Zapečený lilek

Lilek na plechu lehce zapečený bez velkých štráchů, tedy ve velkých kusech, bez dalších přísad a ochucování, jsem okusila u bufetového stolu, zdál se mi to dobrý nápad. Teď sice nemáme lilky dosti prosycené sluncem, které chutnají jistě lépe už samy o sobě, ale zeleninu potřebujeme jíst celoročně a jen se sezónním sortimentem nevystačíme, je to něco za něco.

V domácí verzi jsem lilek pokrájela na silnější plátky a rovnou naskládala do zapékací misky, jen

vytřené olejem, navrch jsem ho posolila, kápla oleje a posypala kostičkami česneku. Vše jsem překryla vrstvou zakysané smetany a dala do trouby.

Lilek se upekl, smetana zezátla, trvalo to asi 3/4 hodinky...

Jako zeleninová příloha nebo lehké jídlo poslouží dobře.

Další čistě lilkové inspirace nabízím tady (kde je ve směsi, teď neuvádím):

čokoládový lilek
marinovaný lilek

pečená lilková kolečka s rajčaty

Tvarohový nákyp se zeleninou

Co upéci bez mouky a bez tuků, vymýšlela jsem nějaký dietní recept. Těsto lze nahradit tvarohem s vajíčky, do toho nějakou zeleninu, pro chuť trochu šunky...to by mohl být základ, ostatně vzpomněla jsem si, že před lety jsem dělala něco podobného s pórkem - to tedy dietní nebylo, ale moc dobré, idea by to tedy mohla být použitelná...

Velký pórek nakrouhaný na kolečka, velikou cibuli, stroužek česneku a jednu postrouhanou mrkev jsem tedy nejprve decentně (rozuměno na minimu tuku) orestovala i se šunkou (100 g). Ale není-li nutná dieta, slaninka by byla lepší!

Dala jsem zeleninu vychladnout do mísy a zatím si připravila zapékací misky a vytřela je olejem. Do nich jsem ještě chtěla vložit listy pórku na ozdobu - jen jsem ho spařila horkou vodou, aby změkl. Protože jsem si chtěla zkusit to ozdobení pórkem, nepoužila jsem muffinovou formu, ta by ale mohla být na nákyp šikovná.

K zelenině jsem přidala 500 g měkkého tvarohu, 100 g strouhaného sýra a 3 vejce. Sýr je lepší tučnější, případně aromatičtější, do hmoty je možno přilít i trochu smetany. Může se přidat i hrst ořechů nebo jiných semínek a trochu citronové kůry - na tu jsem, přiznávám, zapomněla. Vše dobře osolíme a okořeníme pepřem, muškátovým oříškem nebo třeba nějakým orientální m kořením, kari aj.

Směs ve formách jsem dala péci - raději více, než méně, hmota je dosti mokrá. Trvalo to asi 3/4 hodiny, než byl povrch pevný a kraje zlatavé. S vyklápěním jsem však počkala, až vše trochu vychladne a ztuhne. Nákyp vypadal docela lákavě.

Ale pórek jako ozdoba spíše zklamal - barvu ztratil a nákyp se pod ním tak nepropekl, i krájet šel obtížněji. Chtělo by to trochu víc tuku, aby se hmota snáze opekla a držela lépe pohromadě.

Nákyp však nebyl špatný, dal se jíst jako hlavní jídlo s bramborem i zastudena. Hodí se i pro bezlepkovou dietu.

Dýňová omáčka

Sluníčko žádné, tak aspoň ta dýně ho barevně zastoupí, vždyť v ní musí být nakumulováno slunečního svitu mnoho hodin...

Měla jsem zrovna neurčité plány, že se pustím do nějakých dýňových jídel, k tomu v papiňáku již odpočívalo pěkné dušené hovězí jen s trochou mrkve a celeru, které čekalo, jak ho kreativně vylepším.

Letošní dýňová inspirace na mě jukla z obyčejného albertího letáku - ale proč ne.

Dýni hokaidó jsem tedy upekla rovnou celou, aby se mi nezkazila. Zvenčí jsem ji dobře umyla, protože se neloupe. Ale i krájení dá fušku. Poloviny jsem vydlabala a nechala jsem dužinu na měsíčky, však se to pak rozmixuje. Pekla jsem ji asi 40 minut nasucho na plechu, to se mi zdá nejlepší.

I pro jiné recepty se používá pyré, tak jsem se do upečené dýně pustila tyčovým mixérem. Krásně oranžové pyré jsem zčásti použila do omáčky a zbytek uschovala do sáčku třeba na polévku, koláč, muffiny. Dýně byla hodně sladká a chutnala dobře.

Ze šťávy po dušení masa jsem vytáhla hovězí plátky a přidala dýni, rozmixovala se zbytky zeleniny, doladila trochou mléka a smetany - podle chuti, doporučuji použít klidně šlehačku, aby byla omáčka jemnější. Stačilo ještě trochu dosolit, připepřit a bylo to. Chuťově prý skoro jako svíčková, tak to je na dýni dobrý výkon, ne?

Doporučené dýňové placky jsem už nedělala, to už se mi zdálo moc. Dá se použít i jiná příloha, pár žemlových knedlíků, co se v mrazáku našlo, s omáčkou ladilo výtečně. Dýňová omáčka mi ještě zbyla, šťávy i pyré jsem totiž měla hodně. Použila jsem ji ještě k dalšímu masu, dušenému kuřeti - po proležení chutnala dokonce lépe! Opět byla i dalším okruhem strávníků velmi kladně hodnocena :) Krom knedlíku se k ní hodí i nějaké nudle či rýže.

Plněná rajčata teplá nebo studená

Vyzkoušela jsem obojí.

Což mi BTW připomnělo jeden starý vtip.

Nad vchodem do synagogy se objevil nápis: Vstoupíš-li s nepokrytou hlavou, jako bys zcizoložil.

Někdo k tomu připsal: Zkusil jsem obojí, ale nedá se to srovnat.

Rajčata se snad porovnávat dají, ale přece jen, ať si každý vybere dle momentálních chutí. Už je chladno, tak bych spíš sázela na teplou variantu. Někdy je plním masem a rýží, jindy kuskusem s cuketou, ale taky sýrovou náplní.

Na tu stačí smíchat jakýkoli strouhaný sýr, vajíčko, tvaroh a ochutit třeba cibulí a paprikou, kari. Může se přidat i kousek šunky.

Naplněná rajčata jsem poskládala do pekáče vytřeného olejem a i je jsem navrch trochu poolejovala. Plnila jsem hodně, náplně jsem měla dost - a samozřejmě se mi poněkud roztekla. Byla to však vada pouze estetická, chutově to nijak nevadilo!

Druhá varianta se skládala z rajčat syrových a z vajíčkové pomazánky, kterou jsem vyrobila z pomazánkového másla a asi lžíce majonézy. Rajčata jsem měla měkčí, což na chuť bylo lepší, ale špatně se plnila.

Obě varianty jsme měli k lehkým večeřím, ale dají se použít i jako předkrm nebo menší občerstvení.

O nedávné dovolené v teplejších krajích jsem si oblíbila úplně obyčejně pečená rajčata jako přílohu k čemukoli - celý vtip byl v tom, že byla mnohem vyzrálejší a sladší než cokoli, co se pod názvem rajata prodává u nás :( Byla jen napůlená a naskládaná na plechu, slabě zakápnutá olejem, stačilo přisolit. Jak je vidět, pravidlo: vezmi co nejlepší surovinu a udělej s ní toho co nejméně, to zase potvrdilo. Když jsou zkrátka suroviny horší, musíme vymýšlet složitější postupy, jak je "zpoživatelnit".

Svátek I - Grilovaný salát bez grilu

K svátkové věčeři pro vícero oslavenců jmenin z konce minulého měsíce jsem se rozhodla upéct selečí "nohy" - ve farmářském řeznictví to fungovalo tak, že měli ve středu jedno prasátko, které si někdo objednal, ale že pokud si nepřijde do druhého dne, bude rozbouráno, a můžu mít ty nohy, jednu přední a jednu zadní, tedy plec a kýtu. To by bylo fajn, to bude masa hromada. A když ten někdo přijde? Tak tady je kus telecího pupku na roládu..byl to kus také dosti velký, tahle varinata mě taky lákala. Pupek mi dali stranou a já rozhodnutí nechala na osudu.

Ve čtvrtek na mě čekalo selečí a já přemýšlela, co k němu letního udělat za přílohu.

Maso jen šoupnu do trouby, na tom žádné velké vaření není.

Mohla bych se ale vyřádit na příloze...Mladé zelí by nebylo špatné, dá se udělat dost nalehko, nebo jen spařit na salát, do něj přidat nějakou papriku, hm. Ale zelí zrovna nebylo. Taky musím vyhovět staromilcům mezi námi - kvůli otci tedy udělám pár brambor a špenát, no a pro nás mladé (aspoň duchem) by mohl být grilovaný salát...tedy bez grilu (v troubě by to asi šlo, ale na to je moc horko) spíš pečený: použiju litinovou pánvičku, na kterou jsem si vzpomněla tuhle díky cuoce. Opeču cukety a mohla bych se pokusit o pečené papriky, které stáhnu z kůže - taky dovednost, na kterou se už dávno chystám, tedy asi 3 roky, co dík synovi zavál do kuchyně novomexický vítr...rajčata jsem se naučila loupat hned, ale papriky jsou horší. Nejvyšší čas se do toho pustit.

Cuketu jsem snadno nakrouhala na plátky 2-3mm silné krouhačem a osolila. Osušenou jsme pak skoro nasucho na litině opékala. V míse jsem vše osolila a okyselila. Opekla jsme i měsíčky cibule a přidala k cuketám.

A co teď s těmi paprikami...nu, zkusím to, snad půjdou oloupat aspoň částečně! Pekla jsem je potřené olejem dočerna, otáčela, přidržovala, aby se opekly na větších plochách, jak se dalo. Trvalo to dost dlouho, příště zkusím přece jen troubu. To už celé skoro změkly, což nevadilo. A šup s nimi do pytlíku aspoň na 20 minut. Jejich pečení začínalo takto:

Loupat šly lépe, než jsem čekala, ještě očistit, zbavit zrníček a pokrájet...nějak jsem si s tím poradila, ale není to práce, kterou bych doporučovala svým přátelům...Uvnitř paprik se vypeče horká šťáva, na to je též třeba dát pozor.

Teď už jen přidat papriky do mísy, dosolit, dokyselit, oleje trošku, snad hrst petrželky pepř...a nechala jsem odležet. Vypadalo to hezky, salát má hodně barev a působí opravdu letně...před podáváním do něj ještě přidám trochu polníčku.

Použila jsem celkem: dvě střední cukety, čtyři papriky, dvě cibule, hrst petržele, hrst polníčku, ocet, olej, sůl. Kombinovat je možné kdeco, určitě lilek, rajčata pečená i sušená, byliny, houby...ale pro domácí vaření není dobré dát vždy všechno, protože je to pak až moc podobné - tak tentokrát v mém salátě převažovaly papriky.

Další chody si zaslouží samostatné články, ale budou brzy následovat.

Ratatůj

Ratatouille, francouzské klasické zeleninové jídlo, se připravuje na mnoho způsobů - najdeme recepty Šup vše do hrnce (najednou či postupně) i pracnější opékání jednotlivých surovin zvlášť a jejich následné dušení, s vínem, vývarem i bez. Ale to si každý může vygůglovat, i její různé podoby. A ano - ten ženský rod je zábavný.

Chantalka u Itala se kdysi dušovala, že ta její "ratatůj" je zaručeně pravá a opékala zeleninu zvlášť, pak dlouho dusila s vínem.

Měla jsem právě spoustu vhodných bylinek, tak jsem vše dobře využila. Zvolila jsem si tu pracnější variantu. Od každého druhu má být zeleniny asi tak stejné množství a má být pokrájená na stejně velké kusy, ale stačí vše od oka či kolik zrovna je - měla jsem třeba jen jednu papriku.

Lilek jsem dala vypotit. Tím jsem začala, potřebuje k tomu cca půlhodinku. Rozložila jsem jeho kolečka na tác, posolila a připravila si další zeleninu: cibuli, česnek, rajčata (spařená a oloupaná), papriku, velkou hromadu bylin - oregano, majoránku, estragon, rozmarýn.

Ve velkém kastrole jsem na malých dávkách oleje skoro nasucho nejprve opekla cukety, vyndala je a opekla osušené lilky, opět vyndala a na další olej jsem hodila cibuli a česnek, k tomu papriku, pak i rajčata a vrátila jsem do kastrólu i lilky s cuketami.

Směs je hezky barevná, což se dušením poněkud ztratí. Osolila jsem, opepřila a přidala i byliny a trochu vína.

Zbývá vše jen dodusit doměkka a dochutit.

Podávala jsem ratatůj samotnou se svítkem jako veg menu pro návštěvu, k masu jako přílohu i s rohlíčkem jen tak. Je to vděčné zeleninové jídlo, snášející ohřívání.

Šparglové menu

Ne, nevařila jsem všechna ta jídla najednou, ale postupně, jak jsem se dostala k dalšímu chřestu.

Loupu ho širší "rychloškrabkou", pazoch položím, přidržuju za hlavičku a otáčím - jde to docela rychle. Pak odlomím dřevnatější konce.

Chřest s holandézou

Na první jídlo jsem se moc těšila, a tak jsem si chřest chtěla užít v téhle téměř povinné kombinaci - krom toho že se jeden žloutek šlehá dosti blbě :), to nemělo chybu, spořádala jsem skoro třičtvrtiny balíčku a nechala jen několik stonků na omáčku. Vyzkoušeno už vloni.

Polévka

Z každé várky vařeného chřestu zbyde akorát tak dost těch konců, které je třeba rozvařit o něco více. Použila jsem i část vody (byla dost slaná), přidala pár celých či polámaných stonků. Pokrájela jsem vše na menší kousky a doplnila mlékem (může být i smetana). Zahustila jsem trochou škrobu nebo instantní jíšky, připepřila a servírovala s lžící parmazánového sýra navrch.

Omáčka k nudlím

Tak tu jsem dělala skoro stejně. Zbytky chřestu jsem zalila šlehačkou, sýra jsem dala více a k němu ještě pokrájenou šunku. Vznikly tak pěkné dvě porce, ale osoba blízká a hladová snědla s nudlemi vše.

Zapečený chřest se sýrem a šunkou

Tahle kombinace chutná skoro každému, kdo tedy neodmítá chřest jako takový. Nic komplikovaného, přitom působí docela luxusně.

Vybrala jsem sýr "ementálského typu", šunku sušenou. Vypadá to, že jsem si je poskládala na prkénko - skleněný pekáč na fotce zmizel, jen šikmý stín vlevo napoví...

Chřest narychlo pečený

K téhle novince mě ponoukl pan C tady. Když se mě druhý den po přečtení ptala kolegyně - příležitostná kuchařka na radu, jak s chřestem naložit, hned jsem jí doporučila ho upéci a podávat s máslem...další den podala hlášení, že se vše povedlo a chutnal výborně. Prostě dala kousky chřestu rovnou péci na máslo s kapkou olivového oleje a opečené nechala dojít pod pokličkou.

Může být něco jednoduššího? Zkusila jsem a potvrzuji - chuť výborná, s parmazánem bezvadný předkrm nebo příjemný doplněk studené večeře.

Není třeba se obávat vhodit kousky chřestu do pánve a s kouskem másla je restovat asi pět minut, pak přiklopené nechat chvíli dojít. Chutnaly výrazněji než vařené pazochy, jedním slovem jsem byla nadšená!

A to jsem se ještě nepustila do kombinování s dalšími surovinami - jenže tak často, aby se nám přejedl, chřest zase nemíváme, proto ty jednoduché recepty. Třeba přilákají ke konzumaci chřestu i další váhavce...

A ještě přidám pikantnější informace, které mě poněkud matou: má afrodiziakální účinky a býval zakázán v ženských klášterech.

2x zapečená zelenina - rajčata a fenykl

Na teplý předkrm nebo lehkou večeři se dobře hodí plněná rajčata.

Tedy, pravidelní čtenáři vědí o odložené návštěvě - a právě pro ni měla ta rajčata jako předkrm být. Což nebyla, tudíž jsem je přeložila k večeři. Vyzkoušeno:)

Jako náplň jsem chtěla použít něco bezmasého, sáhla jsem proto po žampionech a pórku, doplnila kuskusem a sýrem. byla to variace na oblíbené plněné papriky s kuskusem. Jen jsem dala větší podíl zeleniny a menší podíl kuskusu. Orestované žampiony a pórek stačí okořenit, zkusila jsem kari a pepř.

Pak se přisype kuskus, zalije vše vodou a nechá chvíli nabobtnat, aby kuskus změkl. Přidala jsem ještě strouhaný sýr.

Rajčata jsem nařízla dole kolem dokola, nechala jsem jim pěkné pokličky. Vnitřky jsem vydlabala, mírně posolila. Vůbec nevadí, že v nich zůstane trochu šťávy, ale zrníčka jsem s klidem vyhodila.

Naplnit rajčata směsí byla hračka, naskládat do misky též. Z dekorativních důvodů jsem je trochu posypala sýrem a zapekla.

Na předrm by stačil jeden kousek, k večeři dle libosti více.

Druhé zeleninové jídlo, na které jsem už nějakou dobu sbíraka odvahu, byl fenykl. Párkrát jsem ho už jedla jako nikoli hlavní součást jiného pokrmu, ale ještě jsem ho sama nepřipravovala. Postrčil mě recept u La Cuocy, který se mi zdál dobře použitelný.

Fenykl je zelenina celkem fotogenická.

Rozebrala jsem ho, spařila, zapekla s parmazánem - a výsledek dosti dobře odpovídal předloze.

Nebudu lhát, chuťově si mě zatím příliš nezískal. Z výrazného fenyklového aroma sice nezůstalo tolik, aby to bylo nepříjemné, ale jiná chuť tím také nevznikla - dá se říci: jemné, velmi jemné...

Jako jednu ze surovin na salát bych ho snad ještě někdy zkusila za syrova, uvidíme, jestli se s fenyklem skamarádím.

Plněná rajčata

Rajčata sice teď nestojí za mnoho, ale co taky můžeme chtít v lednu, nejsouce Maruškami. Mají více dužiny a když je s něčím zapeču, chuťově je tím vylepším, uplatním zbytek rýže od neděle a jídelníček oživím...tolik moje rajské úvahy.

Náplň bude klasická, z mletého masa předem opečeného, s vajíčkem a rýží. Příprava nebude trvat nijak dlouho, tak jsem si hned nastavila troubu asi na 200 stupňů a nechala ji předehřát.

Na náplň jsem vzala kousek mletého masa, to jsem opekla na pánvičce s cibulí, solí, pepřem, přidala i kousek slaniny. Kdo najde v lednici jiný zbytek masa či uzeniny, může ho tam přidat též. Petrželka neb naťová cibulka by se hodila, ale neměla jsem ji. S jedním vejcem jsem vytvořila náplň lehce sypkou, ale to nevadilo. I když lepší by byla nějaká lepivější, kulatozrnná rýže.

Rajčata jsem seřízla a vydlabala. Druhou půlku cibule jsem dala na olej na dno zapékací nádoby a hodně naplněná rajčata na ni postavila. Podlila jsem dvěma sběračkami vody a dala do trouby.

Poměr 100 g mletého, 100g uvařené rýže, 1 cibule, 1 vejce stačí asi na 8 rajčat.

Za dvacet minut bylo hotovo, rajčata měkká. Upravila jsem šťávu přidáním zakysané smetany, worchesterskou omáčkou a solí, ale už jsem nepasírovala. Zakysaná smetana se k rajčatům velmi chuťově hodila, je to vlastně princip mnoha balkánských pokrmů. Původní recept od Kejřky ještě radí omáčku pasírovat a rajčata podávat s bramborovou kaší.

Samotná plněná rajčata byla výborná k večeři i bez přílohy či s kouskem pečiva, ale dovedu si je dobře představit i s jinou přílohou.

Proč jen jsem si doposud myslela, že plněná rajčata jsou nějaké komplikované jídlo s řadou technologických záludností? Aspoň takový mlhavý dojem jsem si v sobě nesla - ale vlastně to není jediný recept, u kterého jsem se přesvědčila, že hrůzné pověsti jej od dětství doprovázející nejsou zcela opodstatněné...aspoň na tomto nebylo nic obtížného. A příprava ani nebyla dlouhá.

Kološvárské zelí

Když jsme v dobách mládí jezdili do přírody a vařili na ohni či semtam "změkčile" na propan-butanovém vařiči, měli jsme dosti malý výběr surovin, které by byly dostupné, dobře přenosné, nekazily se a ještě k tomu trochu chutnaly. Zaujal mě proto recept, kombinující něco méně obvyklého. V tábornických podmínkách vypadal Kološvár takto: na uvařenou rýži naservírovanou v ešusu se do pomylsných čtvrtin naložilo ohřáté vepřové z konzervy a kyselé zelí. Toto jídlo se mnohým zdálo značně neobvyklé, ale zelí s rýží a masem představovalo novou chuť.

Nedávno jsem se dočetla i o konzervě tohoto pokrmu a o jeho výskytu v závodkách. Obojí mě minulo.

Když jsem si ověřovala, zda se má Kolozsvár psát spíše Kološvár (častěji v českých textech) či Koložvár (spíše ve slovenštině), k žádnému výsledku jsem nedospěla. Český překlad by byl Klužské zelí. Rádi všelijak cizí výrazy počešťujeme v pravopise i výslovnosti a často vedle sebe žije více podob. Oficiální zdroje se k tomu nevyjadřují, tak se přikláním k častější podobě se š, nejbližší výslovnosti.

Pak jsem si našla mnohé recepty na Kološvárské zelí a jsou si hodně podobné, jen s tou tábornickou verzí to nemělo příliš společného.

Uvádí se obvykle poměr 1 kg kysaného zelí, 100 g suché rýže, 1 cibule, mletá sladká paprika, 500 g mleté vepřové plece, 200 g klobásy (uzené), 200 ml kyselé smetany, sůl.

Někdo radí vařit rýži předem, mě zaujal recept, kdy se dusí společně se zelím. To se mi zdálo šikovné.

Do 2 lžic sádla jsem dala dusit zelí a vařící vodou propláchnutou rýži, podlila doporučeným malým množstvím vody a dusila pod pokličkou. V druhém kastrolu jsem na orestované cibulce s paprikou opekla mleté maso, osolila a chvíli dusila. Ale čekala jsem na rýži - změknutí jí trvalo dlouho, nejméně půl hodiny, a musela jsem dosti podlévat - nějaká trocha vody na to nestačila.

Pak jsem tedy ještě pokrájela klobásku a připravila si zakysanou smetanu.

Toho nádobí kolem se mi zdálo dost, ale zelí se dusilo ukázněně, nepřipalovalo se, tak jsem kastrol od něj použila na zapečení. Dvě třetiny jsem přemístila do misky a začala vrstvit. Nic na tom není. V receptech je zakysaná smetana navrchu, ale to se mi moc neosvědčilo u minulého opusu dle Kejřky. Dala jsem ji pod zelí.

Pekla jsem dalších 40 minut, přikryté i odkryté. Zdálo se mi vše moc mokré.

Asi by bylo lepší dát o něco více rýže a uvařit ji zvlášť. Masa by mohlo být zase méně - ač bylo mleté libovější, výsledek byl dosti mastný.

Kološvár byl lepší druhý den, studený i držel trochu pohromadě, tak aspoň foto pro představu: