Slané listové pečivo se hodí i do horkých dnů, když se vám ho podaří upéci v nějaké chladnější kuchyni anebo aspoň v izolované (vestavěné) troubě - je to fakt rozdíl!
V starším domě s kuchyní na sever a s vestavěnou troubou jsem schopna péci kdykoli, proti panelu, byť zaizolovaném, ale ještě se starou troubou, co dobře hřeje na všechny strany (a v zimě mi ušetří dost za topení), se to nedá srovnávat!
Naslano jsem ale pekla hlavně v květnu či červnu na různé akce, i tam se pečivo dobře užije, snadno se transportuje i servíruje. Ovšem musela jsem si vyzkoušet, zda bude dobré i další den. Jako z trouby vytažené není sice nikdy, ale pekla jsem ho co nejpozději - na denní akci večer, na večerní akci dopoledne a šlo to. Náplně jsem měla připravené předem, abych pak ušetřila čas. Na listové těsto musí být trouba pořádně horká, předem rozpálená.
Těsto jsem připravovala podle tohoto receptu.
Slané kremrole s pomazánkou jsem zavrhla jako špatně přenosné, a tak prvním pokusem byly chřestové rolky - s bílým chřestem, který je nutno oloupat, se těsto ale dosti rozmočilo. Použila jsem pak raději zelený, který jsem stejně ještě obalila šunkou nebo slaninou. Klidně jí může být i více. Celou rolku jsem namočila do rozšlehaného vajíčka a obalila parmezánem. To je nejluxusnější verze, sýr můžete použít i jiný, ale nějaký výraznější.
Při hledání inspirace na slané pečivo na Pinterestu na mě pořád vyskakovaly párečky v těstě, tak jsem se dala přesvědčit, že jsou vlastně nutné. Jelikož párky prakticky nejím, nejtěžší pro mě bylo vybrat nějaké, které budou chutnat, držet a budou z více % masa. Několik druhů jsem tudíž ochutnala, no nestálo to za moc, ale já holt nejsem směrodatná. Vepřové byly lepší než kuřecí. V párcích s telecím masem ho bylo asi 1%, ač cena byla neúměrně vyšší. Na chuť nebyly špatné ani frankfurtskéNakonec byl výběr ok, ale párky přece jen trochu praskaly a roztrhly v několika málo případech i namotané těsto...pak zase splaskly, hm. Propíchat je nepomohlo. Párkové rolky šly dobře na odbyt a jen pár jedinců si k nim dalo hořčici. To jsem je mohla taky posypat nějakým sýrem (k párkům by se parmezán ani nehodil), ale kvůli té hořčici jsem to neudělala, to mi nešlo dohromady. Párečky si pak vyžádala ještě máti na jedno setkání, použila jsem ty nejmenší - vypadá to taky hezky.
Nějak jsem všechno motala, tak po pokusu s pizzou z kynutého těsta došlo též na pizza rolky. Totiž to kynuté bylo skvělé, ale jen když se jedlo přímo z trouby, po vychladnutí už to nestálo za nic. Bylo to obyčejné kynuté z pšeničné mouky, vody a droždí, musí se hodně vypracovat. Pravý italský recept zde.
I na rajčatový základ (sugo) jsem se tam inspirovala, použila jsem menší mrkev a cibuli, dvě plechovky sekaných rajčat a oregano, s tou mrkví omáčka chutnala skvěle. Doplnila jsem ji ještě olivami a strouhaným sýrem několika druhů.
Když jsem dumala, jak tedy udělat těsto, které neztvrdne, a náplň, která neoschne, došlo na listové rolky. Trochu se mi rozjely, bylo by jistější je péci v muffinové formě, ale už jsem byla v časovém skluzu a nějak to dopadlo - vypadaly poněkud rustikálně, jak takovým hrubším tvarům říkám, ale chutnaly skvěle a taky byl o ně zájem. Daly se jíst ještě třetí den (ty nejméně povedené, co zůstaly doma).
Uvedené těsto lze použít i na jakékoli slané koláče, jako např. tyhle letní. A slanou náplň do prázdných kremrolí taky ještě zkusím - můžou se dělat menší, kratší, a plnit třeba sýrovotvarohovou pomazánkou s bylinkami, jen se nesmí roztékat.
Žádné komentáře:
Okomentovat