Moje pomoc snašce v šestinedělí představovala vzhledem ke všem okolnostem vaření pro mladou rodinu tak po dobu čtyř týdnů, podle času jsem uchystala pokrmy na přání i jiné a doručila. Nebylo to kompletní stravování, jen ta pracnější jídla. A taky vždy něco sladkého pro šestinedělku ke snídani. Mladí mohli ušetřit trochu času a věnovat se prvorozenci, což ocenili.
Potravin bylo třeba o dost více než běžně, nakoupila jsem dvakrát v e-shopu a jen jednou v hypáči (autonákup), jednou v řeznictví a po práci jsem porůznu na etapy vše vařila. Potřebovala jsem vždy aspoň šest porcí (pro mladé na dvakrát a něco pro nás).
S výběrem jídel jsem váhala, ono článků, co všechno kojící matka nesmí, je mnohem více než těch, co smí: pak jsem se přiklonila k rozumnému náhledu, že může vše a musí se jen ozkoušet, co na to dítko. Cesta případných škodlivých a škodících látek není totiž přímá a jednoznačná, tělo si to různě mění a zpracovává. Co matce vadí, dítěti nemusí a naopak. Matka sama taky nejdříve začala i se zeleným hráškem, ale brzy se ho musela vzdát. I řadu zelenin jsme vynechaly. Aspoň že výběr neomezuje žádná alergie, to jsem opravdu ráda.
První dodávka:
pravá domácí sekaná, dýňová omáčka s kuřecím masem, kynutý závin z tvarohového těsta plněný jablky, slaný koláč s chřestem, chleba
Na sekanou jsem umlela bůček (1 kg), šetřila cibulí i kořením, zahušťovala vločkami i strouhankou, ale ne moc, dala vajíčko a jeden bílek navíc. Hodně jsem maso propracovala, aby lépe drželo pohromadě. Šišky mi nepraskly, pekla jsem spíše pomalu. Šlo to, ale podle mladých to nějak nebylo ono, nejspíš chyběla ta cibule. Uvědomila jsem si, že sekanou jako takovou jsem nepekla asi tak třicet let - většinou dělám karbanátky, placky či šišky, neb je to dřív a je to lépe manipulovatelné, taky mletým plním zeleniny a podobně. Dýňová omáčka je snadná, ale maso jsem udělala první a do šťávy pak dala dýni, nechala jsem pak maso a omáčku zvlášť, kvůli snazšímu a variabilnějšímu servírování. Opět s minimem cibule, ale co udělá dýně, bylo ve hvězdách.
Kynuté těsto mám radši s něčím, tentokrát tvarohové. A chřestový koláč? Z obyčejného křehkého těsta (300 g mouky, 200 g tuku (např. napůl máslo s tukem na pečení) a asi 4 lžíce vody, sůl. Nesmí se propracovávat dlouho, aby nebylo tvrdé. To vystačí na formu 20x30. Rozložím balíček šunky, pokladu chřestem (nebo něčím jiným) a zaliju zakysankou smíchanou s 2 vejci, opepřenou, navrch dám sýr, parmazán nebo jiný výraznější.
Druhá dodávka:
mřížkový válečný koláč, zapečené fleky, knedle s meruňkami, žampiony plněné sýrem a svíčková (maso a omáčka) z mražených zásob
Válečný koláč je opět s tvarohem, ten má snaška ráda. Práci mi dalo sehnat fleky - a nakonec jsme se stejně pořádně nekoukla a byly bezvaječné, ty nejsou na ta česká jídla dobré. Ani žebra, z nichž je na tohle jídlo nejlepší maso, nebyla zcela super, no ale uvařila jsem to. Protože jsme zapečené fleky v dětství i zamlada mívali dosti často hlavně kvůli jejich láci, zprotivily se mi a dělám je jen výjimečně. Připadají mi trochu nudné, ale strávníkům vyhovovaly. Musela jsem nechat porci i osobě blízké, taky je má rád. Radši je mám třeba takto.
Knedle zase z tvarohového těsta, aby nebyly tuhé, je třeba dát samotný žloutek, co nejméně hrubé mouky nebo dětské krupičky, jen tolik, aby se daly zpracovat. Přibližně to je 200 g na jeden vaničkový tučný tvaroh, dělala jsem dvojitě. Taky se mi osvědčilo nechat po promíchání (vše v robotu) těsto trochu odpočinout-nabobtnat.
Žampiony jsem plnila od oka. Smíchám sýry různých druhů, vajíčko, trochu strouhanky, koření, posekané nožky, petrželku. Klobouky neloupu. Plech jsem potřela olejem.
Třetí dodávka:
dušené hovězí, rajská, znovu meruňkové knedlíky, lívance, chléb
To hovězí jsem dusila jen s kouskem slaniny a cibule, holt jinak to nejde, no a pro nás jsem dala do šťávy ty okurky a hořčici, do kouta šla jen přírodní. Zato kyblík rajské, zahuštěné perníkem. Lívance dělám klasicky kefírové, se sněhem.
Čtvrtá dodávka:
kuřecí řízky, parmigiana, meruňkový koláč, cheesecake s čokoládou
Řízky byly z kuřecích stehen, pouze do vajíčka dávám taky hořčici. Strouhankou obaluji v sáčku, zvlášť ty menší jdou takhle dobře. Na smažení používám směs oleje a sádla. Smažená jídla taky dělám jen výjimečně, ale holt je má každý rád, nakonec i já, i když se jim ukázněně vyhýbám co nejvíc.
Ze zelenin jsem se přiklonila k lilkům a cuketám a udělala téměř tu parmigianu. Taky se prakticky totéž prezentuje jako bezlepkové lasagne. Může se navrstvit i s masem (mleté hovězí), ale zůstala jsem u sýra. Plátky zelenin jsem dala vypotit (osolené), osušila, orestovala jen na minimu oleje (nemusí být zcela hotové, vždyť se budou ještě péci, ale aspoň trochu opečené). Na omáčku jsem do sekaných rajčat vmíchala nějaké to koření a povařila. Vrstvila jsem se strouhanou mozzarellou, 200 g jí tam zahučelo snadno, dochutila parmazánem navrch. Měla jsem jeden lilek, jednu cuketu, rajčat jednu plechovku, což je dost málo. Bylo to moc dobré, zvlášť ohřívané...
Meruňkový koláč byl takový co dům dal - jako drobenková Jeronýma, doplněná po vzoru hraběnčiných řezů sněhem, neb mi přebývaly zrovna bílky.
Krom tvarohu má snaška ráda čokoládu, a tak cheesecake s čokoládovou omáčkou byl k svátku dobrá volba. Na ztužení jsem dala plátkovou želatinu, jen se dle návodu namočí a na plotýnce rozpustí. Mezitím jsem smíchala velký kelímek zakysané smetany (380 g) a jeden tučný vaničkový tvaroh, osladila, přidala vanilkovou esenci a trochu rumu a spojila s želatinou. Nalila jsem na sušenkový podklad (rozdrcené sušenky Be-be, rozpuštěné máslo, rum), který jsem připravila večer a dala ztuhnout do lednice. Do formy jsem vložila papír na pečení, aby to šlo vyndat. Velikost byla totiž limitována přepravní krabicí. Udělala jsem malý dortík v posunovací formě (16 cm) a ze zbytku minidortíky do muffinové formy. A navrch po ztuhnutí přišla ta omáčka. Cestu to nějak přežilo. Chuťově prý super světové.
Tak jsem to všechno sepsala s přáním, abyste si vzali nějakou inspiraci pro vaše domácí stravování.
Žádné komentáře:
Okomentovat