úterý 5. května 2015

Artyčok-zelenina inspirativní, leč málo výtěžná

Už při pohledu na velkou šupinatou palici artyčoku se snad každému vybaví představa nějakého klasického holandského zátiší. Opravdu ho tam často najdeme. Fotka si přímo říkala aspoň o náznak dobové atmosféry...



Důstojné místo artyčok zaujímá v zátiších starých mistrů: Floris Gerritsz van Schooten (16. st.), Frans Snyders , Francisco Barrera, Osias Beert, Antonio ponce (všichni 16./17. st.), Luiz Meléndes (18. st.)

zdroj: wikimedia

Kupodivu artyčok neinspiroval jen v téhle době, ale vyskytuje se i v moderním umění - Picasso, Kupka.

zdroj:wikimedia

Jeho struktura je natolik inspirativní, že si jí povšimlo a zpracovalo i umění užité - v náročných textiliích, kamenině, na Muchově plakátu, dnes dokonce jak svítidlo nebo celá budova...
zdroj: wikimedia

Od babičky i matky jsem slýchala, že atryčok, to není žádné jídlo, jen se olíznou ty lístky a kousek je jedlý v prostředku, nemá to ani žádnou chuť, s čištěním a vařením je práce a vůbec to nestojí za to.

Občas jsem už o artyčok zavadila i za socíku a chutnal mi, pak až v Itálii v r. 1990 si mě získala naložená srdíčka na pizze. Párkrát jsem ho viděla i růst a výjimečně prodávat, a letos už byl v běžném krámě. Pro zajímavost jsem si ho opatřila. Návodů jsem měla dost, podrobný byl už i v Albert magazínu. Artyčok jsem tedy uvařila, raději rozkrojený na poloviny, neb to trvá téměř 3/4 hodiny. Pak jsem obrala tvrdé lístky asi ve třech řadách, až zbyly ty jedlejší - ke snědení je měkká část asi půl centimetru odspoda:


Srdíčko, tedy květní lůžko, a pár vnitřních listů už by mohlo být poživatelné celé...


...ale s lístky to dopadlo jako výše, takže z celé palice zbyde toto včetně části stonku:


Talířek je dezertní. Přidala jsem trochu majonézového dresinku a dopřála si pár soust oné jemné lahůdky, plné zdraví prospěšných látek...výsledek? Když nám tu nebují artyčoky jako plevel ve velkém množství, asi zůstanu u těch naložených :)
Dekorativní však jsou, ne?

Žádné komentáře:

Okomentovat