Přesněji, dostala jsem velký kus sírovce. O této krásné houbě vím dlouho, ale zatím jsem ji nenašla. Pějí se na ni ódy, jak je výborná.
Ty z akátů a dubů se nedoporučují moc k jídlu, spíš z ovocných stromů nebo topolů. Plodnice musí být mladé a měkké, pěkně žlutooranžově zbarvené. Rostou v celých trsech. Je to houba dřevokazná.
Tepelná úprava stačí poměrně krátká, houba má připomínat kuřecí maso, však se anglicky zove chicken of the woods. Část rodiny pravila, že jim to tedy taky vyrostlo vloni na zahradě, že se pokoušeli sírovec jíst smažený, ale že tedy nic moc. Houbová vůně se vytratí a konzistence taková gumovitá, něco mezi sójovým a kuřecím masem, holt jako smažené hřiby to nebylo. A s omáčkou kari též zkusili, prostě jen hmota. Hm.
Nahledala jsem nějaké recepty, nakonec jich není moc. Doporučovaný je sírovec smažený v trojobalu nebo jako přírodní řízek, pak s omáčkou kari nebo nějakou podobnou a dokonce i jako pečenáč či utopenec naložený v kyselém nálevu. Může se i předvařit (ve vývaru), ale to vzhledem k tomu, jak je měkký, považuju za zbytečné, jen více zgumovatí. Experimentálně jsem se rozhodla zkusit všechny varianty.
Obalovat se mi jednu porci nechtělo, udělala jsem řízek přírodní jen moukou poprášený, vypekl se hezky, byl měkký a docela šťavnatý, ale skutečně bez vůně a nějaké zásadní chuti.
Další opečený kus jsem naložila do vylepšeného láku z okurek, přidala cibuli, koření a odložila na pár dnů do lednice. Houba se proležela, nebylo to chuťově špatné, ale nejvíc to připomínalo sójové maso. Kdysi jsme dělali takové falešné matjesy.
Kostky na omáčku jsem trochu orestovala, okořenila nějakou indickou směsí, kari nemajíc, zahustila trošku instantní jíškou a smetanou. Omáčka ok, chuť viz výše.
Výsledek podle mě: jíst se sírovec dá, příprava je snadná, povedlo se vše. Z jednoho nálezu se získá hodně víceméně neutrální hmoty. Pokrmy neurazí, ale ani nenadchnou... Milovníci houbové chuti se jí nedočkají, odpírače hub ke konzumaci beztak asi nepřesvědčíte. Když najdete, ochutnejte, Uvidíte sami: kolik lidí, tolik chutí...
Žádné komentáře:
Okomentovat