéct více, protože nejméně 3-4 dny vydrží v dobré kondici.
Prodávala jsem ho i na Restaurant Day - mezi nejrůznějšími dortíky taky přišel někomu k chuti.
Variantně jsem do něj přidala i vanilkový cukr (půl do těsta, půl do tvarohu) a citrónovou kůru, některé mřížky jsem navrch ještě vyplnila vinným rosolem (ano, místo rybízového džemu se taky skvěle osvědčil) a ještě i jablkovým pyré. Výsledek - skvost, jak svědci, na které se nedostalo po RD, potvrdili:)
Opravdu ho doporučuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat