Minulá sobota dovršila dlouhé chystání a organizování kolem RD v knihovně. Pozvat všechny kuchaře a domluvit se s nimi byla ta zábavnější část příprav.
Pracnější se mi zdálo zajištění dobročinného seniorského bazaru, které zahrnovalo i několik odpolední včetně sobotního s výrobou různých drobností k prodeji, zorganizování lidí, materiálu, dokončení, úpravy a prezentace stánku aj. Další položkou byla večerní divadelní kavárna U Maryši, doprovázející Noc divadel, pořáanou v knihovně poprvé. O stolech se mi už i zdálo a nakonec jich bylo třeba ještě více, ale nějak se to naštěstí splácalo a i židle vystačily...
Druhou zábavnou částí příprav mělo být moje vlastní vaření. Na 17. 11. jsem si pozvala vlastní seniorky, tedy matku a tetu. Něco pomohly, třeba oloupat a nastrouhat pět kilo brambor a nakrájet 35 rohlíklů na knedlíky, ale dohromady s nimi bylo dosti obskakování a navíc nekonečně řečí a poznámek, co by dělaly jinak, méně, potažmo vůbec, a že se s tím moc mažu (tedy dalo mi práci najít pro to slušné slovo...), takže jsem po dnu plném charity byla dosti vyšťavená.
Další velké vaření jsem si naplánovala na pátek, když venku bylo pořád hodně teplo a nemohla jsem použít balkón. Člověk míní, a tak jsem byla v plné vařbě, těsto na chleba kynulo, trouba pekla maso, na plotýnce se rozmrazoval špenát do závinu, když jsem si musela střihnout menší zachraňovací akci právě u máti...ale nakonec po polodenním vyšetřování ve špitálu ji shledali zdravou a mohli jsme ji odvézt zase domů. Celou dobu jsem váhala, zda RD odvolat, omezit či jak to jinak zařídit. Zapojila jsem další členy rodiny, když se nabídli, že by to byla škoda rušit. V pátek jsem vše dovařila už v půl jedenácté večer a v sobotu dobalila (nakoupila jsem si výborné kbelíčky, taky stěhovací plošinku a přepravky) a vyrazili jsme po deváté z domu.
Otvíralo se ve dvanáct, na místě ještě jsem úkolovala další kolegyně, chystala stánek, komunikovala s účastníky: je to vždycky jak před divadelní premiérou, do poslední chvíle všude binec, krabice, igelity, nervózní lidé, shledávající, co zapomněli a tak...mně chyběla jedna igelitka s "nářadím" a sušenými švestkami včetně misky, co měly dozdobit černou omáčku! Sběračku ještě kolegyně Iva stihla vyžádat doma, lžící by se mi omáčka ani nabírat nedala...uf uf.
A pak se otevře a vše vypadá krásně. Pravda, ještě byl zádrhel s hlavním vchodem, na který zapomněli, ale to jsme rychle napravili. Lidé, kteří vestibulem proudili od poledne do večera, mohli navštívit patnáct stánků s jídlem, vypadalo všechno výborně. K tomu tři dobročinné stánky a u Hanky a Elišky se ještě propagoval Movember.
Prý tudy prošlo kolem tří tisíc lidí. Po loňských zkušenostech se někteří z nás zásobili více, tak bylo co nabízet až do večera. Noví účastníci většinou vyprodali dříve. No to víte, samozřejmě jsme to probírali, ale jednoduchý recept, jak odhadnout, kolik čeho připravit, není. Mně vloni zmizelo teplé jídlo rychle, letos zvolna. Uvařila jsem více, ale zbylo (což tedy nevadí, vše se dá dobře uchovat). Vcelku však jsme byli s odbytem spokojeni. Návštěvníci snad také, chválili jednak hned, pak se vraceli pochválit snědené, zajímali se o suroviny, postupy. Nějak jsem tentokrát nic nevyfotila, jak jsme byla po pátku ještě vykolejená. Foto je od I. Syručkové z mobilu a od I. Šormové.
Žádné komentáře:
Okomentovat